DOKTOR ŠLITR (objevný interview) (1968, Mladý svět)

Autor: Jana Zvoníčková, foto: Josef Janoušek

Jiří Šlitr přijel poměrně malým, dávno nemytým autem. Ale byl to SAAB, byl to bílý SAAB. Slečna u benzínové pumpy se jala dřít přední sklo silonovou drátěnkou (tedy vlastně siloněnkou) a řekla: víte, že vás dneska vidím prvně živýho?
V hale Mistrova bytu stoji lavice. Je dřevěná a velmi správná: všechna čest stranou, jak říká jiný přední český umělec. Šestnácté století, prohodil doktor Šlitr. Mám doma uzbecký buben ze samarkandského trhu, namítla jsem chabě.
Vzápětí jsem začala klást otázky. Úvodem jsem vysvětlila, co mne přivedlo až sem. Je to váš poslední filmový výkon v novém českém filmu režiséra Jiřího Menzla Zločin v šantánu, s Evou Pilarovou, Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem v hlavních rolích, s deseti novými písničkami dvojice Suchý - Šlitr, který uvedou naše kina již v říjnu, řekla jsem.
Doktor Jiří Šlitr elegantně uchopil diktafon Grundig EN 4 a tichým melodickým hlasem pohotově odpovídal na mé záludnosti.

ODKDY JSTE JUDr.?
Na doktora mě promovali v roce 1949. A bylo to dobře. Vím třeba, co je to námořní a mezinárodní právo. Já chtěl být totiž diplomatem. Trochu znám řeči, tak jsem si myslel, že bych mohl dělat diplomata v nějaký krásný zemi.

A CO KLAVÍR?
Na ten hraju odmala. Nejdřív jsem hrál oběma rukama naráz. Opravdu! Tedy pravá mi šla líp a levá byla zkoprnělá. Zpočátku jsem hrál všechno v stupnici D dur, a postupně jsem rozšířil svůj talent na všechny stupnice.

A SEMAFOR JE LETOS DESETILETÝ...
A pak na nás chcete, abychom vypadali mladě! Deset let starostí a trápení!

ALE JSTE SLAVNÍ!
Jo, slavní. Když jde po ulici Gott nebo Matuška, holky vykřikujou: jú Gott, jú Matuška, a když potkají mě, prskají si do dlaně nebo nejvejš křiknou knedlíky se zelím. Proč třeba neřeknou: jú, koukejte, to je ten krásnej Šlitr?

NECHTĚL BYSTE RADŠI VYPRÁVĚT O ZLOČINU V ŠANTÁNU?
Pan Škvorecký nám napsal role na tělo; ze Suchýho udělal idiota podomka, ze mne idiota právníka, a myslím, že napsal ty role na těla docela šikovně. Kdo to podle vašeho názoru zahrál nejlíp?

VY PŘECE! PROTO JSEM TAKY TADY.
Jak se vám líbily písničky?

SENZACE!
(Na důkaz jsem krátce zanotovala začátek písně Kočičí bál — po krátké diskusi jsme se dohodli, že melodie připomíná píseň Kde domov můj.)

MÁTE NĚJAKÝ KOMPLEX?
Mám-li komplex, je to cestování. Cestuju rád a naštěstí hodně: jezdil jsem jeden čas s Laternou magikou, pak s divadlem Semafor, i s různými tematickými výpravami malířů, takže se mi podařilo vidět skoro všechno v Evropě, na Blízkém východě, v Sovětském svazu a v posledních třech letech jsem třikrát navštívil Spojené státy.

KDE SE VAM LÍBILO NEJVÍC, KDE BYSTE CHTĚL TŘEBA BYDLET?
Kdybych se považoval jenom za turistu, tedy ne s tím, kde bych chtěl bydlet, protože bych pravděpodobně nechtěl žít jinde než v Československu, řekl bych, že taková nejpřijatelnější, nejkrásnější a nejpříjemnější zem, kde by se konečně třeba dalo i bydlet, by bylo Anglie. Nemyslím si to o Americe, ale jako turista jsem byl nejvíc nadšen asi přece jen těmi Spojenými státy, kde lze vidět spoustu senzací a ohromujících věcí nejen v přírodě, ale i jinak. Nemluvě o tom, že ten moderní život, který si tam zavedli, je velice fajn. Říkám jenom ten moderní.

VLASTNĚ STAČÍ JEN CHTÍT A MOCI.
Ano, ano, pak si lze vybrat. Když se chce a může, dá se vlastně všechno. To se dá i leccos vymyslet, když člověk není línej, že? Ale proč se mě nezeptáte na můj úspěch u žen?

JAKÝ MÁTE ÚSPĚCH U ŽEN?
To opakujete otázku. Musíte vymyslet nějakou vlastní. Hned je vidět, že jste česká reportérka, když se ptáte na nezáživnosti jako: když tvoříte, Mistře, nač myslíte? - a na pikantnosti se nezeptáte.

KOLIK MÁTE DĚTÍ?
No to je už lepší otázka. Jinou?

KOLIK JE VÁM LET?
Přes padesát.

