RUCE VZHŮRU... (1964, Melodie)
autor: Ivan Soeldner, vyšlo v časopise Melodie č. 11, 1964
RUCE VZHŮRU....NEBO ZAČNU HRÁT!
"Ve válce uslyšíte ty nejsložitější rytmy světa. Pamatujte si, že mír je nemorální stav! Válka reguluje počet lidských bytostí, vybírá si silnější a slabší vyhlazuje! Tomu se říká výběr. Výběr, který by skončil, jen kdyby se lidstvo proměnilo ve stádo zdegenerovaných muzikantů ... Ruce vzhůru - nebo začnu hrát!"
Těmito slovy promlouvá "do duše" divákům, usazeným na trávníku před kynžvartským zámkem, klaun s obvykle zmalovanou tváří a v neobvyklém kostýmu, jehož třpytivé hvězdičky vzdáleně připomínají důstojnickou uniformu. Nikdo však tomuto šaškovi nevěří. Lidé se mu smějí.
"Čemu se smějete?" řve klaun a uchopí za klopy jednoho z publika. "Mluvte!!"
"Nekřičte na mě, nejsem regiment, jsem jenom jeden. Už jste někdy mluvil s jedním člověkem?"
... Publikum odměňuje pohotového diváka vřelým potleskem. Ale to už jenom ve scénáři. Záběr skončil v polovině, klaunovi totiž upadl červený bambulatý nos. Teprve teď v něm poznáváme - velitele posádky Alkalis plukovníka Helmuta.
Vy neznáte ten jeho případ?
Tak si ho nenechte vypravovat - v kině byste byli ochuzeni o zajímavý příběh, který pro filmové diváky vymyslel Jiří Suchý. Svůj námět nazval KDYBY 1000 KLÁRINETŮ, stejně jako hudební komedii, kterou před šesti lety zahájilo svou existenci divadlo Na zábradlí. Tam šlo o podobný případ; pokud se na něj nepamatujete, klidně si ho nechte vypravovat:
Bylo to o velké proměně; jakýsi zázrak proměnil všechny zbraně v hudební nástroje a samozřejmě z toho bylo moc pánů nešťastných. Tenkrát na divadle je reprezentoval Ivan Vyskočil co by generál von Drittekrieg. Ve filmu půjde o něco podobného, jenže tady už autor vymyslel a určil i pachatele onoho zázraku velké proměny a navíc dal hudbě skvělou možnost dokázat, že ten klaun se ale opravdu moc a moc mýlí a že "stáda zdegenerovaných muzikantů" jsou pro lidstvo méně škodlivá než ti, kteří mají v rukou raději samopaly než Klárinety.
Film KDYBY 1000 KLARINETŮ, jak už napovídá jméno autora námětu Jiřího Suchého, nebude jen záležitostí slov a gagů, ale taky hezkých melodií. Kde je Suchý, tam přece nechybí Šlitr ...
Klaunovi zatím přilepili červenou gumovou bambulku na nos a my už v něm nepoznáváme plukovníka Helmutha, velitele posádky Alkalis. Natož abychom v něm poznali Vlastimila Brodského, který hraje toho plukovníka, co hraje toho klauna. Tak když nikoho nepoznáme, raději se zeptáme. Po dokončení záběru - nos už nespadl - vybyl režisérům filmu Janu Roháčovi a Vladimíru Svitáčkovi čas (je totiž teprve jedenáct hodin v noci a Rokoko ještě nepřijelo do Kynžvartu z představení v Klatovech) a tak se nechali slyšet:
"Zaplaťpámbů, tohle už jsou poslední záběry filmu. Naše práce tím samozřejmě neskončí" - na oba čeká ještě kus dřiny ve střižně a v míchačkách - "ale budou s krku aspoň ty věčné trampoty s organizací. Takovéhle natáčení bychom nepřáli nikomu. Ne, že bychom ten film nedělali rádi, ale není to legrace udělat přes tři hodiny dobré legrace, muziky a podívané; navíc ještě v žánru, který je v českém filmu zatím archem čistého, nepopsaného papíru."
