J.SUCHÝ A HOTTENTOTS VE MLEJNĚ (2003, Folktime)

Autor: Džexna, Folktime, 21.5.2003

PAN JIŘÍ SUCHÝ A THE HOTTENTOTS ORCHESTRA VE MLEJNĚ

Oslavy patnáctiletého klubu Mlejn v pražských Stodůlkách pokračovaly v úterý 13. května velkým hudebním svátkem. Paní dramaturgyně Maruška Navrátilová v černé třpytivé halence a černých kalhotách slavnostně zahájila koncert velmi potěšena, že právě pan Jiří Suchý a The Hottentots Orchestra tu v březnu natočili a nyní pokřtí své společné CD.

Orchestr založil kapelník Marek Rejhon v létě 2000 a vznikl prý z čistě citově-uměleckých pohnutek z hráčů různých jazzových kapel (OPSO, Classic Jazz Collegium, Cotton Gang...) Na repertoáru se objevují kousky hot dance music a jazzu americké produkce zejména dvacátých a třicátých let v originálních aranžmá s autentickým dobovým zvukem původních historických nástrojů. Pan kapelník ten večer připomínal tak trochu královnu Koloběžku, také obutý neobutý, měl totiž zlomenou nohu. Vždy připajdal k mikrofonu, uvedl skladbu, naznačil s lehkou ironií obsah anglického originálu a odhopkal zpět ke svému pultíku. Přiznal se, že některé texty příliš nepochopil, např. ten, v němž mládenec přirovnává svou dívku k ústřednímu topení a slibuje, že když na něj bude milá, opatří jí nové těsnění… V pěveckých partech se střídali páni hudebníci, dvě písně zapěla i hostující sličná Petra Ernyeiová (Pražský Swingový Orchestr Jana Matouška). Teď budu trochu spěchat a přeskočím do druhé části večera.

Po desetiminutové přestávce, která trvala pětadvacet minut, přišel na scénu usměvavý pan Jiří Suchý. S noblesou a ve skvělé formě představil některé své texty na hudbu amerických autorů a písně Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha z éry Osvobozeného divadla.

Zde si dovolím poznámku. Na sklonku sedmdesátých let, v době nouze o kvalitní muziku, jsem si na jedné málotřídce na Mělnicku vypůjčila a nahrála komplet deseti MD desek s originálními nahrávkami orchestru OD, které v letech 1960 a 1962 vydal Ježkův spolužák a přítel Dr. Václav Holzknecht v Supraphonu. Dnes to zní neuvěřitelně, ale když se Werich stal po roce 1968 pro soudruhy osobou nežádoucí, desky měly přijít do stoupy. Ale paní řídící je nedala. Do těch písniček a předscén V+W jsem se zamilovala a mám je dokonale naposlouchané. Jejich autentickou podobu prezentoval na koncertních pódiích v osmdesátých letech například i Nový orchestr Jaroslava Ježka pod vedením Zoltána Lišky.

Jiří Suchý zahájil pomalým foxtrotem Stonožka, pokračoval svou méně známou Zlomil jsem ruku tetičce, následovala Prabába mé prabáby. Další skladbu Zeměkoule uvedl radostně:„Ta píseň je ještě starší než já, je z roku 1928… to jste ještě nechodili do školy…“ Nadčasový text napsali V+W na melodii Thanks For the Buggy Ride dříve, než se poznali s Ježkem a Suchý ji zazpíval jen za doprovodu piána. Foxtrot Vousatý svět, v němž si V+W utahovali z nadvlády starců v prvorepublikové společnosti, jako by dnes také platil, jenže naruby - nad pětatřicet let nikoho nepřijímat… Taky jste to četli, ne? Křtilo se šampaňským, kmotrem byl Petr Karen z Jazz Fiddlers a vydatně mu pomáhal Jiří Mašek, v jehož zvukové režii a vydavatelství Good Days Records CD vyšlo. Přidal vzpomínku, jak před patnácti lety na grafické škole jako absolventskou práci navrhl obal fiktivní LP desky Jiřího Suchého a nyní se mu poštěstilo s ním dokonce točit. Petr Karen přijal kmotrovství jen pod podmínkou, že nebude nic říkat, a raději si s kapelou zahrál na saxofon. Večer příjemně plynul k závěru, Ezop a brabenec byl poslední skladbou před přídavky. Jiří Suchý zazpíval neodolatelně své blues Půl párku za doprovodu kontrabasu a kytary, a pak se The Hottentots Orchestra ve velkém obsazení rozloučil…

The Hottentots Orchestra

Publikum zaplněného Mlejna odměňovalo instrumentální i pěvecká sóla potleskem na otevřené scéně. Samozřejmě největší ovace sklízel právě Jiří Suchý. Vždyť jeho písňové texty a poetika divadla SEMAFOR ovlivnily a vychovaly několik generací diváků a muzikantů. A písničky dvojice Suchý+Šlitr či trojice Ježek+Voskovec+Werich znějí na folkové scéně či trampském potlachu dodnes. I v sále tleskalo obecenstvo rozmanitého věku, od deseti do osmdesáti. Zahlédla jsem i mnoho známých tváří a mezi nimi i dva Luboše – Malinu a Novotného z Druhé trávy.

Ne, nepřeřekla jsem se. Luboš Malina tak své kapele říká a jak mi pověděl, přišel se na Jiřího Suchého podívat a zároveň se s ním osobně seznámit. Dovolil si jej pozvat jako hosta na své nové banjové CD. Vím, kterou píseň připravují, je také z dílny J+V+W, ale víc už neprozradím.

Diváci odcházeli do přilehlých restauračních prostor nadmíru spokojeni a příjemný pocit ze svátečního večera ještě umocnila paní Maruška Navrátilová, která u východu ze sálu všem mile děkovala za návštěvu a loučila se pozváním: „Na shledanou a přijďte brzy zas.“ No řekněte, v kterém klubu jsou k vám tak hodní?