MŮJ STRUČNÝ ŽIVOTOPIS (2005, Kdyby 1000 klarinetů)

Převzato z programu brněnského představení hry Kdyby tisíc klarinetů, 2005

MŮJ STRUČNÝ ŽIVOTOPIS? Jmenuju se Jiří Suchý. Narodil jsem se 1. 10. 1931 v Plzni, pak jsem žil pár let v Klatovech a od roku 1936 v Praze. Absolvoval jsem jen ty nejnutnější školy, takže o svém vzdělání mohu říci s jistotou jen to, že nejsem analfabet. Pak jsem začal pracovat v reklamních ateliérech Propagační tvorby. V roce 1956 jsem se skupinou Akord club vystupoval v Redutě, v roce 1958 jsem spoluzakládal Divadlo Na zábradlí, kde jsem působil několik měsíců jako nepříliš dobrý herec ve vlastní komedii Kdyby 1000 klarinetů, pak s Jiřím Šlitrem zakládáme Divadlo Semafor - to se píše rok 1959, kde působím dodnes. Píšu pro toto divadlo hry a písničky, vystupuji tam - ostatně, přijďte se tam podívat. Je dnes v Karlíně.

Co je vaše největší slabost?
Pozor, tak to nikomu nepovím. Uveřejnit svou slabost znamená dát se v plen odpůrcům a nepřátelům. A navíc - mé slabosti jsou všeobecně známy.

V čem je vaše největší síla?
Já snad ani žádnou nemám.

Kdy jste naposled plakal a proč?
Slzy do očí mně obvykle vženou věci krásné, někdy i srandální. Kdy se to stalo naposled, nevím, zatím si o tom nevedu záznamy.

Co na sobě máte rád?
Nic, je to divný, ale vůbec k sobě nechovám obdiv.

Co na sobě nesnášíte?
Nenávidím svou nedůslednost. Bojuju s ní půl století a ona, mrcha, nade mnou pořád vítězí. Kdybych jí tak aspoň jednou položil na lopatky, pak bych vám mohl aspoň trochu odpovědět na otázku, co na sobě mám rád.

Úplné štěstí pro mne je...
...když už mám všechno za sebou a ulehnu do postele.

Největším neštěstím by pro mne bylo...
...kdybych nemohl dělat to, co mě těší.

Nejlepší rozhodnutí mého života?
Bylo jich několik. Tak například partnerství s Jiřím Šlitrem, partnerství s Jitkou Molavcovou, ale i založení Semaforu.

Největší chyba vašeho života?
Těch chyb je tolik, že vybrat z nich tu největší je nad mé síly. Ale znám několik lidí, kteří mají mé chyby důkladně zmapované.

Koho byste nejraději poznal?
Poznávám ty, které mi život předloží, nevybírám si a nemám v tomto směru ani přání.

...a koho vůbec?
Neznám nikoho, koho bych potřeboval nepoznat

Kdo je nejdůležitější člověk pro náš život?
Pro náš? Jako pro lidstvo? Nebo pro Čechy? Či pro Pražany? Nebo pro čtenáře Blesku? Potřeboval bych to upřesnit.

Kdo je nejdůležitější člověk vašeho života?
To jsem přece já sám. Jsem jediný, bez koho bych se neobešel.

Kdy se vám nejlépe přemýšlí?
Ráno.

Co vás nejvíce rozčiluje?
Já se nerozčiluju. Není to zásluha, rozčilovat se mi není dáno. Jsem o tuhle emoci ochuzen.

Jaké vlastnosti mají vaši největší přátelé?
Jsou klidní, vyrovnaní, nepotřebují se mnou trávit dlouhé hodiny - jsou spíš samotáři. Odmítají se hádat a mají umělecké sklony.

Jaké vlastnosti mají vaši největší nepřátelé?
Nemám o jejich vlastnostech náležitý přehled, nezajímají mě. Ale to víte, že to budou jistě pěkní hajzlíci, když mě nemají rádi.

Vaše tři největší osobní přání od dobré víly?
Aby si šla své dobročinné sklony vybíjet na někom jiném a mně dopřála klid k práci. Toho se mi nedostává.

Co je vaše nejdůležitější vlastnictví?
Kdysi to byla tužka a papír, dneska je to kompjůtr.

Co je nejméně důležitým vlastnictvím?
Všechno ostatní.

Čím jste chtěl být, když jste byl dítě?
Francouzským legionářem. Jejich bleděmodré uniformy mě fascinovaly.

Kdo a nebo co byste chtěl být dnes - na jeden den?
Vynikajícím komikem.

Vaše životní filozofie?
Vymyslel jsem si jednou heslo, které mi pomáhalo a dosud pomáhá přežít všechny trable: Když všichni říkají, že je všechno v hajzlu, znamená to, že nic není ztraceno.