JAKO KDYŽ TISKNE (M.Havlová)
(premiéra 25.10.2005, z reprízy 15.3.2008)
Hra byla první premiérou na prknech nového Semaforu v Dejvicích, režie se ujal známý televizní režisér Zdeněk Zelenka, děj vypovídá o marném boji faráře Macháčka s bulvárním deníkem Šok. Tolik všeobecně známá nálepka kabátu Jako když tiskne. A pod ním? Zajímavý příběh se zápletkou nábožensko-vědecko-sociologicko-detektivní s příjemně chytlavými melodiemi a okouzlujícími, chytrými, optimistickými texty. Autorem toho všeho je Jiří Suchý. Vedle jeho moudrého, laskavého, tvrdohlavého, veselého faráře Macháčka vyniká obrovským rozsahem slz a smíchu, kladna i záporná farská hospodyně Amálie Jitky Molavcové. O rozvernost se stará čtveřice nevychovaných dívek s dobrou duší (Jolana Smyčková, Zuzana Říhová, Vanda Hauserová, Irena Pospíšilová), jejichž umravňování je vlastně příčinou boje s bulvárním listem, ve kterém šéfuje ničeho se neštítící majitel Berger (Jiří Štědroň) slabomyslnému (i když ne tak docela) holce pro všechno Arnoštovi (Václav Kopta) a poněkud hysterické redaktorce (Olina Patková). Zajímavým nápadem je filmové plátno, kde se průběžně promítají vtipné kulisy a klipy, až člověk někdy neví, co sledovat dřív, jestli dění na jevišti nebo na plátně. Hra obsahuje všechno, na co je semaforský divák zvyklý – humor, písničky, fantazii, poezii… (každý nechť si doplní), ale tentokrát dostává, i když s úsměvem, také „facku“ pověstným nastaveným zrcadlem. Dialogy, při kterých mnohdy až zatrne, nadlehčují písničky o tom, že ač třeba nyní vítězí špína se lží a strhává slabší povahy na svou stranu, ještě existují krásné věci, které zasluhují naši pozornost.
Nechci se dopouštět nějakých úvah, co čím básník chtěl říct, ale vtírá se mi myšlenka, že Jiří Suchý vložil do kusu pohledem svých stále dětsky čistých očí i naději v „dnešní mládež“, která je sice zkažená, ale ne snad zlá a zamazaná bahnem některých rádoby moudrých a bezúhonných dospělých. Tím se stává jistě čitelnějším a vstřícnějším vůči mladšímu publiku, ale možná zase trochu ztrácí publikum starší, které se diví, kde že jsou pramínky vlasů, zaslechne li:
Máme tě rádi
Chladná řeko
Máme tě rádi
Diskotéko
Máme tě rádi
Rychlá jízdo
Máme tě rádi
Vrabčí hnízdo
Mirka Havlová
J. Suchý a J. Molavcová