Úvod
Novinky
Historie
Osobnosti
Hry
Diskografie
Knihy
Filmy
Texty, básně, povídky
Galerie - video
Galerie - foto
Články a recenze
 Rozhovory
Kontakty a odkazy
 

Rozhovory


O NOVÉ ADRESE SEMAFORU (2005, Český rozhlas)

Naďa Hávová, Vladimír Kroc, přepis rozhovoru pro Český rozhlas, pořad Dva na jednoho, 6. 6. 2005

Hezký den vám přejí moderátoři pořadu Dva na jednoho, Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Pozvání k nám do studia Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu na pražské Vinohradské třídě přijal tentokrát herec, zpěvák, textař, spisovatel a tak dále a tak dále a také zakladatel a ředitel divadla Semafor, Jiří Suchý. Dobrý den.

Dobrý den. Teď jste to řekl, jako že tady bude 8 lidí. To bude zklamání mezi posluchači, když tady budu jenom jeden.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vás to uvádí do rozpaků, když takhle jmenujeme všechno a ještě na něco zapomeneme?

Ne, ne já už jsem si na to zvykl.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co nejradši, kdybyste měl vyplnit kolonku povolání, do ní píšete?

No kdysi když bylo povolání psaný v občanských průkazech, tak jsem tam měl herec. No tak to ze setrvačnosti píšu jako herec, no.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je hezká práce.

No, jo celkem jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je téměř zbytečné Jiřího Suchého představovat, ale zvyk nám velí uvést v úvodu pořadu stručnou vizitku, tak tady je. Jiří Suchý se narodil 1. října 1931 v Plzni. Ještě než se dostal k divadlu, pracoval jako grafik v propagační tvorbě Praha. Pak už u divadla zůstal. V roce 1958 spolu zakládal divadlo Na zábradlí a o rok později se narodilo divadlo sedmi malých forem, čili Semafor. Jeho ředitelem je dodnes. Jiří Suchý je autorem desítek divadelních představení. Více než tisícovky písniček, hrál v řadě filmů. Jmenujme například Kdyby tisíc klarinetů, nebo Zločin v šantánu. Jiří Suchý maluje, uspořádal několik samostatných výstav. Má syna Jakuba, dvě vnoučata a také několik vyznamenání a čestný doktorát na JAMU.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže můžeme vás oslovovat, pane doktore.


No tak samozřejmě, to bych, tak bych si to představoval.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vyžadujete to teď?

Ba ne, já bych se s tím nedoved smířit vůbec.

Moderátor (Vladimír Kroc): Divadlo Semafor přišlo s povodněmi v roce 2002 o náhradní působiště, které mělo v pražském hudebním divadle Karlín. Vám se podařilo najít dočasný azyl v Kosticově paláci na Malé straně. Teď se z něj ale stěhujete pryč. Kam to bude, pane doktore?

Do Dejvic, kde nám Úřad městské části Praha 6, já nemá tenhle ten krkolomný termín moc v lásce, že se to musí říct tolika slovy, no ale je to Úřad městské části Praha 6 nám tam buduje nové divadlo na Dejvické ulici. Nádherný divadlo, nejmodernější a poslední divadlo v Praze.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy se těšíte, říkáte to tak nadšeně.

No to víte, že jo. Vždyť jsme teďka 3 roky, co ta pitomá Vltava nám odebrala ten krásný sálek v Karlíně, tak 3 roky jsme pendlovali po 11 různých divadlech. To znamená dohrát, složit všechny věci, naložit na auto, stěhovat je druhého divadla a bylo to hrozný. Takže když nám pan ministr Dostál velkoryse nabídl, že můžeme hrát v Nostickým paláci, tak už to byla úleva. Jenomže tam to nebyl sál divadelní. Byl, tedy budova, tak krásnou budovu už mít nikdy nebudeme jak byl Nostický palác, ale ten sál byl trošičku jako nepříliš vyhovující, ale byli jsme šťastní, že můžeme být na jednom místě. No a teďka budeme mít, budeme na jednom místě a navíc to bude vyhovující sál divadla. Budeme tam mít orchestřiště. V životě jsme neměli orchestřiště. Vždycky jsme museli cpát kapelu na scénu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste ještě před vysíláním prozradil, že se do Dejvic chodíte každej tejden dívat a říkal jste: Je tam šílený rumiště, zatím se to jenom tak rýsuje, ale doufám, že v září už se tam nastěhujeme.

