SEMAFOR V ZAHRANIČÍ (1968, Jonáš)

Jiří Klán, Jonáš (Nepravidelník klubu spřízněných duší při divadle Semafor) číslo 12



Jak jsme již v minulém Jonáši uvedli, vystupovalo divadlo Semafor ve dnech 25. října až 15. listopadu ve Stuttgartu v Renienz Theatre, dále pak v Ulmu a ve Wurttemberském zemském divadle v Tübingen. Oba semaforské programy zde uváděné překvapily jak kritiku, tak obecenstvo svou vysokou profesionální úrovní. Byla zde uvedena "Poslední štace" (v češtině, se simultánním překladem do němčiny) a hudebně kabaretní pásmo "Jeden večer v pražském tingl-tanglu", které představuje průřez repertoárem divadla.
Tento zájezd lze bez nadsázky označit jako nejúspěšnější dosavadní turné Semaforu v západní Evropě. Kladná odezva, která se projevila jak u obecenstva (které se rádo pod vedením J Š naučilo "Sedm prken žehlících"), tak u odborné kritiky, je zárukou, že příští zájezdy budou neméně úspěšné. Zájem o Semafor přinesl několik konkrétních nabídek na opětné vystupování ve Stuttgartu a Švýcarsku pro jarní sezonu. Od 8. do 15., prosince je Semafor opět v Hamburku, kde natáčí jednak pro televizi 3/4 hodinový pořad (pro ZDF Mainz) a další pořad pro Baden-Badenský rozhlas.

Po posledním zájezdu přinesla celá řada západoněmeckých deníků obsáhlý referát k vystoupení Semaforu. Tyto referáty, mimo odborného hodnocení představení, se široce rozepisují o historii divadla, oceňují výkony jednotlivých členů divadla a komentují naprostý úspěch u publika, které divadlu malých forem z Prahy rozumí. Deník "Schwabisches Tagblatt" přinesl velmi obsáhlou rozmluvu s ředitelem divadla ing.Ivanem Englichem.
Představuje Ivana Englicha jako managera divadla, který pracuje v Semaforu od jeho založení, a se závistí připomíná, že každé německé divadlo může jen snít o tom, aby po celých deset let viselo na pokladně denně oznámení, že je vyprodáno.
Ve všech referátech se zdůrazňuje autorská funkce Suchého a Šlitra a jmenovitě se připomínají i ostatní umělci divadla Semafor, při té příležitosti se vzpomínají i ti, kteří ze Semaforu již odešli a jimž byl Semafor nástupištěm ke slávě, jako K.Gott, W.Matuška a zvláště pak, velmi dobře v západním Německu známá, Hana Hegerová.
V jiném článku uvedeném pod titulkem "Třikrát Jiří" připomíná se čtenářům vše o Jiřím Suchém, Jiřím Šlitrovi a Jiřím Menzlovi. Uvádí se jejich činnost s plným obdivem pro její rozsah a úspěchy.
Jistě není třeba se po tomto zájezdu divadla obávat, že by další zájezdy Semaforu nebyly opět velmi úspěšné a lze jim jen poděkovat za kvalitní reprezentaci československé kultury v zahraničí.

Jiří Klán