ROZHOVOR S VENDULKOU PAREZOVOU

10.2. 2017
Ivan Kott z Jonáš klubu udělal pro klubový časopis rozhovor se členkou divadla, herečkou Vendulkou Parezovou. Diváci ji znají z her Osvobozené divadlo Semafor, Prsten pana Nibelunga nebo Skleněné prkno.

ROZHOVOR V ZÁKULISÍ

Pravidelní návštěvníci divadla Semafor si jistě vzpomenou, že mezi dívkami, které na konci první poloviny představení vtrhnou na forbínu, aby zpěvem ohlásily přestávku, se v posledních letech objevuje i sympatická blondýnka. Jmenuje se Vendulka Parezová a vedle zpěvu ve sboru uvaděček jsme ji už měli možnost vidět i v drobných rolích ve dvou inscenacích. Ve středu 25. ledna došlo k jejímu vystoupení v inscenaci třetí, kterou je novinka Skleněné prkno, v níž s Aničkou Slováčkovou alternuje postavu Kamily, což už je role herecky i pěvecky podstatně náročnější. Proto jsem se jí zeptal na její pocity z nové role i na cestu, která k ní vedla

Vendulko, kdy jsi začala v Semaforu působit jako uvaděčka a jak jsi se o té možnosti dozvěděla? Věděla jsi něco o tvorbě Semaforu už před tím?
Jako uvaděčka působím v Semaforu od roku 2011, tudíž letos to je už moje šestá sezóna. Když jsem zde začínala, dělala tu inspektorku hlediště moje sestřenice, a když divadlo hledalo uvaděčky, dala mi vědět. No a tak jsme se sešli s panem ředitelem Svobodou, zazpívala jsem mu u klavíru několik semaforských písniček, které jsem znala již z dětství a dřívějších návštěv divadla Semafor, a byla jsem přijata.

Jakou školu jsi tehdy navštěvovala?
V té době jsem studovala prvním rokem Střední umělecko-průmyslovou školu na Žižkově, obor Scénografie, tudíž mi prostředí divadla bylo velmi blízké.

Kdy jsi se poprvé objevila na jevišti v nějaké hře? Byl to Prsten pana Nibelunga?
Poprvé to bylo ve hře Osvobozené divadlo Semafor, kde se dodnes alternujeme s Johankou Kopačkovou. Je to taková maličká role, na jevišti mi v podstatě koukají jen nohy a celková doba mého pobytu na scéně je dohromady asi minuta, ale i tak to pro mě byla velká čest a tenkrát jsem byla vážně nervózní i z téhle roličky. Pak přišel Nibelung, kde jsem jednou z valkýr, a to už pro mě byl tehdy vrchol a byla jsem vážně vděčná za to, že se mi takové příležitosti dostalo.

Kdy ti byla nabídnuta podstatně větší role ve Skleněném prknu?
Došlo k tomu v loňském létě, kdy mi byla nabídnuta role mnohem větší, na můj vkus možná až moc velká. Když mi pan Suchý tenkrát volal, jestli bych měla zájem o další spolupráci, také jsem měla velkou radost, ale předpokládala jsem, že to bude opět něco na principu „koukajících nohou“, ale ono ne. Tímto chci velmi poděkovat našemu choreografovi Petru Šudomovi a ostatním hercům, že se mnou neztratili trpělivost, a samozřejmě panu Jiřímu Suchému za příležitost.

Co v současnosti studuješ?
Jsem ve třetím ročníku Karlovy univerzity kde studuji na Pedagogické fakultě výtvarnou výchovu a čekají mě státní zkoušky.

Máš nějaké předchozí divadelní nebo pěvecké zkušenosti ze studentských nebo jiných amatérských souborů?
Několik let jsem v době studia na základní škole navštěvovala základní uměleckou školu, kde jsem se osm let učila na altovou flétnu a také jsem tam chodila do dramatického kroužku, s nímž mě později čekala menší vystoupení, stejně jako s altovou flétnou. Jinak si vzpomínám na pár recitačních a pěveckých soutěží na základní škole, ale to byla taková srandička.

Máš v úmyslu věnovat se divadlu dlouhodobě?
Momentálně mám po premiérovém vystoupení ve Skleněném prknu a popravdě se z toho ještě vzpamatovávám. Byla jsem tak nervózní, že jsem si to nedokázala ani pořádně užít a tak se teď těším na to, až si to Prkno zahraju a zároveň užiju. Musím se ale přiznat, že mě to vážně chytlo a pocit je to pro mě jako pro amatéra nepopsatelný. Kdyby se to povedlo, ráda bych se skutečně divadlu věnovala i jinak, než jen po výtvarné stránce.

S Vendulkou Parezovou si povídal Ivan Kott