Jak to tedy dopadne?
Teď už mladí režiséři raději mlčí, krčí rameny.
Že bychom si zahráli na proroky? Zkuste to s námi - takovou malou "sportku". Zaškrtneme si tahle čísla:
Nejpopulárnější zpěváci 1963 číslo 1, 2, 3, 4, 6, 9, 10, 11, 13, 15, 20. (To jsou vesměs "tutovky" v tomhle pořadí: Karel Gott, Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Jiří Suchý, Hana Hegerová, Pavlína Filipovská, Pavel Sedláček, Jiří Jelínek, Karel Štědrý, Jana Malknechtová a Jiří Šlitr. Prvních pět a ten dvacátý v hlavních rolích.) Tento tým je pro jistotu doplněn několika dalšími "tutovkami" z nezpěváckého světa. Jako herci se ve filmu objeví Jana Brejchová, Jan Werich, Vlastimil Brodský, Vlastimil Hašek a další. "Stáda zdegenerovaných muzikantů" budou představovat celé orchestry Karla Vlacha, Karla Krautgartnera, Ferdinanda Havlíka, Rokoka, nemluvě o stočlenné houslové rotě Dalibora Brázdy.
Tak co - vsadíte si s námi na Klárinety?
Samozřejmě, ani ta nejskvělejší plejáda neznamená ještě umělecký úspěch, stejně jako jej nemusí znamenat plné biografy a dlouhé fronty před pokladnami. O to se opravdu Klárinety bát už dnes nemusí, i přes své vysoké náklady to prodělkový film nebude - jenže...
Se Starci na chmelu režiséra Rychmana, kterýžto film vznikal takřka souběžně, jsou i Klárinety prvním pokusem o český filmový musical. Zázemí tu mladí autoři nemají opravdu žádné - jen své nedávné začátky na divadle a skromné pokusy v televizi. (Nač zapírat, že předchůdci tohoto musicalu jsou jednotlivé písničky, v nichž si právě Roháč se Svitáčkem několikrát ověřili, co "unese" obraz.) Jenže tady už nepůjde o tři nezávazné minuty. Klárinety budou dvoudílnou filmovou komedií a dohromady budou obnášet dobrých pět tisíc metrů - to jsou přibližně tři hodiny v biografu.
Obstojí tady oblíbenci milovníků moderní hudby? Nesetře chladný pohled kamery jejich půvab nebo - naopak - nebude jejich projev kontrastovat se zvyklostmi filmového plátna a jeho estetiky?
Budiž řečeno, že všichni dávají filmu ,,co jeho jest". Klárinety jsou snímány na široké plátno, poprvé v Československu se stereofonním záznamem hudby. (V týdnu premiéry přijdou do prodeje stereofonní desky s patnácti novými písničkami z Klárinetů. Tato výborná společná akce Československého filmu a SHV je dílem mladého Miloše Bergla, který byl vedoucím výroby natáčení. U jeho jména bude bohužel v titulcích křížek - tento slibný dvaatřicetiletý produkční pracovník, džezový kritik a organizátor náhle zemřel během natáčení exteriérů Klárinetů v Mariánských Lázních.)
"Hlavním problémem při současných dokončovacích pracích," říkají mladí režiséři, "bude nalezení správného rytmu filmu. Proporce, hudby a hereckých akcí. Zkoušíme něco nového - doufejme, že tento experiment nebude tak docela planý."
I Suchý se Šlitrem, dva další slavní autoři filmu, věnovali Klárinetům pěknou dobu soustředěné, vydatné práce. Nejenže pro ně napsali 15 nových písniček, ale objeví se zde v náročných "parašutistických" komických rolích, které se vymykají z klišé běžné veseloherní produkce.
Nu - necháme se překvapit. Snad vyjde přání mladých autorů: aby se film nestal jen zdrojem dobré akumulace, ale aby se dobře vyjímal v plejádě velkých úspěchů naší současné mladé kinematografie.