UTEKLO TO JAKO H2O - RECENZE (I.Kott)

Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 2. 3. 2010

Vzpomínky na chvíle milé i nemilé

Když Jiří Suchý vyhlásil, že chystá vzpomínkové představení připomínající jak rychle těch padesát let existence divadla uběhlo, mohl vzniknout dojem, že bude vybráno pár písniček a několik scének, to vše poskládáno do dvou celků, mezi ně vsunuta přestávka, a představení bude na světě. S tímto relativně snadným postupem se však principál Semaforu nespokojil, a protože chtěl připomenout i všemožná protivenství, jimž muselo divadlo čelit, vymyslel do hry Uteklo to jako H2O komando Škodilek, které se nejrůznějšími způsoby snaží divadelní usilování překazit. K těm nekalým způsobům patří samozřejmě i využití vodního živlu, takže nepřekvapuje, že součástí úvodní řeči předsedkyně Společnosti za Prahu kulturní je i monolog o vodě. Každého napadne, že byl vymyšlen jako reakce na povodeň z roku 2002, což je ovšem omyl. Jiří Suchý ho jasnovidně napsal o více než třicet let dříve do hry Čarodějky, kde ho pronesl v roli krále Gabriela V. Ovšem o povodni se na scéně Semaforu mluvilo ještě mnohem dřív, a to v Ďáblu z Vinohrad, což potvrzuje kratičký kousek monologu Jiřího Šlitra pouštěný ze záznamu. Tyto "vodní řeči" jsou prokládány písněmi s obdobnou tématikou, které před léty zkomponovali Ferdinand Havlík a Vladimír Vích. Když usměvavá předsedkyně v podání Jolany Smyčkové opustí scénu, jako mávnutím kouzelného proutku se zjeví celá destrukční parta v čele s hrůzu nahánějící Kalamitou Záludnou (Jana Fabiánová nebo Dáša Zázvůrková), která zpívá Noční song složený v roce 1977 Ferdinandem Havlíkem pro Smutek bláznivých panen. Pak ještě zazní hymna těchto výtečnic s ústředním sloganem "Jde se škodit" a ovzduší zla je na jevišti vystřídáno vzpomínkou na představení Jonáš a tingl-tangl a Jonáš a Dr. Matrace, kde se vedle písniček také vypráví anekdoty, když nechápavého Jiřího Šlitra samozřejmě nahradila Žofie Melicharová. A pak až do pauzy další písničky, z nichž ta o koudelníkově dceři z Kutné Hory má divadelní premiéru, i když ji Jiří Suchý zkomponoval již v roce 1971.
Po přestávce se objeví větší celek ze hry Benefice – variace na drama o Hamletovi, kde zazní i krásné písně Na rezavém dvojplošníku a Píseň Hamleta o hvězdách. Výborní jsou oba představitelé Hamleta, Radim Schwab i Tomáš Novotný, stejně jako Ofélie Lucie Černíkové nebo Barbory Smejkalové. V rolích hrobníků Jiří Štědroň s Václavem Koptou výtečně navazují na své předchůdce ze 60. let, což byly dvojice Havlík-Jegorov a Šimek-Grossmann. Po Hamletovi a dalších anekdotách se znovu objeví Kalamita se svými girls, aby se pokusila narušit představení paralyzováním osvětlovače. Ale ani tma na scéně nemůže zabránit dalšímu pěveckému číslu, jímž je nádherná píseň Blues touhy po světle, jejíž text musel v roce 1964 působit hodně provokativně. A pak již přichází Lucie Černíková oděná do zlatých šatů, která pohyby paží rozsvěcuje postupně jeden zdroj světla za druhým a beze slov zpívá novou skladbu Jiřího Suchého Tma a světlo. Závěr představení tvoří "dirigentská" scénka z představení Jonáš dejme tomu v úterý a na ní navazující hudební finále z téže hry.
To, že do titulu hry umístil Jiří Suchý chemický vzorec je připomínkou jeho mladistvého okouzlení chemií a laboratorními pokusy. Není to však první reminiscence na tuto zálibu. Pamětníci si jistě vzpomenou, že ve hře Dr. Johann Faust ve chvilce milostné vášně šeptal Faust Markétce místo slůvek lásky složité chemické vzorce. Tentokrát byl použit vzorec velmi jednoduchý, ale přinesl publiku minimálně stejnou radost jako ty komplikované s mnoha atomy uhlíku, vodíku a dalších prvků. Lze předpokládat, že i další dva proponované díly představení se vzorcem vody v titulu, na které se zřejmě dostane v příští sezóně, budou stejně úspěšné.

Ivan Kott

Uteklo to jako H2O