NA KOŇÁČEK DO BARU HONOLULU (I.Kott)

Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 7. prosince 2016


Pokud by měl být zcela pragmaticky vyjádřen základ děje nové semaforské premiéry, mohlo by být řečeno asi toto: Touha získat co nejdříve dědictví vede k pokusům uspíšit odchod majitele děděného majetku na onen svět. Snaha po kasovním trháku by tu mohla vyústit v drsný horor, ale pokud se zpracování tématu ujme Jiří Suchý, je všechno jinak a máme tu komedii plnou vtipných dialogů, humorných situací, situační komiky a hezkých písniček.

Hlavní postavou hry SKLENĚNÉ PRKNO je Julius December (Jiří Suchý), majitel údajně neobyčejně cenné sbírky zvukových nahrávek a onen „muž na odstřel“. Skupinka netrpělivých dědiců vytvořila sdružení Tratoliště, jehož členy jsou syn August December a jeho žena Agáta (Michal Stejskal a Lucie Černíková), levoboček Kamil se sestrou Kamilou (Felix Slováček a Anna Julie Slováčková nebo Vendulka Parezová) a kuchařka Bětka Rettigová (Olina Patková). Ti všichni vymýšlejí nejelegantnější způsob jak se zbavit starého pána, který se všem jeví jako podivín, ale jak tento „skutek milosrdenství“ uskutečnit, na tom se nemohou shodnout. Výhružné dopisy nezabírají, atentát v ložnici je zavržen, model Marat také nevychází a metoda topiče Kamila by postihla i ostatní obyvatele domu. Ani pád ze schodů nepřipadá v úvahu, protože pan Julius už léta neopouští přízemí. Je tu ale ještě možnost otravy, k níž by mohlo dojít při oslavě narozenin starého pána v baru Honolulu, kde by mu byl podán koňak s jedem přineseným Bětkou Rettigovou.

Pod příslibem, že mu dámská barová kapela zahraje skladbu Skleněné prkno, přichází pan Julius December do baru, slíbenou skladbu opravdu vyslechne, setkává se tu dokonce s vysněnou Nubií z Istambulu (Barbora Šampalíková) i její pražskou náhradnicí (Zuzana Maxa), ale i tady přežije všechny úklady. Koňak otrávený servírkou Dášou (Johana Kopačková) vypije Kamil, ale jeho silný organismus se s jedem dokáže po svém vypořádat. Ve finále se pak zjistí, že sbírka, o níž členům Tratoliště tolik šlo, vlastně neexistuje a není tedy co dědit a zpeněžit. Závěrečnou verzi písně Skleněné prkno si pak zazpívají všichni včetně členů dámské kapely, kterou tvoří kapelnice a klarinetistka Eliška Hurábová, saxofonistka a flétnistka Veronika Tichá, trombonistka Magda Jedličková, klavíristka Jakub Přibyl, kontrabasistka Vít Fiala nebo Jan Střížovský a bubenice Vráťa Placheta.

Je tu ovšem ještě záhadná Přebytečná postava (Jitka Molavcová), podle svých slov se vyskytující a bloudící, která prochází dějem, občas ho komentuje a také s ním lehce manipuluje. S Juliem Decemberem si zazpívá hezké písničky a dokonce s ním v intermezzu na forbíně v závěru prvé poloviny hovoří jako s autorem hry a podivuje se nad tím, že si pro sebe napsal roli postavy, která špatně dopadne. Ale jak již bylo řečeno, špatný konec je odvrácen a divák se nemusí obávat, že přišel na tragedii shakespearovského střihu.

Premiéra Skleněného prkna se uskutečnila v pátek 2. prosince 2016 a setkala se s velkým ohlasem, kdy zcela zaplněné hlediště divadla Semafor si vychutnalo všechny krásné písně s vynikajícím doprovodem dámského orchestru, stejně jako promluvy Julia Decembera včetně jeho dialogů s turisticky vybavenou Přebytečnou postavou. Moc se líbil i trochu prostoduchý topič Kamil skvěle pracující s lopatou uhelkou a úspěšná byla i hymna sdružení Tratoliště, jejíž pohybovou část zrežíroval Petr Šudoma. Ten se podílel na režii i dalších pohybových aktivit účinkujících včetně inscenování nelítostného souboje obou Nubií. Úspěšnost inscenace tkví kromě výborně napsaného libreta a písniček i v nadšeném přístupu všech zainteresovaných – těch vystupujících na scéně, stejně jako pracovníků technického zázemí vytvářejících pro své kolegy ty nejlepší podmínky.

Ivan Kott