10 OTÁZEK (1969, Lidová demokracie)

Kabelík & Ptáček, deník Lidová demokracie, 1969

Vysvětlovat, kdo to je, by bylo nošením písku do pouště. Každý poštovní doručovatel by ho našel, nebo aspoň věděl, kde adresáta najít, i kdyby na obálce bylo napsáno jenom: Jiří Šlitr — malíř, herec, muzikant, Praha.
Ty profese by mohly být uvedeny v jakémkoliv pořadí, protože u JUDr. Jiřího Šlitra nevíte nikdy, co je víc. Jeho vtipům pronášeným s kamennou tváří naivky se směje hlediště, jeho písničky zná, zpívá a popiskuje si celá republika, jeho ilustrace zdobí knihy v mnoha knihovnách.
Několik málo minut před představením, zatímco se v šatně měnil v dr. Prokopa Matrace, byl Jiří Šlitr ochoten hovořit a odpovídat na všechny náměty či otázky.

Pane Šlitr, jak jste strávil dovolenou — pokud jste vůbec nějakou měl?

Byla to víceméně pracovní dovolená. Nebyl jsem nikde, jen pár dní na chatě. Pracoval jsem dost pilně, dělal jsem ilustrace ke knížkám, připravoval výstavu. Tedy … nějaké radovánky nebyly.

Co připravujete nového?

V poslední době jsem ilustroval několik knížek, takže se snad postupně začnou objevovat. Pro Melantrich jsem dělal Malostranské povídky, pro Odeon Bombi Bitt a já, to je taková švédská knížka, pro Československého spisovatele povídky Pavla Brožka, pro Olympii knížku kreseb o Praze. Ta je zatím poslední, pracovali jsme na ní společně se Suchým, on psal ke kresbám takové glosy.

Máte kumšt v rodině, nebo jste výjimka?

Řekl bych, že od matky i od otce jsem podědil tu správnou část. Matka je výborná pianistka a otec byl profesorem kreslení — takže tyhle dva talenty jsem náhodou vyfasoval…

Máte raději divadelní, nebo filmové role?

Dalo by se říci, že příjemnější práce je na divadle. Je tu kontakt s obecenstvem a hned na místě může člověk zjistit, zda je to dobré nebo špatné. Filmová práce je poněkud méně zábavná. Promrhá se tam spousta času, pořád se na něco čeká, někdy uteče celej den a udělá se jediný záběr, který nakonec za nic nestojí. Navíc jsem já, a ani Suchý, zatím ve filmové práci štěstí neměli. Výsledky mě jaksi nepřesvědčily o tom, že bychom měli filmovat. My bychom sice ve filmu hráli rádi, dokonce možná raději než v divadle, ale úspěchy asi máme větší na jevišti.

Která role se vám zatím hrála nejlépe?

Ten idiot — ve Zločinu v šantánu.

Máte nějakého koníčka, nebo dokonce koně — ovšem ne v Chuchli?

Myslím, že ty moje profese jsou všechny svým způsobem koníčkem, tedy hobby. Buď kreslím, nebo hraji na piano, nebo chodím do toho divadla, ale vždycky proto, že mě to baví, že to není jenom zaměstnání. No a mimo to taky rád lyžuju. To byl takovej sport, kterému jsem se vždycky hodně věnoval, a i teď se snažím moc ho nezanedbávat. Jo, a rád jezdím autem.

A jak se těšíte na první jízdu metrem?

U nás? Toho se těžko dožiju.
(pozn.: První metro vyjelo v Praze 9. 5. 1974, takže předpověď Jiřího Šlitra se bohužel splnila)

Čím byl váš pradědeček?

To asi nebudu vědět. Ale můj dědeček měl takovou malou pilu, zastrčenou v Orlických horách a myslím, že pradědeček s tím také nějak souvisel.

Jste spokojen se životem mezi svými profesemi?

Někdy mě mrzí, že nejsem zálesákem, protože zálesáctví nebo myslivectví považuji za úplně ideální zaměstnání — prožít život uprostřed přírody.

A co vaše původní povolání doktora práv. Měl jste v poslední době nějaký proces?

Proces jsem tedy neměl. Ale nedávno jsem se doma na ten diplom díval a napadlo mě, že kdyby mi bylo nejhůř, že ho vytáhnu na světlo boží a nastoupím někde v kanceláři . . .

Jiří Šlitr vstal, přišla jeho chvíle, kdy se má objevit na jevišti se šesti krásnými dívkami. Rozsvěcují se reflektory, Šlitr usedá ke klavíru a zase začíná jeden večer. Pro něj i pro ty v hledišti.