No já mám slíbeno od pana starosty, že čtvrtého nám slavnostně předá klíče od divadla. My to potom ještě na 3 neděle zavřeme a prvního divadlo, poněvadž tam musíme zkoušet na tom novým jevišti a tak.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co budete zkoušet, jakým představením tu novou scénu otevřete?

No, bude to takhle. Slavnostní koncert, který chystáme, ten bude takový zvláštní v tom, že první polovinu chceme věnovat všem našim předchůdcům v žánru hudební divadla. Takže tam chceme třeba si zazpívat i operní árie, ale tak jako tak jak my to umíme. Nebude to ani to nebudou parodie, ani to nebudeme se snažit jako napodobovat operní zpěváky, ale tak po semaforsky, poněvadž to jsou krásné melodie. Tak jak nejlíp budeme umět, tak tam zazpíváme operní árie, árie z operet, muzikálů, z osvobozeného divadla. A V druhý půlce budou písničky divadla Semafor, samozřejmě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už jsem zahrnul do svého životního plánování, že čas od času nějaká katastrofa nastane. Tak to jsem měl tady v uvozovkách, protože to jste řekl před rokem v jednom z rozhovorů. Měl jste na mysli to neustálé stěhování Semaforu. Myslíte, že Dejvice už jsou vám souzeny, nebo spíše dopřány na věky?

No já jsem myslel to, že jsme třeba přišli o divadlo v Alfě, pak přišla povodeň, ta nám zvala Karlín, takže nějaká katastrofa. Tady v Dejvicích to je ta výhoda, že žádná povodeň, žádná voda tam nedosáhne. No, ale můžeme tam vyhořet zase, takže.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nic nepřivolávejte. I když to se stalo i v Národním.

To se stalo i v Národním, takže bysme se zařadili do těch ohořelejch divadel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ostatně vy se do toho rekonstruovaného, to už je tedy před pár lety, Národního chystáte?

Ano, ano. Tam budeme hrát Dobře placenou procházku. Miloš Forman se svými syny se ujali režie a už jsme se tady sešli a pracovali jsme na tom a bude to taková.

Moderátor (Vladimír Kroc): Počkejte. Opravdu režie Forman a synové? Tak to bude znít?

Forman a synové, ano, ano. On říká, že jako má praxi spíš filmovou a ty syni se velice dobře teďka zavedli v divadelnictví českým. Takže on to dělá s jejich spoluprací.

Moderátor (Vladimír Kroc): A pane Suchý je to poprvé, co budete ve zlaté kapličce uveden jako autor?

No vlastně jo. Já jsem tam vlastně takový jako malinký autor, autůrek jsem byl, když jsme vstupovali do Evropské unie, tak jsem tam byl zastoupenej dvěma takovejma fejetony, nebo dvě takové úvahy tam četli ode mě. Takže to už jsem se tam takhle zachytil. To víte, jak se někde zachytím, tak už mě odtamtaď nedostanou. No a.

Moderátor (Vladimír Kroc): No aby nečekali teď nějakou katastrofu, když už se tam objevíte.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já ještě doplním, že Dobře placená procházka je zatím hudba daleké budoucnosti, protože pokud vím, tak na prknech Národního divadla by měla být uvedena až za dva roky.


No v roce 2007, poněvadž Miloš Forman musí nejdřív dokončit jeden film a pak se do toho vrhne, i když už jsme teďka 3 dni tady byl a pracovali jsme na takovém tom základním, na tý základní podobě toho dílka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je poznat, že Naděžda je mladá. Ona ještě neví, že 2 roky to je velmi krátká doba. To není žádná hudba daleké budoucnosti.

