LYSISTRATA (A.Vondrášková)

Dne 19. června byla v první z pěti předpremiér představena nová hra divadla Semafor Lysistrata. Jiří Suchý už dříve na návrh Jiřího Menzela tuto Aristofanovu hru zveršoval pro scénu Divadla Na Vinohradech, kde byla uvedena v roce 2003. Nyní libreto předělal, zveršoval a samozřejmě doplnil písněmi v duchu semaforského stylu.

foto Petr Sankot

Athénská žena Lysistrata je nespokojená s tím, že muži stále jen válčí a domů se přijdou jen občas potěšit. Rozhodne se to změnit a přesvědčí i ostatní strádající athénské ženy i nepřátelské Sparťanky, aby mužům odepřely manželské povinnosti dokud neuzavřou mír…

Už sám námět skýtá ideální prostředí vhodné pro „mládeži nepřístupné“ situace a narážky. Ale nemusíte mít strach, že byste z divadla odcházeli pohoršeni, vše je zahráno s vkusem a poetikou Semaforu vlastní. Je téměř jisté (a J. Suchý na toto téma ostatně naráží i v programu hry), že se najde řada kritiků, kteří budou chtít mít práci rychle hotovou a Lysistratu smetou ze stolu tvrzením, že J. Suchý už neví, co dál, a pokouší se vlichotit nenáročnému publiku hrou plnou vulgarismů. Ale na takovou kritiku v klidu zapomeňte. Aristofanovy drsnější výrazy ve hře jsou a pochopitelně na ně publikum reaguje výbuchy smíchu, ale jsou plně vyváženy Suchého poetikou, bez které by Semafor ostatně ani nemohl existovat.

foto Petr Sankot

Celá hra semaforského diváka překvapí bohatou stavbou, zajímavou scénou (vymyslel ji Jaroslav Svoboda a J. Suchý dodal monumentální sochu bohyně Afrodité) i vynikající choreografií Kristýny Černé (hra např. začíná sborovým zpěvem dívek, které do sálu vstupují odzadu kolem hlediště). Navíc vás čeká řada drobných detailů, které mají mnohdy až parodující ráz, takže na prknech Semaforu se provlní krásná baletka, athénská dívka vám dokáže, že operní zpěv a jazz k sobě nemají až tak daleko, nebo zjistíte, že už ve starém Řecku měl své místo účes ve stylu punku.

Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou do hry vstupují zprvu jako vyslanci (Anténa a Xylofon) z poněkud jiného světa (on ve slavnostním fraku, ona ve večerní róbě s hlubokým dekoltem). Komentují děj a hodnotí chování dívek z pohledu mužského i ženského. Posléze se pak představí v rolích řeckých rodičů Lydine a Koitose (J. Suchý v paruce na předpremiéře způsobil takový výbuch smíchu publika, že po chvíli ztratili koncentraci i herci na pódiu).

foto Petr Sankot

Pochopitelně ne vše působí na diváka v plném souznění s autorem, jazzovo-operní vložka je bezpochyby zajímavá, ale zbytečně dlouhá, scénka nacvičování smíchu athénských mužů by pravděpodobně také hře příliš nechyběla, ačkoliv je harmonicky působivá. Ale to ať už každý divák posoudí sám.

Semafor zkouší změnu, Lysistrata je nejambicióznější, a také nejvzdušnější představení divadla posledních sezón, je svižné, vtipné, překvapivě naplněné na Semafor nevídaným počtem alternací a je téměř jisté, že ji čeká dlouhá řada repríz.

Alena Vondrášková

foto Petr Sankot