LÍBEJ MĚ, LÍBEJ ANEB SEN O KOSTKOVANÉ KOŠILI JIŘÍHO ŠLITRA (M.Přibáň)

autor: Michal Přibáň, psáno pro časopis Jonáš klubu

Lehký kouřový opar. Do saloonu postupně přicházejí hosté, ale jiní už jsou dávno uvnitř, jen je není moc vidět (to když on spí snad kdesi pod barovým pultem a ona zamotána do vlastních šatů na pianě). A skoro vůbec se nemluví. Jen jednoslabičné zvuky a vzdechy doprovázejí jednoduchá gesta i složitější pohybové kreace, nechybí cinkot sklenic a nakonec dojde i na kolty a na bitku. Ta jako by se netýkala muže v kostkované košili, který jedním prstem vyťukává do kláves melodii, již po chvilce snadno rozpoznáte: Někdy si myslívám, že láska je mi vzdálená...

Muž se jmenuje Jiří Šlitr a v těchto podivných kulisách se objevil pouze kdysi dávno ve snu jednoho z dětských čtenářů časopisu Sedmička. V tomto týdeníku koncem šedesátých let S+Š pravidelně odpovídali na zvědavé otázky dívek i chlapců, z nichž jeden se mu odhodlal se svým snem svěřit. A s dětskou bezprostředností se zeptal, zda si pan Šlitr třeba nemyslí, že by šlo celý sen inscenovat, například jako balet. Šlitr mu odpověděl, že neví, ale kdyby na to našel „ty správný lidi“, dal by svému mladému fandovi vědět.

Scéna z divokého Západu zahajuje představení studentů třetího ročníku muzikálového herectví na brněnské JAMU. Jmenuje se Líbej mě, líbej aneb Sen o kostkované košili Jiřího Šlitra a během listopadu bylo celkem šestkrát – od premiéry dne 6. 11. ke zbytečně brzké derniéře – uvedeno v režii Jany Janěkové na scéně Studia Marta. Po scéně v saloonu se na jevišti rozední a namísto snu se zde koná konkurs na ty „správné lidi“, kteří by mohli více než čtyřicet let starý dětský sen uskutečnit. Pro studenty je takto jednoduchý rámec ideální příležitostí k předvedení pěveckých i pohybových kvalit. Scénář ani v těchto fázích zbytečně neplýtvá slovy a divák si chtě nechtě vzpomene na Goldflamovo představení Proklatec, které v brněnském HaDivadle před časem sestavili z písniček tragicky zesnulého skladatele Jiřího Bulise. Představení v Martě sice není tak pietní ani decentní, režie se snaží respektovat spontaneitu i kreativitu herců, současně však formuje představení do relativně sevřeného tvaru. Ten ovšem drží pohromadě nejen zásluhou režie a ukázněnosti herců, ale také díky vynikající choreografii (Hana Litterová, pohybová spolupráce Libor Olšan) a velmi zdařilému hudebnímu nastudování (kdo jiný než Dada Klementová). Úpravy známých i méně známých semaforských písní (nejen Šlitrových, ale i Havlíkových) jsou nápadité a do značné míry odvážné: duet Ach, miluji vás si herci zkusí v několika taktech zazpívat jako kánon, při poslechu jindy kantilénních Očí sněhem zavátých cítíte atmosféru, kterou umí vytvořit jedině blues, a titulní píseň zpívaná hned šesti zpěvačkami současně by mohla (při vší nelíčené úctě k její původní interpretce Milušce Voborníkové) klidně zítra vyjít na deskách. Nakonec všichni zúčastnění na rovněž poněkud snové „tiskové konferenci“ připomenou divákům řadu vtipných odpovědí Jiřího Šlitra na dotazy čtenářů Sedmičky, poté zatančí onen sen o jeho kostkované košili a představení končí několika příjemnými přídavky.

Kdybych byl i já dnešním studentem JAMU, asi by mi představení přineslo ještě několik zážitků navíc: z reakcí vyprodaného hlediště se zdálo, že herci jemně parodují pedagogy či konkrétní školní situace (činí tak ovšem natolik decentně, že nás nevědomé tím nikterak neruší). Studentem už sice dávno nejsem, ale jako pamětník mám zase jinou výhodu. Poprvé jsem semaforský pořad připravený Dadou Klementovou viděl na školní scéně brněnské konzervatoře už téměř před třiceti lety (Dado, promiň...) a od té doby zejména ve studiu Marta několik dalších. Ten nejnovější se mi z nich všech zdá nejzdařilejší jak v onom základním inscenačním nápadu, tak z hlediska pohybových kvalit herců i hudebního nastudování. Rád bych si jeho návštěvu dopřál ještě jednou, a proto doufám, že se v polovině listopadu nehrálo neodvolatelně naposledy.

Pro pořádek budiž zaznamenáno, že semaforské písničky v pořadu Líbej mě, líbej zpívají a tančí Natalia Hatalová, Lucia Jagerčíková, Jitka Jackuliak, Vendula Příhodová, Barbora Remišová, Kateřina Sedláková, Ján Filip, Marek Kolář, Peter Pecha (v roli Jiřího Šlitra), Adam Rezner a Ondřej Studénka. Kdo ví, třeba se s některým z těchto jmen po čase setkáme v Semaforu anebo na jiné z těch lepších muzikálových scén.

Michal Přibáň