V HLAVNÍ ROLI IMAGINACE (I.Kott)

Psáno pro časopis Jonáš klubu, září 2011


V hlavní roli imaginace

Po rušných dnech v závěru prvé poloviny září, kdy se v divadle Semafor zabydlela televize, aby tu v pátek 16. 9. natočila narozeninový večer s Jiřím Suchým a jeho hosty, nastal konečně čas závěrečných zkoušek na první premiéru 53. semaforské sezóny. Došlo k ní ve středu 21. září, kdy obecenstvo bouřlivě aplaudovalo nové hře nazvané HODINY JDOU POZPÁTKU. Na co se v ní mohou diváci těšit? Stráví příjemný večer v baru Honolulu, odkud je dekadentní básník Jan Vladivoj Vinohradský občas na křídlech imaginace přenese do naprosto nečekaných míst, období a situací. Je totiž veden snahou přesvědčit stálou návštěvnici baru paní Žanetu Borskou o síle myšlenky a možnostech básnictví. Síla myšlenky je také název dámského spolku vedeného paní Ivankou Kasprlovou, jehož cílem je čelit právě duchovními silami zlu valícímu se na svět. Příběh se totiž odehrává v poslední den roku 1937 a v prvních osmi dnech roku následujícího, kdy ohrožení Československa nacistickým Německem již bylo realitou, což je také předmětem rozhovorů barmana Vikiho se zpěvákem Frankem Vizvárym. A právě k úniku z této tíživé současnosti pomáhá básnická imaginace, jejímž prostřednictvím se divák ocitá ve společnosti fakira v Kalkatě, je svědkem vystoupení pěveckého sboru vykutálených studentek zvaného Pěnkavy, setká se s romantikou divokého západu, má možnost se seznámit se svůdnickými praktikami Giacoma Casanovy, je uveden do prestižního světového operního domu a navštíví dokonce bájnou Atlantidu. Básník Jan Vladivoj tak plní přání paní Žanety, jejíž počáteční nedůvěra je překonána a ona ve svých touhách míří stále výš. Vrcholem básníkova umu je návštěva ráje, v němž oba společně dokonce hovoří se samým Hospodinem. Ten vzpomíná na vyhnání prvního lidského páru a uvažuje o tom, že by se čas měl vrátit k onomu počátku, aby mohl stvořit lidi jiné, lepší než jsou ti, kterými je svět obýván nyní. Ze všech těchto fantaskních výletů se ovšem básník se svojí společnicí vždy vrací do bezpečí útulného baru Honolulu, kde za doprovodu výborné kapely zpívá dívčí trio Bobo Sisters, zpěvák Vizváry, jazzová zpěvačka a občas také barman Viki. Ten navíc v závěru přináší optimistickou předpověď do nejbližších let, jak ji z karet vyčetla jasnovidka Madam Valerie de la Pumpadur. Rozjásané finále je důkazem toho, že nikdo z přítomných netuší, že se věštba nezdařila.
Hra je potvrzením toho, že imaginativní schopnosti básníka Jana Vladivoje Vinohradského alias Jiřího Suchého jsou bezbřehé, stejně jako jeho fantazie muzikální. Kus je opatřen především hudbou swingovou, která občas zabloudí ke staršímu jazzu let 20. nebo naopak trochu dobu předběhne. Ovšem vedle tohoto hlavního hudebního směřování se ozve i countryová písnička, rázný sborový zpěv dámského spolku a během výletu do Metropolitní opery zazní několik výtečných operních árií. Píseň hajného z Podbrdí je dokonce zaranžována lehce dechovkově a duet básníka a paní Žanety o norkovém kožichu lze považovat za klasický semaforský song, i s tím charakteristickým "T" na konci. Zvláštní pozornost si zaslouží zpěv archanděla doprovázející vyhnání z ráje, jehož závažnost je navíc podtržena mečem ve vztyčené paži zpěvačky. Po stránce hudební se dá charakterizovat jako nadžánrový a text dokonale vystihuje situaci, v níž se lidstvo nachází po celou dobu své existence.
Pokud jde o obsazení, vybral si režisér Jiří Suchý skutečně ideální sestavu. Trio barových zpěvaček, měnících se chvílemi na členky dámského spolku, studentky z Pěnkav a několik dalších postav, tvoří Karolína Gudasová, Ivanka Korolová a Lucie Černíková alternovaná Bárou Smejkalovou. Všechny výborně zpívají, sborově i sólově, skvěle se pohybují a navíc jim to opravdu sluší, což je samozřejmě i zásluha kostýmů navržených panem režisérem. Předsedkyni spolku Síla myšlenky prezentující se písní o zbořených hradbách Jericha, hraje Olinka Patková objevující se také jako výborně scatující barová zpěvačka. Michal Stejskal se jako barman Viki zaobírá tíživou situací, do níž dění v Evropě dostává naší republiku, ale také pečlivě obsluhuje barové hosty a výborně zpívá. Zaslouženě velký prostor dostal ve hře Jiří Štědroň, dokazující