Já jsem se jen tak s takovým úsměvem v duši jsem to poslouchal. Dva roky to je to. Co pro vás asi 2 týdny, víte.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobře. Já se pokusím nahlížet na čas trošku jinak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Očima nás dvou. Tak povídej.

Moderátor (Naděžda Hávová): Chtěla jsem se zeptat, abychom se ještě vrátili k těm katastrofám, ty bývají pro umělce zpravidla inspirací. Už jste to vaše neustálé stěhování nějak zužitkoval?


No to stěhování jsem zatím nezužitkoval a bude to jedna z mála katastrof, který asi nezužitkuju, protože už se vidím na tý starý scéně, víte. Já jsem si zvyk na ty katastrofy. Zužitkovat je ještě nedovedu, ale vlastně jo. Povodeň mě inspirovala k revue, To nám to pěkně začíná. Protože my jsme právě vznikla společnost Semafor s.r.o. a asi měsíc před tím a dostali jsme od magistrátu velkorysý dar. Všechny kostýmy a rekvizity a všechno to, co jsme v jejich produkci vyrobili pro naše představení, tak to nám dali. Jenomže nám to za měsíc vzala Vltava. Tak jsem napsal takovou revue, To nám to pěkně začíná a tam byla personifikovaná Vltava, Berounka, Botič tam hrál. To hrál Jiří Štědroň. Tak taková revue.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pane Suchý, je pravda, že vaším takovým velkým vzorem a miláčkem byl anglický komik George Fomby?

Ano, ano. Jak to víte? To skutečně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Důvěryhodný nezištný zdroj.

No poněvadž ten mě oslovil v těch nejcitlivějších letech těsně po válce. Kolik mě to bylo, 16 let a najednou jsem viděl filmy, jaký u nás vůbec neexistovaly. Hudební komedie kde on zpíval, hrál na banjo, no a.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na ukulele, to vlastně jste od něj převzal, okoukal. Je to tak?

Ukulele, ano. On tomu dokonce, oni tomu říkají benjolele.

Moderátor (Vladimír Kroc): Benjolele?

Ano, poněvadž to je ukulele, který nemá tvar klasický malinký kytárky, ale má tvar benja. On na to hrál brilantně. No a já jsem byl úplně z toho jako vyřízenej a říkal jsem: Tohle to chci dělat něco takového. No a pak trošku jsem se k tomu přiblížil.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže láska k tomu nástroji vznikla takto, nebo:

Ano, ano folumbie toho. Dneska když si ty filmy, já je mám dneska už téměř všechny jeho filmy na kazetách. Když si to prohlížím, tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Myslím, že máte vůbec největší sbírku u nás asi.

Jiří Suchý Asi jo. Oni jsou velice naivňoučký a ten humor už trošičku vyprchal, ale ty písničky jsou roztomilí pořád. To jsou takový jednoduchý popěvky, děti by to mohly zpívat klidně. No tak to mám rád dodnes.

Moderátor (Naděžda Hávová): Divadelní kritici a novináři často hovoří o tom, že Semafor je na rozcestí, alespoň v tom smyslu, že stále přesvědčuje diváky, aby si do něj cestu našli. Jak byste polohu Semaforu charakterizoval vy?

No na rozcestí jsme, samozřejmě, poněvadž my jsme už přestali být módním artiklem jako v šedesátých letech, kdy do Semaforu chodil každej. Prostě to se slušelo tam aspoň jednou přijít a tak. Kdežto dneska už k nám chodí lidi, který chtějí jít do Semaforu, protože buď mají na něj nějaký vzpomínky, nebo že o něm slyšeli a chtějí poznat, co vlastně jsme zač a co děláme. Prostě to publikum je už dneska úplně jiný než to v době tý masové obliby. Dneska už vlastně k nám chodí, ti, kteří tu poetiku toho našeho humoru vyznávají a tak. Těch je samozřejmě daleko míň než v době, kdy jsme byli takovej celonárodní artikl, kdy ty písničky zpívaly od Šumavy k Tatrám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Divadlo Semafor je spojeno s kariérou pěveckých hvězd. Teď kdybychom měli namátkou jmenovat Karel Gott, Hana Hegerová, Eva Pilarová, nebo třeba Anna K, kterou vy ještě pamatujete jako Lucianu Krecarovou. Co myslíte, je ve vašem souboru v současnosti nějaká příští nová hvězda české pop-muzik?