PŘED CHVÍLÍ JSTE MI ŘEKL, ŽE JSTE PROMOVAL AŽ PO VÍTĚZNÉM ÚNORU. STUDOVAL JSTE TEDY ZŘEJMĚ DOST DLOUHO, ŽE?
Vždyť víte, jak je to ve Zločinu v šantánu: čtvrt století náš hrdina studoval, vytvořil fakultní rekord!

MÁTE V RODINĚ DVOJČATA?
Ano, sestra má dvojčata. Dvě holky.

MÁTE HODNĚ PENĚZ?
Na knížce?

VŮBEC JAKO. JSTE BOHAT?
Nejsem chud. Ale skoro všechny peníze jsem rozfofroval.

ZA KOHO? ZA CO?
Většinou za ženský. To je zajímavý, že jo?

A MRZÍ VAS TO?
Šíleně mě to, mrzí. (A doktor Šlitr se krásně zasmál. Zasmáli jsme se oba.) Mrzí mě to, ale už si nemůžu pomoct; peníze jsou pryč a ženský taky. Ovšem peníze jsou na utrácení, co s nima.

ŠETŘÍTE?
Ani ne, ale prej se o mně říká, že jsem lakomej, zatímco já si myslím, že lakomej nejsem. Třeba ke kamarádům nebo k rodině rozhodně lakomej nejsem.

MÁTE HODNĚ KAMARÁDŮ?
Opravdovejch? Mám jich několik.

KOUŘÍTE?
Ne. Fajfku někdy.

HOLDUJETE ALKOHOLU?
Ani moc ne. Jen když je nějaká příležitost.

JSTE ČLENEM NĚKTERÉ Z POLITICKÝCH STRAN?
Nejsem členem žádné z politických stran.

A HODLÁTE SE JÍM STÁT?
Po zkušenostech, které mám, určitě ne. Mne to nějak nebaví, já vůbec nikdy neměl poměr k žádným organizacím, ať už je to Sokol nebo ČSM, tomu jsem se vždycky vyhýbal.

A CO SPORT?
Velice intenzívně jsem sportoval ještě než jsem zestárnul, chtěl jsem býti aktivním sportovcem a šampiónem a mistrem, a to v lecčems. Zkoušel jsem to v tenise a v lyžování a ještě dneska lyžuju, to mě baví.

MÁTE NA ZAHRADĚ KURT?
Nemám, zahrada je malá. Ale tady kousek dál je Klamovka, zahrajeme si někdy? Tak fajn.

PANE DOKTORE, HODNĚ JSTE ZCESTOVAL A TAK JSTE JISTĚ POZNAL I HODNĚ ZAJÍMAVÝCH LIDÍ. KOHO Z NICH SI NEJVÍC POVAŽUJETE?
Kdybyste se šla tady podívat na ten obrázek, který visí kousek od vás, což vás ovšem nenapadlo, zjistila byste, že je to obrázek J. Steinberga, kterého jsem několikrát navštívil a který mi tuhle kresbu věnoval. Je to velice sympatický pán, je to můj favoritní - dá se to tak říct? - kumštýř tohohle, století. V Americe jsem vůbec poznal několik velice slavných lidí. Několikrát jsem se sešel s Kirkem Douglasem, znáte ho? No sláva!

KDYŽ BYL V PRAZE, BYL U NÁS NA FAKULTĚ.
A u nás byl v divadle; viděl jsem ho tady poprvé, podruhé v Montrealu a potřetí v Kalifornii. Mám ještě jednoho velice atraktivního muže, seznámil jsem se s Alanem Lernerem, to nevíte, co to je, ale on napsal My Fair Lady nebo Kamelota a řadu slavných muzikálů. Pak jsem poznal Burtona Lanea, píše se Burton Lane, znáte ho, jo? — to je skvělý skladatel, my máme se Suchým strašně rádi jeho Divotvorný klobouk, jsou tam výtečný písničky.

A JAKÉ SLAVNÉ DÁMY JSTE POZNAL NA SVÝCH CESTÁCH? MÁTE ŽENSKÝ DEÁL?
K ženskému ideálu bych rád řekl, že ženská by neměla být moc hloupá.

JSTE VÝJIMKA. OBVYKLE JSOU ŽÁDÁNY POHLEDNÉ SLEPICE.
Vážně? Tak slepici ne. Slepici ne. Možná, že by bylo nevýhodný mít ženu, která je chytřejší než člověk sám. To by bylo nevýhodný pro oba a šlo by to asi oběma na nervy. Ale je fajn, že jsou na světě hezký ženský, který ten jinak pitomej svět ozdobujou. A z těch světově proslulých hvězd jsem vlastně žádnou nepoznal. Tedy byl jsem různým hvězdám představen, třeba v Sovětském svazu jsem se seznámil s Ymou Sumac; přišla se podívat na. Laternu magiku a my byli na jejím koncertu, zpívala –

- ZVUKY PRALESA?
Správně, Zvuky pralesa, a měla skoro tak velkej rozsah jako ten můj známej Imre Šumák, kterej má šestatřicet oktáv v létě, ovšem v zimě mu to klesne, mrazem se mu rozsah smrskne...