PATRASOVÁ, DAGMAR

* 27. 4. 1956, Praha



Je poměrně zvláštní, že Dagmaru Patrasovou si také dnes se Semaforem téměř nikdo nespojuje, ačkoliv v něm vytvořila řadu rolí a měla angažmá několik let. Hrála zde prakticky po celá 70. i 80. léta a to v nejlepších hrách (Kytice, Sladký život blázna Vincka, Smutek bláznivých panen, Vetešník). Dagmar Patrasová nemá sice výrazný pěvecký dar a není ani oslňující herečka, ale její herectví je přirozené, je krásná a roli napsanou s citem jí na míru podá velmi dobře (např. zlá (ale ne moc) princezna Xenie v Arabele nebo velmi vážná role ve filmu Smrt stopařek). Věnovala se (a věnuje) hlavně televizní i filmové tvorbě pro děti, která je jí nejbližší (na své mimořádně úspěšné album Pasu, pasu písničky nazpívala také skladbu Včera neděle byla a další Suchého text pro děti s názvem Písnička na cestu).

Narodila se v Praze, její otec byl profesor Karel Patras, sólový harfenista filharmonie a docent AMU, matka Věra byla zpěvačka filharmonického sboru, takže muzikantství dostala do vínku. Navštěvovala hodiny klavíru, chodila do výtvarného kroužku, navštěvovala Kuhnův dětský sbor, věnovala se ale také sportu - konkrétně sportovní gymnastice a později chodila i do kroužku dramatického. Později se dostala na konzervatoř a studovala kytaru a klavír, později i zpěv. A to už přišel konkurs do Semaforu …

Od roku 1983 je Dagmar vdaná za hudebníka Felixe Slováčka. Ze Semaforu odešla v roce 1987.



Hry: Kytice, Sladký život blázna Vincka, Smutek bláznivých panen, Vetešník, Kdyby 1000 klarinetů, Slečna v sedmý řadě, Nevesta predaná Kubovi