SVÁTEK ŽIVLŮ - ŠEST Z ŠEDESÁTÝCH (2003, Televize)

Autor: Helena Herbrychová, 2003, Týdeník Televize č.51/2003


Šest z šedesátých je také název slavnostního koncertu v Lucerně, kde se prezentovalo šest významných divadelních souborů vzniklých v šedesátých letech, které ovlivňují kulturní scénu dodnes. Mezi účinkujícími pochopitelně nemohl chybět ani legendární Jiří Suchý.

Jaký máte z tohoto koncertu největší zážitek?
Pozitivní - ten krásný pocit, že šest divadel ze šedesátých let přežilo a existuje dodnes, že my, Semafor, jsme byli ti, kteří to rozpoutali. Také jsem koncert zahajoval a tím jsem se cítil poctěn. Negativním zážitkem byly záchody v Lucerně. To je katastrofa, těžký Balkán.

Jaké je být jeden z šesti ze šedesátých?
Člověk si na to za těch čtyřicet let zvykne. Abych tak řekl, už mě to nezaskočilo. Ale samozřejmě to bylo příjemné.

Hodně se těch šest divadel navzájem ovlivňovalo?
My jsme byli první, takže jsme spíš ovlivňovali a vyprovokovali vznik těch dalších divadel. Některá z nich se k tomu hlásí dodnes, jako třeba Stano Štepka s Radošinským naivním divadlem. Pořád vypráví, jak ho Semafor nadchnul a jak v Radošině, což je malinká vesnička, založil také takový "Semafor", který se dostal až do Bratislavy.

S ním jste si asi byli nejblíže?
Skoro jo. Dokonce jsme vyprodukovali společně jedno představení, jmenovalo se Nevesta predaná Kubovi.

Co myslíte, že vás tak nejvíc spojovalo?
Těžko říct. Je to nedefinovatelné. Prostě jsme si tak nějak kápli do noty. Poetika byla podobná, podobný humor. Ale úplně stejné to nebylo. Oni byli lidštější, my stylizovanější. Prostě navzájem se nám líbilo, co děláme. Možná to, co mně scházelo, jsem nacházel u Štepky a naopak.

Vaše hra Člověk z půdy byla prvním představením Divadla Semafor. Jedna z písniček Člověka z půdy ale prý původně patřila do jiného představení?
Ano. Úvodní písnička v Člověku z půdy, tedy první písnička, která vůbec kdy zazněla v Semaforu v půl osmé 30. října 1959, byla K smíchu toto představení. Zpívali ji čtyři hoši, kteří u nás suplovali girls. Tak tahle písnička byla napsaná pro Smutné vánoce Ivana Vyskočila. Nakonec se rozhodl, že je udělá jako činohru, takže nám zbyla a dali jsme ji do Člověka z půdy. Ostatní už jsme psali přímo do něj. Jako třeba Včera neděle byla, Pramínek vlasů, Létad ozrávání, Život je pro mě obnošená vesta, Dítě školou povinné a další a další.

Po letech vznikla druhá inscenace a paradoxně s ní najednou byly problémy...
V sedmdesátých letech, v době největších postihů, kdy nám všechno zakazovali, jsem si vzpomněl na Člověka z půdy a inscenovali jsme ho pro děti. Předtím jsme ho hráli bez problémů a dětská představení nebyla tak ostře sledovaná, jelikož dětem se nedalo podsouvat nějaké politikum. Režírovat měl Evald Schorm, který měl také potíže, a ONI prohlásili, že by to prý byla kumulace živlů. To bylo poprvé,kdy jsem slyšel tenhle termín.