MYŠLENKY STARÉHO PIANISTY Z BARU HONOLULU

ze sbírky Kaluž


Bar je místo kam se chodí hřešit
Alkohol tu s nikotinem vládne
Starý oblek neobratně přešit
Nepadne mi - anebo mi padne?

Světla vrhaj efekt za efektem
A já hraju melodii plytkou
Když nehraju šumí to tu sektem
Brokát září protkán zlatou nitkou

A tam v boxu číslo jednadvacet
Vyžilec tu mačká dívce ruku
Koukám na ně a chce se mi zvracet
Dál však tupě do piana tluku

N e p o ž á d á š stojí kdesi psáno
V baru však to slovo neplatí
Doufám že mě vysvobodí ráno
Ráno se stín z duše vytratí

Černý a bílý klávesy
Koukají na to vyděšeně
Jak prostorem tu plave si
Cosi co podobá se ženě

Není to žena je to kletba
Která se klene nad parketem
A nikdo nedbá že ta kletba
Líbá nás všechny hnusným retem

Černý a bílý klávesy
Koukají na tu děvku pestrou
Která tu na nás lehne si
A prohlásí se naší sestrou

Není to sestra je to kletba
A kdo s ní něco začne si
Jednoho dne až vzejde setba
Na špagátě se oběsí