JIŘÍ SUCHÝ - ROZHOVOR O SEKTĚ (L.Berny)
13. 4. 2008
(foto: Mira Friedrichová)
Pane Suchý, v Semaforu jste měli nedávno premiéru staronové hry Sekta - koho v ní můžeme vidět?
Máme v ní samé holky, až na pět policajtů v úplném závěru. Z nových tváří tu je Markéta Zehrerová, ta u nás byla třeba už v Pré, i když tehdy hrála spíš v komparsu, teď už má hlavní roli. Druhá role je Zuzanka Říhová, ta teď v Lysistratě skvěle hraje synka, kterého máme s Jitkou Molavcovou. Dál tam bude Vanda Hauserová a taky Veronika Kubařová. To je moc zajímavá herečka, vyšla teď DAMU, já jsem ji viděl, když hrála v Kytici, kterou režíroval Jiří Datel Novotný, Dorničku a byla úžasná. Byla tak výjimečná, že jsem jí okamžitě nabídl angažmá, ale bohužel se stala nepříjemná věc, myslel jsem, že letos obnovíme Kytici, ale nakonec jsme ji odložili, a tak si ona zatím našla angažmá v Pardubicích, tím pádem u nás sice hraje, ale už na nás nemá tolik času. Je mi líto, že jsme ji nepodchytili líp, protože to je nesmírně talentovaná dívka. No a pak v Sektě hrajeme samozřejmě my s Jitkou a navíc ještě šest sboristek.
A proč jste se rozhodl obnovit hru, která už jednou propadla?
Mně by to v životě nenapadlo, ale impulsem se stalo Národní divadlo, kde Miloš Forman zakomponoval písničky ze Sekty do Dobře placené procházky. Ony tam vyzněly docela hezky, dobře se o nich psalo a mluvilo. Tak jsem si říkal, že bychom je mohli oživit i u nás v Semaforu. Je to sice malinký podvod, poněvadž to vlastně není přímo ta Sekta, která propadla v roce 1964, z ní je tam asi padesát procent a dalších padesát je zbrusu nových. Přibylo taky asi pět písniček a dva naše výstupy s Jitkou.
Sekta (foto: Mira Friedrichová)
Takže tentokrát budete v Sektě hrát i vy, v té původní jste nebyl, že?
Jo, budeme tam s Jitkou oba. Ono je fakt, že taky jeden z důvodů, proč Sekta tehdy propadla, byl ten, že v ní nezpíval Matuška, ani Pilarová, ani Šlitr, já nebo tak, hrály tam Pavlína Filipovská s Věrou Křesadlovou, a ty byly tehdy spíš začínající hvězdičky. A diváci byli v tomhle směru trochu zklamaní, čekali Gotta nebo Jelínka, kteří tehdy u nás měli velký úspěch.
Takže zde budete mít s Jitkou sólové výstupy jako v Lysistratě?
Ano, s Jitkou jsme si tam napsali dva klaunské výstupy a měli jsme s tím velké starosti z jednoho prostého důvodu – v Lysistratě to velice zabírá, dokonce čím dál tím víc. A tak jsem si říkal – nemělo by to být horší, musíme to udělat dobře, protože v Lysistratě jsme si dali laťku hodně vysoko. Ale na zkouškách to šlo dobře, a je to myslím dost velká sranda.
Markéta Zehrerová v Sektě (foto: Petr Sankot)
Jiří Šlitr v 60. letech odmítl do Sekty písničky napsat, tak jste je napsal sám…
Ano, ono je zajímavé, že se docela chytly už tenkrát, já jsem teď četl nějaké staré články a někteří kritikové se o nich velice pozitivně zmiňují. V Hudebních rozhledech vyšel dokonce velmi dlouhý článek, kde to dost podrobně rozebírali a psali o nich téměř s obdivem.
Pokud vím, tak i Jiří Černý vyzdvihoval písničku Blázen a dítě jako jednu z nejlepších, kterou jste napsal…
No vidíte a ta tam zrovna není…
A proč to?
Já bych byl hrozně rád kdyby tam byla, ale ona se tam prostě dramaturgicky naprosto nehodí. Nevím…
A Vás osobně lanařila někdy nějaká sekta do svých sítí?
A víte, že ne? Teda občas sem přijdou takoví ti chlapci v bílých košilích s černými kravatami. Přijdou, a mě by docela i bavilo si s nima povídat, ale já se vždycky musím omluvit, protože přijdou neohlášení a já mám věčně spoustu práce, tak se jim nemůžu věnovat. Ale bavilo by mě to, já si nedovedu představit, s čím by vyrukovali…
Jo, ale počkejte, jednou vlastně… jednou jsem ležel ve Vojenské nemocnici, tehdy mě protekčně sešili nějakou zvláštní nití, měla se postupně vstřebat, aby se už nemusela vytahovat. Jenže u mě nějak nefungovala, nevstřebala se, a naopak mi začala hnít pod kůží, strašné bolesti jsem s tím tehdy zažil. Tak jsem přišel do nemocnice jako taková reklamace, a jelikož oni se cítili provinile, dali mně generálské apartmá, a ještě navrch přidělili na úklid jednoho vojáka. Ten tam dělal náhradní vojenskou službu, protože byl adventista sedmého dne a odmítl být ve zbrani. Nosil mi různé časopisy a vyprávěl mi o té víře, ale nijak nenaléhal, jen bylo vidět, že je to takový apoštolát, který by chtěl zasít semínko. Byl ale velice slušný, vždycky vytřel podlahu a po celou dobu mi vyprávěl. Třeba jak si vydobyl, aby nemusel v sobotu pracovat. On vždycky když přišel někam do zaměstnání a odmítl podle své víry pracovat v sobotu, tak ho vyhodili, až se jednou naštval, šel na ministerstvo kultury nebo školství, už nevím, pod co tenkrát spadala církev. A jelikož Církev adventistů sedmého dne nebyla žádná tajná sekta, ale byli oficiálně registrovaní, otravoval je na tom úřadě tak dlouho, až mu nakonec napsali, že je osvobozen od sobotní práce a potom i od služby ve zbrani. Tak asi to byl jediný případ, kdy jsem se s něčím podobným setkal, ale ten voják se snažil opravdu jen decentně, byl velmi slušný.
družičky v Sektě (foto: Petr Sankot)