Jiří Suchý No je tam teďka řada mladých lidí. Takže já doufám, že některá z nich se jako zase vyšvihne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kolik vlastně Semafor čítá stálých členů?

No tak de facto, ještě nedávno bych vám odpověděl jednoduše, že já jsem byl ředitelem divadla a Jitka Moravcová byla soubor. Ostatní byli externisté, ale teďka už jsme nabrali některé z těch externistů do úvazku. Takže je u nás Václav Kopta, textař vynikající a herec, Jiří Štědroň, Jolana Smyčková, Olinka Padková, já jsem tam taky, abych nezapomněl. Jitka Moravcová není přímo jako zaměstnanec divadla, ale je takový stálý externí jako člen toho divadla.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když o ní mluvíte, co kdybychom si jí poslechli. Tuším, že jste se dohodli, Naděždo, že si pustíme písničku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vybrali jsme písničku.


Vybrali jsme si písničku Georga Formbiho dokonce, kterou jsem já otextoval právě pro ni, poněvadž i ona má pře ze mně zprostředkovaně ráda toho Georga Formbiho.

Moderátor (Vladimír Kroc): Díky vám a jí ho teď budeme mít rádi všichni.

A je to písnička o nástroji, který se jmenuje ukulele, o kterým jsme mluvili.

Moderátor (Naděžda Hávová): Udělali jsme vám dobrou náladu? Jestli ano, tak je to jedině dobře.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď máme průšvih. Někomu nám tady zvoní telefon.

Moderátor (Naděžda Hávová): Naším hostem je dnes Jiří Suchý. Zvoní telefon Jiřímu Suchému?

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak klidně si to zvedněte.


Já kterej mám věčně vypnutý mobil.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak teď jste na to zapomněl. Tak schválně kdo volal. Jestli třeba Jitka Moravcová, že měla radost, že jste jí zahrál. Ne. Tak, co si to chtěla říct, Naďo?

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem chtěla jenom říct, jestli jsme vám udělali dobrou náladu písničkou Jitky Molavcové, že je to jedině dobře.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak určitě Čapkovi, kterému, já to musím říct, prozradil tu vaši náklonnost právě k Georgu Formbimu. Tak, to jsme radost udělali.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ten radost má.

Moderátor (Vladimír Kroc): Posloucháte Český rozhlas 1-Radiožurnál, pořad Dva na jednoho, dnes s Jiřím Suchým. My toho máme ještě hodně na srdci, co bychom vám chtěli říci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Loni v říjnu Semafor oslavil 45. narozeniny. Tak dlouhou kariéru mu zřejmě nikdo nehádal, zvlášť když ho zakládalo několik poměrně neznámých lidí a teď cituji například: Neúspěšný herec divadla Na zábradlí a protagonista Redutových textepílů Jiří Suchý, právník Jiří Šlitr, hudebník Ferdinand Havlík nebo Pavlína Filipovská, která se marně ucházela o studium herectví. Tak to jsem si našla v jednom z pramenů. Semafor se původně měl jmenovat Dimafor. Proč jste se nakonec rozhodl změnit název?


Dimafor jako divadlo malých forem, mě se to zdálo blbý. To tam padlo, když jsme vymýšleli název a já jsem říkal to mafor je dobrý, ale tam by mělo přijít něco jiného než di a navrhl jsem semafor, ale museli jsme to se zdůvodnit. No ale poněvadž jsme dělali toho tolik, tak jsem říkal no vlastně těch forem bude 7 a tak sedm forem jsme nakonec nedodrželi, poněvadž zpočátku jo, ale nakonec ta hudební komedie ta to vyhrála u publika. Takže potom ty ostatní pozvolna odpadaly.

