POVÍDÁNÍ O LYSISTRATĚ (2008, pro tento web)

Lukáš Berný, 22. února. 2008

Asi největší boj, který Semafor teď svádí, je boj o mladé publikum, proč jste vsadil zrovna na 2,5 tis. let starou hru?

Lysistrata vznikla vlastně před pár lety na popud Jiřího Menzela, který byl tehdy šéfem Vinohradského divadla a pořád měl pocit, že by potřeboval nějakou veršovanou hru, jako byla kdysi třeba Manon Lescaut. S tím přišel za mnou, a jelikož Manon Lescaut je moje citlivé místo, které mám hrozně rád, tak jsem na to slyšel. On navrhl prvně nějakou hru od Shakespeara, jestli bych ji nepřepsal do veršů, nebo přesněji do rýmů, protože Shakespeare veršovaný je, ale volně. Já jsem se do něj pustil, ale nějak mi to nešlo a nakonec to vyšumělo. Pak ale Jiří Menzel přišel právě s Lysistratou, a jelikož to byla věc, kterou jsem dost důvěrně znal, souhlasil jsem a napsal první verzi pro Vinohradské divadlo. Ještě bez písniček, jen jako veršované činoherní představení. Ona se tam pak hrála, ale neměla nějak zvlášť velký úspěch, i když v recenzích a ohlasech bylo moje libreto přijato velmi pozitivně. Tak jsem si říkal, že je ho škoda a rozhodl jsem se, že do něj napíšu písničky a zkusíme udělat takový menší muzikál.
A to byl ten impuls. Jestli je hra stará nebo nová, jestli bude lákat mladé lidi, o tom jsem ani neuvažoval.

Ono už také dnes těžko vymýšlet v kultuře nějaké nové téma. Skoro bych řekl, že kultura už je vlastně umění návratu a nového podání něčeho, co už tady bylo. Co si o tom myslíte?

Já myslím, že stejně to bylo už i dřív, když si vezmete v minulosti My Fair Lady je Pygmalion, West Side Story je Romeo a Julie přenesená do moderní doby. Nezvalova Manon Lescaut je původně starofrancouzská balada. I Voskovec s Werichem přebírali staré věci - jejich komedie Nebe na zemi je stará španělská fraška, nebo jedna z jejich prvních komedií …si pořádně zařádit byla podle Nestroyova Kupce z Yonkersu, z čehož později zase vznikla Hello Dolly. Ale fakt je, že velké muzikály v poslední době velmi často těží z minulosti, i když jsou mezi nimi i původní jako Jesus Christ Superstar. No ale ten zase vychází z Nového Zákona… Asi máte pravdu, že je to dnes častější, ale myslím, že se to dělalo vždycky.

Vraťme se k Lysistratě, vy ji také připravujete v nahrávacím studiu. Kdy se CD objeví na trhu?

Já myslím, že tak do dubna bychom to mohli stihnout, že bychom ji vydali kolem premiéry naší nové hry, nebo přesněji staro-nové hry Sekta.

Když antické téma - co Jiří Suchý a antická literatura, čtete ji rád?

Četl bych, ale nemám na ni čas. Já jsem si antických knih nastřádal už hromadu, ve mně zájem o ni probudil Jan Werich. Jednou k nám přišel na návštěvu a přinesl mi tlustý Slovník antiky. Říkal: „Tady jsem vám přines‘ knížku, já si v ní rád listuju, tak jsem Vám ji přines‘ taky.“ Mě to zaujalo, začal jsem potom také sbírat antické mince, římské, řecké, byzantské a o každém císaři na nich jsem se snažil si něco přečíst. A tak jsem se dostal i k té literatuře, které mě nesmírně zaujala, Ovidius třeba, ale zkrátka mi nezbývá čas, většina antických knížek, které jsem si v dobré vůli nakoupil, mi pořád zůstává nepřečtených.

A co filmy, ty tolik času nezaberou a v posledních letech vzniklo hned několik filmových zpracování…

Teď jsem si zrovna natočil Alexandra Velikého, ono je to tedy taky hrozně dlouhé, ale už jsem viděl asi polovinu, a druhou si ještě někdy dopřeju. Já si i dlouhé filmy musím dávat na pokračování, protože si je pouštím většinou v noci, když přijdu z divadla, ale tak po hodině mě zpravidla sklátí únava, takže si z nich dělám seriál. Ty filmy mě baví, ony jsou tedy samozřejmě hodně převyprávěné a občas trochu až do kýče, ale i tak se člověk dozví leccos zajímavého. A navíc se na ně hezky kouká, na výpravu, všechny ty štíty a chocholy, nakonec taky proto je máme i v Lysistratě, i když jen papírové.

Napadá mě, že v antickém divadle hráli ženské role muži, co vás vedlo k tomu, že postavu Lysistraty nehraje třeba Jiří Štědroň?

Ne-e (smích), to ne, to by bylo tak nějak proti mému cítění, já se dodnes divím Cimrmanům, že celá ta léta můžou hrát i ženské role. Mě by to nebavilo, ženský element by mi chyběl, přeci jen člověka tak nějak příjemně nabudí… Fakt je, že i naše holky jsou někdy nesnesitelné, ale zase většinou jsou fajn a příjemné a je s nimi legrace.

Vaše křestní jméno je nakonec také řeckého původu a znamená to zemědělec. Ale vás si moc nejde představit, jak trávíte den na poli v gumákách a okopáváte záhonky. Dovedl byste žít takový život?

Nedovedu si ho představit, ale líbil by se mi. Já mám mlýn nedaleko Litoměřic, u Ploskovic na samotě, krásné místo, hned vedle je rybníček, který k tomu mlýnu patří. Ale já jsem tam byl za celý minulý rok jen dva dny. Jeden den jsme přijeli, uklízeli, větrali, druhý den jsme si tam pobyli, no a třetí už jsme zase museli zpátky, takže je mi tohle dost odepřené. Bylo by to sice hezké, ale nevím, já vždycky když o něčem sním, a pak si to dopřeju, tak přijde zklamání. Já jsem třeba vždycky toužil po dovolené u moře, lehnout si tam, nic nedělat, jen si občas zaplavat, ne na pláži, někdy v zákoutí mezi skalami. Vydržel jsem to den, druhý už jsem šel do obchodu, koupil si sešit a napsal Kytici. Workoholismus má svoje výhody, ale zase - není to nic moc příjemného, když člověk neumí odpočívat.