SEMAFOR NEKONČÍ

13. 3. 2014
V médiích se objevily zmatené zprávy, že Semafor čeká poslední sezóna jeho existence. Jiří Suchý v následujícím příspěvku tyto zprávy uvádí na pravou míru.

11. března uspořádala Česká televize tiskovou konferenci, na níž bylo poreferováno o velkorysém projektu – jde o zmapování současné sezóny Semaforu. Dokument se má jmenovat Nejistá sezóna Semaforu. S obdivuhodnou rychlostí se informace o této tiskovce ocitla ještě téhož dne na různých, internetem sdělovaných stránkách, a tam jsem se, ku svému překvapení, dočetl, že tato sezóna je možná naše poslední. Zamyslel jsem se nad tím.

Ona vlastně každá sezóna každého divadla může být „možná poslední.“ Zemětřesení může smést budovu divadla s povrchu zemského, a pokud se to stane v době představení, může to znamenat i zánik celého souboru. Vlády se může pučem zmocnit nějaká lůza, která vyhlásí divadla za přežitek a zruší je. Může se dostavit morová rána, která postihne hlavně herectvo. Případně se může stát to všecko dohromady. Z tohoto hlediska je každá sezóna nejistá a může být sezónou poslední. Pokud ta zpráva byla myšlena takto, musím ji akceptovat. Ale takto ohroženi jsme už pětapadesát let a zatím ještě k ničemu z toho nedošlo.

Druhá možnost: neušla mi skutečnost, že se v tisku už několikrát objevil názor, že já, J. Suchý, bych už měl správně divadlo nemít. I když si myslím něco jiného, musím vzít na vědomí, že tento názor existuje. A pak se mi vtírá otázka, zda autor zprávy o tiskové informaci neví něco, co je přede mnou zatím utajováno. Zkrátka, že se podřekl(a). To se uvidí časem, ale snahám o likvidaci dokážu naštěstí obstojně čelit.

Nejpravděpodobnější však je fakt, že kdesi padla zmínka o naší poslední sezóně, poslední ve smyslu současné, a někdo si to vyložil jinak, a už to jelo.

A tak chci ujistit své dobré a věrné publikum, že hodlám ještě pár sezón uzavírat družbu s jejich bránicemi v Dejvické 27, protože beze smíchu publika by se mi těžce žilo. Neboli činím tak i ve svém vlastním zájmu.

A teď pár slov k natáčenému dokumentu. Pan režisér Sklář byl pověřen natočit genesi hry Kdyby 1000 klarinetů, což učinil. Ale ty naše zkoušky ho nejspíš zaujaly natolik, že se souhlasem vedení České televize točí dál a vzniká tak dokument o celé jedné sezóně Semaforu. Naše zkoušky totiž mají své specifikum: nikdo při nich nepráská dveřmi, herečky neodcházejí ze scény s pláčem, zkoušky jsou jakousi hrou na divadlo, nesené v duchu komedie. Takže s humorem. Věřím totiž, že ta dobrá atmosféra se při premiéře přenese i na publikum, což se povětšinou skutečně stává.

Kdosi přišel na nápad, aby se dokument jmenoval Nejistá sezóna Semaforu. Dovoluji si připojit vysvětlení. Ona totiž každá sezóna v divadle, kterému byl více než před půl stoletím přiřknut statut divadla autorského, je nejistá. Když pomineme zmíněné zemětřesení, je závislá na tom, zda autora napadne něco natolik nosného, že se to udrží v přízni publika nějaký čas. Kytice už vegetuje na prknech Semaforu více než 800 repríz, poslední verze Sekty tu žila jen po 16 večerů. To svědčí o tom, že autor se nemusí vždycky strefit, což neznamená, že je to neschopný. Znamená to jen, že se nestrefil. Ale taky to znamená, že jindy, a sice většinou, se strefit dokáže. Ta nejistota tkví v závislosti divadla a jeho další existence na tom, jak se dílo autorovi podaří.

Vzniká tu otázka: kdo rozhodne, zda se dílo autorovi podařilo nebo ne? Inu publikum. Publikum, které rozhodlo, že Sekta se hrála pouze šestnáctkrát a Kytice osmsetkrát. Odborná kritika může leccos napovědět, ale o počtu repríz rozhoduje divák.

I sezóna 2013 – 2014 začala jako nejistá, ale po prvních dvou premiérách se nejistota rozplynula, protože obě byly úspěšné. (Kdyby 1000 klarinetů a Osvobozené divadlo Semafor.) Na tu třetí se chystáme a doufáme, že i ona (Prsten pana Nibelunga) poskytne našemu divákovi to, co od nás očekává.

Jiří Suchý