Moderátor (Vladimír Kroc): Najít si partnera pro jeviště, tak to určitě není snadné. Vám osud po Jiřím Šlitrovi nadělil Jitku Molavcovou. Je to 35 let co je u vás?

No, jo, vlastně jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tušil jste, že to vydrží tak dlouho?

Ne, ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Čím to?

Jiří Suchý No tak zajímavé je mezi námi je taková zvláštní souhra. Nedávno jsme zrovna o tom uvažovali, že jsme se třeba nepohádali za těch 35 let. Je to normální?

Moderátor (Vladimír Kroc): Nevěřím. Vážně?

Jiří Suchý Vážně. My máme oba dva takový, smířlivý povahy a vždycky někdo, když byl nějaká situace, kde byly různost názorů, tak vždycky někdo ustoupil a nikdy žádný prásknutí dveřmi mezi námi nebylo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vzpomenete si na ten okamžik, kdy jste se s Jitkou Molavcovou poprvé viděli, našli?

Ano. Dokonce, přesně přišla k nám dělat takový konkurz, jak se tomu u nás říká tomu výběrovému řízení. Ono se dneska říká kásting. Tak ale tenkrát to nebylo. No tak přišla, abych byl in tak budu říkat kásting přišla dělat a.

Moderátor (Vladimír Kroc): A stala se z ní star.

Jiří Suchý: No a já jsem seděl vedle Ferdinanda Havlíka a říkal jsem, to je zvláštní ona zpívala francouzské šansony s kytarou a takový, že jo, na tu kytaru nehrála virtuózně. Hlasově taky nás neuchvátila, ale měla zvláštní osobní kouzlo, dneska se tomu říká charisma. Takže já jsem říkal Ferdovi Havlíkovi, poslouchej ta holka bude mít moc nad lidma, já to nějak cejtim. Tak jsme jí vzali s tím, že to bude šansoniérka, no a pak jsme zjistili, že je pěkně cáklá a že má vlastně komickej dar.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jenom doufám, že nás s Naděždou něco podobného nepotká, 35 let to je hrozná představa. Pane Suchý, už příští čtvrtek, tedy konkrétně 16. června odstartuje Semafor sérii představení na nádvoří Nostického paláce. Ta představení nesou název Po babičce klokočí a co z toho vzešlo. Tak co z toho vzejde?

No my tam chceme se tak trošičku rozloučit s tím Nostickým palácem a dostali jsme k dispozici to nádvoří a tak jsme pozvali různý naše členy divadla, kteří u nás začínali a kterýma se jako pochlubíme dneska. poněvadž už jsou to jména dost zavedená Leona Machálková, Bohuš Matuš třeba. Tak ti k nám jako teďka přijdou si zazpívat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pak už vám začnou divadelní prázdniny?

Pak už nám začnou divadelní prázdniny, ale ne tak docela, poněvadž budeme zkoušet až se z nás bude kouřit. Poněvadž my musíme v tom divadle novým mít řadu nových titulů. Poněvadž začneme sice potom koncertu, chceme postupně obnovovat všechno, co máme dosud na repertoáru. Obnovíme to ovšem v rozšířené výpravě a trochu jako zvětšený, poněvadž v tom Nostickým paláci jsme měli stísněné poměry. No a pak přijdou už novinky jedna za druhou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak daleko je projekt sebraných spisů, které jste odstartoval v půlce 90. let?

Host (Jiří Suchý): To odstartoval pan doktor Kadlec. Nesmírně obětavý muž. Já bych si to netroufl vůbec a tak. Nazval to Encyklopedie Jiřího Suchého a už teď vyjde na podzim devatenáctý díl a teď mám na stole zrovna korekturu dvacátého dílu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak dalo by se říct, že film vás v posledních letech spíš míjí, ale vy v tomto směru vlastně nezahálíte a točíte videofilmy. Dokonce jste na video natočili už dva celovečerní filmy. Povězte nám o tom něco víc.

