PŘÍBĚH S REVIZOREM

Napsal: Jiří Suchý

- převzato z knihy Sto povídek aneb nesplněný plán
(vydal ČS spisovatel, 1966)

Jel jsem jednou s malou holčičkou a chlapečkem v tramvaji. Holčička patřila sousedce, chlapeček sestřenici a tramvaj Dopravnímu podniku. Holčička se jmenovala Jana a nebyly jí čtyři. Chlapečkovi bylo šest a jmenoval se Odon, což sestřenici vyčítá dodnes celé příbuzenstvo. Holčička měla růžový kabát, chlapeček žádný. Tramvaj byla červená. Bylo to v Praze.
Průvodčí nám za levný peníz přenechal jízdenky. Jeden velký a jeden dětský. Jana dosud nedosáhla věku, kdy má člověk právo zakoupit si jízdenku. Dostala však proštípanou kartičku, která je připevněna k jednomu každému bloku jízdenek a je určena malým dětem.
Mám ve zvyku dělat dětem radost. Dal jsem proto Odonovi velký lístek a sám jsem si ponechal dětský s oním potupným modrým pruhem, Odon byl velice hrdý a velký lístek držel stále nápadně nenápadně. Když přišel revizor, byl jsem zabrán s dětmi do zajímavé debaty, odkud se vlastně bere vítr. Věděl jsem, že vítr je proudící vzduch, ale kdo s ním proudí, nebo dokonce proč proudí, jsem dost dobře nedovedl vysvětlit. Revizor mě vytrhl z rozpaků. Měl hubertus a jmenoval se Gogol. Podal jsem mu lístek. Ten dětský, co jsem držel v ruce.
Revizor se nedůvěřivě podíval na jízdenku, pak na mne, pak opět na jízdenku a otázal se: „Kolik vám je let?“ „Dvacet pět.“
Revizor se znovu nedůvěřivě podíval na mne a pak na jízdenku. Pochopil jsem.
„Jedete na dětský lístek, pane,“ pravil revizor. „Oklamal jste průvodčího!“
Revizor po mně žádal deset korun. Vzal jsem proto Odonovi velký lístek, revizor mě však zadržel.
„Nebrat dítěti jeho lístek!“ pravil a vzal mu jej sám. Míra jeho trpělivosti byla v ten okamžik dovršena.
„Kolik je vám let?“ zeptal se Odona.
Odonovi s velkým lístkem stouplo sebevědomí a odpověděl, že třicet. Ani při tom nemrkl. Revizor byl uspokojen, ale jen na okamžik. Když vracel Odonovi lístek, pojala ho nedůvěra. Vykřikl: „Kolik?“
Odon se rozplakal. Bylo jasné, že skutečný třicátník by reagoval na revizorův nájezd poněkud jinak.
„Vám není třicet, vám je sedum!“ pravil revizor, „a dostanu dalších deset korun.“ Chtěl jsem věc přivést na pravou míru, a tak jsem se pokusil vysvětlit revizorovi, že si s Odonem lístky vyměníme a vše bude v pořádku. Revizor se mně ovšem vysmál a pravil, že tak daleko jsme to ještě nepřivedli, aby si pasažéři v přítomnosti revizora směli podstrkovat jízdenky mezi sebou. To že by se taky mohlo stát, že by celá tramvaj jela na jediný lístek.
Nebudu věc protahovat. Na stanici SNB mi vysvětlili, že ublížím-li revizorovi, který je ve službě, je to větší přečin, než kdyby se tak stalo mimo službu.