NA ZÁVĚR SEZONY PREMIÉRA (I.Kott)

Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 29. června 2015


Na závěr sezóny premiéra

Čeština nabízí spoustu vtipných úsloví a přirovnání, mezi něž patří také „Být na mizině“. Každý chápe, co je tím míněno, ale nikdo se tím víc nezabývá. Ne tak Jiří Suchý. Ten si pojem „mizina“ vybral do titulu své nové hry a dokonce ho pro ni personifikoval. Tato postava z rodu polednic a podobných nevlídných babic se objevuje v divadle zmítaném finančními problémy a hodlá zde zapustit kořeny. Ve finále se jí sice podaří zahnat, ale otázkou zůstává, na jak dlouho. Její hrozbu, že se znovu objeví, jakmile přijdou další facky od „neviditelné ruky trhu“, je nutno brát vážně. K onomu prolnutí skutečnosti a divadelnické fantazie Jiřího Suchého dochází v nejnovější hře divadla Semafor nazvané MIZINA ČÍHÁ, kde autor znovu prokazuje mnohokrát již osvědčenou schopnost vyrovnávat se s nejrůznějšími obtížemi a nepřízněmi osudu humornou formou.

Hra je plná vtipných scének, dialogů a úžasných písní, z nichž jednu si po počátečních neshodách společně zazpívají subreta Marica Skorobič a Mr. Hugo Bertold. Její obsah je vyjádřením toho, jak se dnes na divadlo a jeho společenskou roli dívají někteří lidé. Jako ukázka snad postačí dvě sloky této písně:


Divadlo je instituce
Ve které jdou ruku v ruce
Podrazy a zmatky
Skandály a hádky

Na podlaze válí se ta
Stará lebka od Hamleta
A mezi tou veteší
Herectvo se peleší

Jsou tu ale i písně další – dadaistická Óda na mouku, Řemesla fungující jako prolog obou polovin hry, melancholicky posmutnělá píseň o šeru nebo Opona stříbrem pošitá ze hry Jonáš dejme tomu v úterý. Zpívá nejen ústřední dvojice, ale také trojice hereček a hudebnic Magda, Eliška a Veronika doplněná o Lukáše Kunsta působícího v roli kulisáka nebo „něco na ten způsob“. Ti všichni se také účastní neobvyklé hry o gáži stejně jako uvažování nad tím, jak získat pro divadlo peníze. O to se snaží rovněž principál divadla, marně se pokoušející slavnou hvězdu Lady Brockefellerovou „pumpnout“ o nějaký tučný obnos.

Hru hýřící humorem i výbornou hudbou ocenilo premiérové publikum ve středu 24. června bouřlivým potleskem a úspěšné jistě budou i podzimní reprízy. Jen by bylo potřeba, aby okolnosti inspirující autora k této inscenaci pominuly a opět přišel čas výpravnějších her, mezi nimiž na svoji příležitost čeká již dříve avizované Skleněné prkno.

Ivan Kott