No to mě radši ani nepřipomínejte. Já jakožto organizátor a podnikatel jsem prostě jsem totální outsider v podnikatelských jakých kruzích jsem získal přezdívku Martin Žemla. To byl takovej ten, co se u Ignáta Herrmana U snědeného krámu nakonec oběsí, jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ježiši.

Jiří Suchý To je můj případ. Samozřejmě já jsem nadělal mnoho filmů i krátkých i dlouhých, ale nikdy jsem to neuměl prodat. Mám to všechno doma.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak možná, že to ještě přijde. O Semaforu se učí studenti v hodinách literatury. Já jsem se podívala do třetího dílu přehledných dějin literatury a tam je o vás poměrně podrobná kapitola. Chodí ale studenti do Semaforu na vaše představení?

To víte, že ne.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak jim to teda vzkážeme, aby chodili.

Už když jsem učební látka, tak to asi. Ne ale musím říct, že choději, ovšem takoví, teď poslouchejte, takoví ty chytřejší ty k nám choději.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mají o vaše divadelní hry zájem také jiná divadla? Předpokládám, že ano.

Jo, jo, hrajou se. V průběhu Semaforu pořád se dokonce nejenom naše, ale i zahraniční. Zrovna zmíněná Dobře placená procházka se hrála v Belgii, tam dokonce byla na představení královská rodina, když to hrálo belgické Národní divadlo. Potom to ve Finsku to hrálo několik divadel. Dokonce v Srbsku to hrálo dokonce taky divadlo. No ale tady po Praze a po Česku každou chvíli mě. Teď zrovna jsem byl v Brně na premiéře Kdyby tisíc klarinetů. Udělali to velice pěkně a to se hraje ještě i v jiných divadlech.

Moderátor (Vladimír Kroc): A stalo se vám někdy, že by se vám to představení vaší hry v podání jiného souboru nelíbilo?

Jiří Suchý No tak stalo se mi to jednou ve Finsku v městě, které se jmenuje Kemi a kde hráli Dobře placenou procházku s tak totálním nepochopením, že když nakonec mě vyzvali, že mám jít na scénu se jako autor poděkovat, tak jsem měl rudou hlavu tak jako nikdy.

Moderátor (Naděžda Hávová): A dal jste to tomu souboru najevo?

Ne. Oni byli nadšení a tak. Ale zase třeba v Tampere to udělali výborně a tak, takže jsem to měl vynahrazený. V Tampere jsem taky režíroval dvě naše věci Kdyby tisíc klarinetů a Doktor Johan Faust, Praha 2, Karlovo náměstí 40.

Moderátor (Naděžda Hávová): A jak se vám pracuje s cizími soubory s cizími herci?

No samozřejmě přes tlumočnici jsem pracoval. Rozuměli jsme si a byla tam ohromná souhra. Zvláště ten Faust, ten měl úplně nadšený kritiky a tak. Když jsem tam přijel ponejprv, tak se mnou dělali interviu a já jsem tam přijel v saku a v kravatě. Veliké zklamání, poněvadž umělec tam chodí úplně jinak. Tak psali: Čekali jsme režiséra a přijel bankovní úředník.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak připomeneme Po babičce Klokočí a co z toho vzešlo, koncert, který nebo šňůra koncertů od 16. června, Semafor uvádí na nádvoří Nostického paláce. A ještě než se rozloučíme připomeňte tu novou adresu, která čeká Semafor.

No je to Dejvická ulice v Praze 6, číslo vám nevím ještě. Představte si, já se tam budu muset podívat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě nedali cedulku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Děkujeme za rozhovor, mějte se hezky a díky za to, že jste přišel. Na shledanou.


Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hostem Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu byl tentokrát Jiří Suchý. Na shledanou zase za týden ve stejný čas se na vás těší Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

minulý | zpět | nabídka | další