JIŘÍ ŠLITR A NEW YORK (Kultura, 1966)

text: Jiří Šlitr, vyšlo v týdeníku Kultura (1966), převzato z archívu Ondřeje Suchého


MĚSÍC A JEŠTĚ NĚCO TRVALA v nevelké newyorské galerii Bevery výstava kreseb JIŘÍHO ŠLITRA, on sám bydlel v hotelu King Edward, koukal na Time Square, chodil po 44. a jiných Avenue, tu i onde si vzpomněl na Jiřího Suchého a taky si kreslil. Něco málo z toho, co mu zůstalo z New Yorku ve skicáři, si můžete prohlídnout, něco málo, co se při tom dověděl, si můžete přečíst. (Pro přesnost: s Jiřím Šlitrem v Galerii Bevery vystavoval i grafik Jaroslav Fišer.)

V New Yorku probíhá celý den perná bitva o jízdu městem a o parkování. Vydrží jen ti, co mají silné nervy. Strážníci do řízení dopravy nezasahují, vědí, že by to pokazili, a tak je vše ponecháno světlům. Spatřit uprostřed velkých »amerik« evropský vůz, třeba volkswagen nebo saab, vyvolává křeč smíchu. Ty směšný poměry! Jinak se jezdí podzemní drahou nebo autobusy. V autobuse je pouze řidič, ten řídí, přijímá peníze, aniž by vydával lístky a je sobě samému revizorem. Nevyšetřili takhle nějaký lidi pro jinou práci?

Pro tolik miliónů lidi musí být úměrný počet obchodů, které jsou denně přeplněné vším možným i nemožným, nač si kdo vzpomene, fantazie není v tomto směru omezena. Nad tím člověk žasne a organizaci kolem toho si nemůže představit. A kdyby jim to tak ještě někdo naplánoval!

Pan Voskovec se dívá z okna svého bytu do krásného parku v Greenwich Village, kde u mramorových šachovnic se odehrávají napínavé partie, jako v Moskvě. Jiří Voskovec ale říká, že víc vnímá zpěv, někdy i řev rozdováděné mládeže, ozbrojené kytarami, a to obyčejně v časných ranních hodinách. V takových chvílích prý nemá rád hudbu.

Vidět černého čističe bot není vzácnost. Vidět bílého čističe bot, který obsluhuje černého pána, je překvapení. Litoval jsem, že nejsem fotograf, takhle se mi to nebude třeba věřit.

Jediný, kdo prý rozesmál před několika lety Chruščova při jeho návštěvě v USA, byl slavný filmový a televizní komik Jerry Lewis. Je tak bohatý, že neví co s penězi. Má 14 vozů, ve svém domě 33 pokojů, 17 záchodů, z čehož jeden s televizí a ledničkou, 22 Hi-Fi zařízení pro hudbu a svému nahluchlému psu koupil pomocné naslouchací zařízení za 15 000 dolarů. Uzavřel největší soukromou filmovou smlouvu na 10 miliónů dolarů za 14 filmů během 7 let. Ředitel Paramounthu pan Barney Balaban říká: »On mi vydělal v posledních letech tolik peněz, že kdyby mi chtěl zapálit filmové studio, tak mu k tomu půjčím sirky.« Tak to tedy vypadá, když je někdo v Americe bohatý a má smysl pro humor.

Američan se za hezkými dívkami, kterých chodí po newyorských ulicích strašně mnoho, neotáčí, nemá přes den na to myšlenky, věnuje se zcela obchodu nebo jiným užitečným starostem. Evropan tak budí pozornost a způsobuje, že se hezké dívky také otáčejí, í když to též nemají ve zvyku, ale tváří se spíš pohoršené, což jim mimochodem děsně sluší.