revue plná tak jemného humoru, že jej sotva postřehnete
Hudba: Jiří Šlitr
Texty písní: Jiří Suchý
Režie: Helena Philippová (první verze) a Ján Roháč (další verze), Vladimír Drha (verze 1990)
Výprava: Richard Fremund (60. léta), Ivana Špeldová (1990)
Kostýmy: Běla Suchá (60. léta), Eva Janoušková (1990)
Choreografie: Karel Mareš (60. léta), Pavel Vokoun (1990)
Premiéra: 8. června 1962
Derniéra: 1. verze 3. března 1963
Premiéra: 1. obnovené verze 8. března 1964
Derniéra: 1. obnovené verze 27. března 1964
Premiéra: 2. obnovené verze 1. října 1964 (MLK)
Derniéra: 2. obnovené verze 10. července 1965
Premiéra: německé verze (Sechs Frauen) 17. září 1965
Derniéra: ??. ??. 1966
Obnovená premiéra: 30. září 1990
Repríz (všechny verze): 307
Hráli: Jiří Jelínek / Juraj Herz / Jiří Suchý / Miroslav Horníček
H. Vyhnálek / Richard Fremund
Renata Tůmová / Sylva Daníčková
Hana Hegerová
Pavlína Filipovská
Jana Malknechtová
Eva Olmerová
Lilka Ročáková
Naďa Urbánková
Věra Křesadlová
později Eva Pilarová
Pavel Sedláček / Z. Skarlandt;
Karel Gott
Milan Drobný
Šest žen v roce 1990: Dagmar Nová
Denisa Kubová
Olina Patková
Tereza Jirásková
Kamila Andělová
Sabina Laurinová
Děj: Muž s knihou (J. Jelínek, J. Herz, J. Suchý, M. Horníček) předčítá z deníku britského panovníka Jindřicha VIII. (H. Vyhnálek), proslaveného mimo jiné tím, že měl šest manželek. A právě ty se střídají na pódiu a zpívají písně. Během představení maloval malíř Richard Fremund portréty zpěvaček.
Písničky: Greensleeves
Ticho a klid
Proč se lidi nemaj rádi
Kiki
Študent s rudýma ušima
Kapka žárlivosti
Láska se nevyhne králi
Bíle mne matička oblíkala
Anna von Cleve
Tak už to často v životě chodí
Spodek, filek, král a eso
Do vody hozen
Buď mi věrná, moje milá
Bolí mě hlava
Tu krásu nelze popsat slovy
Plná hrst
Šest žen
po návratu Pilarové do Semaforu ještě: Růžová pentle
Už dávno nejsem dítě
Zajímavosti: Hra s bohatou historií, původně ji J. Suchý hrál s I. Vyskočilem už v Redutě, pak byla nastudována (ale neuvedena) pro divadlo Leporelo, až poté se dostala na prkna Semaforu.
S představením Semafor vyjížděl i mimo republiku (Německo).
Šest žen natočila také televizi (v režii J. Vašty). Po revoluci v roce 1990 byla hra znovu uvedena a role muže s knihou se opět ujal M. Horníček.
Nahrávky z televizní verze vyšly na CD: „Písničky ze Semaforu 7“ – Šest žen (firmy Bonton). Na dobových deskách se objevila opět většina skladeb ze hry (Proč se lidi nemaj rádi, Pro Kiki, Študent s rudýma ušima, Buď mi věrná moje milá a další).