v postavě elegantního zpěváka Franka Vizváryho, že je v oblasti swingového muzicírování doma. Stejně výborný je ale ve všech ostatních postavách, jimž dominuje operní intrikách a pak především Hospodin, jehož song o hodinách jdoucích pozpátku patří k ozdobám představení. Ovšem Jiří Štědroň v této roli nejen zpívá a hovoří s návštěvníky ráje, ale také hraje s loutkami Adama a Evy a počíná si tak výborně, že o něj určitě projeví zájem divadlo z protější strany Dejvické ulice. Dámu, pro níž básník Vinohradský všechny ty imaginativní výlety podniká, zoologickou zahradnici Žanetu Borskou, představuje samozřejmě Jitka Molavcová. Ta dokonale vystihuje její věcnost prokládanou jemnou ironií, s níž hledí na básníkovo snažení, ale i euforii, k níž se nechá jeho úspěchy strhnout. To vše podtrhuje její elegantní zjev, k němuž patří několik neobvykle řešených klobouků vyvolávajících spolu s nakadeřenými blond vlasy vzpomínky na filmové hvězdy oněch let. Jiří Suchý nemusí svého Jana Vladivoje vlastně příliš hrát, protože čarování se slovy a básnickou imaginací je trvalou součástí jeho života, a proto si může tuto postavu s takovým gustem vychutnat. Když k jeho výkonu na jevišti připočteme autorství libreta, hudby, textů písní i návrhů kostýmů a podoby loutek, pak nestačíme žasnout. A to je dobře, neboť jak říká básník Vinohradský: "Žasnout je zdravé. Prokrví to mozek. "
Texty písní jsou jednak swingově hravé a bezstarostné, ale také rezonující s lidskými problémy, což platí především o těch zpívaných v ráji. V písních doprovázejících veselé westernové skotačení se ale také objeví verše neznějící vůbec cize v naší současnosti – Kdo chce vyjít se zloději koní/ Ten se nesmí štítit havětě/ A musí krást stejně jako oni/ Tak to dneska chodí na světě. Ale nebyl by to Jiří Suchý, kdyby do závěru hry nepřidal "trochu té co nezabije", něžné a lyrické – Zlatý slunce nad hlavou/ A v duši léto mít/ Usnout s tichou únavou/ Na terase/ A pak zase/ Zlatý slunce nad hlavou/ A pravdu s vínem pít/ Zdravit máky vlčí/ Co kvetou a mlčí/ A pak smát se zpívat a žít.
Opomenuta by neměla být ani kapela sestavená pro toto představení. Tradiční semaforský kvintet vedený Jiřím Svobodou byl doplněn o trubku, s níž se tu střídají výborný mladý muzikant Miroslav Hloucal a legenda tohoto nástroje Julius Baroš, a o trombon, který je dámskou záležitostí, protože na něj hraje Magdalena Jedličková nebo Karolína Šteflová. Všichni se vedle přesného doprovodu pěveckých čísel samozřejmě blýsknou i v řadě skvělých instrumentálních sól. Ve westernové epizodě se kromě nástrojů kapely na jevišti objeví ještě banjo, na nějž hraje Jitka Molavcová, a housle v rukou Jiřího Suchého. Důležité jsou samozřejmě i aranže všech skladeb, o něž se postaral swingový akordeonista a pianista Radek Škeřík.
Scéna navržená stálým spolupracovníkem divadla Jaroslavem Svobodou je celkem jednoduchá, ale vysoce účelná. Barový pult na straně jedné, malé pódium se starým mikrofonem na straně opačné, mezi tím dva stolky se židlemi a v pozadí klavír a s ním celý orchestr. Ozvláštnění přichází až ve scéně z ráje, kdy je pódium doplněno o symbol andělských křídel a střed scény obohacen roztomilým motivem rajské zahrady jak si ji kdysi představoval malíř Celník Henri Rousseau.
Diváci si mohou hru připomínat i po opuštění divadla za pomoci skvěle vypraveného barevného programu s texty písní, mnoha fotografiemi a doprovodnými slovy multifunkčního Jiřího Suchého. Vedle toho lze v obchodě Klokočí také zakoupit kompaktní disk se všemi třiadvaceti písněmi z představení, jak byly natočeny zvukovým technikem divadla Vlastislavem Drozenem ve studiích Largo a SQS Všenory. Při klidném poslechu, kdy pozornost nerozptyluje dění na jevišti, lze hudbu i texty vychutnat ještě více než v divadle a zaregistrovat i řadu drobných detailů. K nim patří i zjištění, že hudební motiv archandělovy "vyháněcí" písně se objevuje již v introdukci celého představení.
Tímto kouzelným představením připravil Jiří Suchý opravdu skvělý dárek ke svým kulatým narozeninám pro sebe i své diváky. Humor, fantazie, krásná muzika i připomenutí určitých momentů z naší novodobé historie se tu pojí v celek, který potěší diváky stejně jako ty, kteří mají možnost ve hře účinkovat.

Ivan Kott