ĎÁBEL Z VINOHRAD (1969, Mladý svět)

Autor: “Pac”, Mladý svět č. 47, 1969

foto: Ivan Englich

Jiří Šlitr se vypracoval. Začal jako pianista, pak skromně přihrával věty Jiřímu Suchému, až skonal v Ďáblovi z Vinohrad na jevišti vlastně zcela sám. Ozbrojen svým odzbrojujícím úsměvem táhne celé představení od jednoho narežírovaného průšvihu k druhému. Noviny napsaly po premiéře pochvalné kritiky, ale teď se k těm pochvalujícím kritikům přidali vlastně i diváci. Ďábel z Vinohrad má už za sebou 110 repríz. Představa, že bych já sám psal stodesetkrát totéž, mi spíš připadá jako trest, a tak jsem se šel zeptat pana Šlitra, jak se cítí v tom věcném opakování on.

Jaké je to hrát sám divadlo?
Vždycky před představením mám pocit odpovědnosti a nechuť. Říkám si, už toho necháme, ale když se to potom rozjede, tak si začínám libovat a opustí mě myšlenka, že bych to už neměl hrát.
Největší nervák je na začátku. Ona představa, že divák přijde do divadla a je ochotný se hned bavit a smát, je mylná. Někdy se obecenstvo rozhoupe hned, někdy dýl. Ale teď se k nám vrátil Ferdinand Havlík, takže už se nedá říct, že hraju Ďábla sám. Havlík s Jegorovem nejsou jenom muzikanti. Oni si i rádi hrajou. Při premiéře Ďábla s Havlíkem, to jsem ani nevěděl, kdy a proč se lidi smějou, protože Havlík mi dělal za zády psí kusy. A to je dobrý.

Jaký má Semafor rekord v reprízách?
Jonáš měl 224 repríz, Člověk z půdy, Ztráta krve, to všechno bylo přes stovku. Ale něco bysme mohli hrát klidně dál, ne že by nebylo publikum, ale už nás to přestane bavit a chceme dělat něco jinýho.

Je to smutné hrát něco naposled?
Je. Jenomže my vlastně nikdy nevíme, kdy se to poslední představení koná. Jonáše jsme hráli naposled třeba třikrát. Vždycky to bylo smutný představení, že jsme si pak řekli, že si to ještě zahrajeme. My spíš končíme do vytracena.

A co bude s Ďáblem?
Zatím je u mne pocit radosti z hraní větší než pocit nudy. Ona je to i ctižádost hrát to víckrát, než je normální. Když jsme měli stovku repríz, tak to tu bylo slavnostní, no a od té doby už to zase bez slavností postupuje do další padesátky. Teď taky dostali v kanceláři Semaforu hodně nabídek na zájezdy, tak budu hrát Ďábla z Vinohrad po vlastech českých a docela se těším, protože si alespoň vyzkouším, jestli ten humor zabírá i mimo Václavské náměstí.