MATUŠKA, WALDEMAR

* 2. 7. 1932, Košice
†30. 5. 2009, Florida



Největší živel mezi našimi zpěváky, zejména v 60. letech, Waldemar Matuška, se narodil v Praze, dětský sen být strojvůdcem nechal být a studoval v Poděbradech na skláře. Nicméně muzika ho lákala od malička, zpíval v Československém státním souboru písní a tanců, profesorka Marková z něj prý dokonce chtěla udělat operního pěvce, což se (asi můžeme napsat naštěstí) nestalo. Nicméně na živobytí to nestačilo a Matuška začal dělat osvětového pracovníka v Chebu, přičemž muzice se věnoval ve volném čase. Naučil se hrát na kytaru, na bicí, na basu, zkoušel i housle (které si sám vyrobil). V roce 1958 se setkal se Suchým, který tehdy ještě s I. Vyskočilem působil v Redutě. Waldemar pak s nimi občas vystupoval a vedle toho si přivydělával v Mambo kvintetu. Po založení Semaforu byl jedním z prvních angažovaných a v divadle zpočátku doslova i bydlel. Ačkoliv v Člověku z půdy ještě neměl šanci zazářit, u první Zuzany už ale bylo jasno a na tělo mu sedla i role rošťáka Bedrny v Takové ztrátě krve. V době druhé Zuzany už nebylo v Čechách člověka, který by Matušku neznal, proslavil se písněmi Árie měsíce, Písnička pro Zuzanu, Ach, ta láska nebeská, Kočka na okně, Píseň o koni, To všechno odnes‘ čas…

Ale jak už bylo řečeno, Matuška byl živel, a to s disciplinovaným Semaforem přeci jen nešlo moc dohromady, brzo došlo k hádkám, a když Matuška párkrát propásl představení, protože si dohodl více vystoupení na jeden večer, dostal výpověď. Mnozí v tom viděli závist ze strany Suchého a Šlitra, kterým Matuškova sláva prý přerůstala přes hlavu (ale na druhé straně - kdo by nechtěl mít v divadle hvězdu, která kdykoliv vyprodá sál). Slovy o nevděku se rázem házelo na obě strany. Každopádně Matuška odcházel do Rokoka, Pilarová se Štědrým šli s ním a mluvilo se o konci Semaforu. Nicméně to nebyl konec ani Matušky, ani Semaforu, za pár měsíců se vody uklidnily a Waldemar dostal jednu z hlavních rolí ve filmu Kdyby 1000 klarinetů a s nimi i další nesmrtelnou píseň Tereza (navíc s ostatními zpíval V opeře, Tak abyste věděla nebo Glory). Klarinety mu sice vynesly další obrovský hit s Terezou, nicméně kvůli aféře, kterou nikdo ani nepotvrdil, ani nevyvrátil, přišel vzápětí několika měsíční zákaz vystupování. Údajně se totiž během natáčení s Gottem a Pilarovou opili, a pak močili z balkónu hotelu na chodce dole. Gott a Pilarová z toho tehdy vyvázli, ale Waldemar rok nesměl do rozhlasu ani televize. Nicméně jeho popularitu ani roční stopka nemohla zničit, nazpíval desítky dalších hitů (Slavíci z Madridu, Kladivo, Jó, třešně zrály, Růže z Texasu...), hrál v mnoha filmech (Noc na Karlštejně, Rodáci), později naplno přesedlal ke country a trampským písním s formací K.T.O. (Kamarádi táborových ohňů), čímž si ovšem poněkud zúžil svůj bohatý rejstřík i talent. V roce 1986 emigroval do Spojených států, ale do Čech se po roce 1989 často vracel.

V posledních letech života jej velmi trápilo silné astma, která mu komplikovalo i zpěv. Zemřel na selhání srdce podpořené těžkým zápalem plic 30. 5. 2009 na Floridě.

Hry: Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Zuzana je zase sama doma, Taková ztráta krve

Filmy: Zuzana je zase sama doma (TV), Člověk z půdy (TV), Kdyby tisíc klarinetů