SEXAPEAL

ze sbírky Kaluž


Vyšel jsem si jednou v noci do ulic
V jedné kapse prázdno v druhé kapse nic
Měsíc odráží se od hladiny brejlí
Srdce probodnuté zahrocenou špejlí
Zase jednou chápu co je deprese
A žasnu co všechno člověk unese

Vyhledal jsem tehdy rajón prostitutek
Odhodlán se spustit ale skutek utek
Ulice je těsná jako stěny klece
Odhazuju kabát
Rozbíhám se k řece
Moje kroky vedou na kamenný most
A hle - potkávám tu vlastní minulost

Rozhlas po drátě dohrává v dálce hymnu
Tamhle čeká Berta jestli si jí všimnu
Všude vidím ty co potkával jsem kdysi
Kočky Úředníky Vojáky a Krysy
Řvoucí opilce co kradou lidem spánek
Drzou děvenku lehkou jak jarní vánek
Malíř pokojů si vede domů štětku
Aby oslavil svou první pětiletku
Pod okny mu k tomu bude do rána
Kvílet nevěsta bledá a prodaná

Zatím Jeník sedí u sklenice vína
Za kloboučkem chloupek z Mařenčina klína
Sedí unaveně Hledí kamsi vzhůru
Tam do světla které přitahuje můru
Kolem světla krouží motýl Smrtihlav

Na ulici zatím srocuje se dav
Co se stalo? ptám se šedivého slepce
Zatím co se v davu tiskne lebka k lebce
Tvoříce přede mnou neprůhlednou stěnu
Slepec říká: Chytli polonahou ženu

Policista píše cosi do bloku
A já náhle vidím tichou zátoku
Na břehu tu stojí žena zralé krásy
Která při měsíci šaty odkládá si
Koukám na ten román vytřeštěným zrakem
Neváhám ho nazvat literárním brakem
Oblben jsa tím laciným barvotiskem
Hlavou myšlenka mi proletěla tryskem
Do vody se vrhám pro tu nahou vílu
Zajat magnetem jejího sexappealu

Pryč jsou Stíny města Ulice i Slepec
Prodaná nevěsta Vyšívanej čepec
Malíř pokojů i motýl Smrtihlav
Zmizel Policista S ním zmizel i Dav
A já plavu za tou co uniká v dálce
Horkou moji hlavu drtí parní válce
Perořízek lásky do srdce mě bodá
Do duše mi vniká chladná šedá voda
Mysl se mi kalí Vědomí se ztrácí
Zvolna klesám ke dnu... A ona se vrací...

*

Jsem tvůj zločinec a ty jsi moje cela
V duchu kreslím na zeď mapu tvého těla
Západ - ruka levá Východ - ruka pravá
Na severu točna - to je tvoje hlava
Chladná jako led a čistá jako sníh
Miluju tvůj sever Vábí mě však jih


Mapa tvého těla do omítky vryta
Odhalila kousek tvého inkognita
Už nejsi tak cizí už jsem si tě přečet
Můj ideál mizí a chce se mi brečet
Musím ale dojíst to co jsem si napek
Vidím lesk a bídu pouličních šlapek
Cítím na své dlani něhu tvojí kůže
Slyším tvoje Ach a vím co stát se může
Křičím do větru že dnes už mám tě dost

Letím nad městem a shůry vidím most
Policista píše cosi do bloku
Jeník dopil víno Přidal do kroku
Malíř pokojů už nejspíš doma chrní
Růže uvadla a zbylo jenom trní
Bledá děvenka - ta lehká jako vánek
Ví že pro dnešek je konec radovánek
Ví že za chvíli se bude rozednívat...

Poškrábe se - a pak začne tiše zpívat