DÁREK JIŘÍMU ŠLITROVI I PUBLIKU (I.Kott)

Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 24. února 2014

V pátek 14. února, den před nedožitými 90. narozeninami Jiřího Šlitra, se v divadle Semafor uskutečnila premiéra pořadu nazvaného OSVOBOZENÉ DIVADLO SEMAFOR. Pokud by ho někdo charakterizoval jako směs písní Osvobozeného divadla a Semaforu, bylo by to konstatování neúplné a ne zcela přesné. Ten výběr není náhodný, protože Jiří Suchý se ve svém „leporelu“ snažil na několika příkladech ukázat ovlivnění semaforských tvůrců Osvobozeným divadlem nejen v rovině obecné, ale i tematické. Nejmarkantnější to je u písně Golem navazující na příběh vylíčený v textu pánů V + W, ale najdou se i souvislosti další. Píseň o studených chodidlech mohla být pro Jiřího Suchého inspirací k textům Kolena a Píseň nastydlejch holek, stejně jako Ježkovy písně o stonožce, ponravě či mravenci odolávajících nepřízni osudu k jeho prvotině věnované sardinkám. Jedno takové téma je dokonce na scéně podrobeno hlubšímu rozboru a výsledkem je hudebně slovní koláž písní Civilizace, Plná hrst a Proč se lidi nemaj rádi. Tím to samozřejmě nekončí, vedle dosud zmíněných tu zazní ještě více než deset písní dalších, a to vše pojednáno nikoli čistě koncertně, ale ztvárněno scénicky s využitím nápaditých kostýmů i dekorací.

Představení začíná písní Tmavomodrý svět zaznívající v originální nahrávce do zcela temného hlediště a pak se již rozběhne gejzír písní obou divadel. Tou první je Pražská java výborně interpretovaná Ondřejem Havlem i s rychlopřevlekem uprostřed, na níž navazuje horrorový song o domě se strašícím duchem zpívaný a na trombon hraný Magdalenou Jedličkovou. O trojici Chodidla, Píseň nastydlejch holek a Kolena se postará zpívající a na trubku hrající Michal Stejskal, duo Magdalena Jedličková a Julia Sabolová s nohami v lavoru a v krátkém kožíšku oděná Zuzana Říhová zpívající rovněž píseň Vousatý svět, k čemuž je ozdobena parádním plnovousem. Chybět nemůže ani sdělení o chybějící jistotě pokud jde o totožnost dívek stále měnících barvu vlasů, z níž se tu vyznává Michal Stejskal.

Nováčkem na semaforském jevišti, nikoli však na koncertních a divadelních pódiích, je Michal Malátný, frontman skupiny Chinaski. Zde zpívá čtyři písně – Strejček Hlad, David a Goliáš, Bledá slečna a Blázen a dítě – z nichž pro každou si dovedl najít osobité pojetí, pěvecké i herecké, a sklízí tak zasloužený úspěch. Obzvláště vyznění té posledně jmenované, zpívající o lidské lhostejnosti a sobectví, je neobyčejně silné.

Další novou tváří je v tomto představení pianista Petr Ožana, výborný lídr kapely, ale také neobyčejně tvůrčí, citlivý a přizpůsobivý doprovazeč, což dokonale předvádí při interpretaci šansonu Barová lavice, skvěle zazpívaného Jitkou Molavcovou. Tento výborný hudebník má v programu také dvě sólová vystoupení. Tím prvým je jeho podání Ježkova Bugatti stepu, kdy na rozdíl od většiny interpretů nežene bugatku, která byla údajně autorovi inspirací při komponování skladby, nepřetržitě na plný plyn, a zvolněním tempa a variacemi některých pasáží dává posluchači možnost lépe vychutnat Ježkovu skladatelskou genialitu. Druhé Ožanovo sólo je v programu nazváno Ozvěny Semaforu, což přesně vystihuje charakter prezentované hudby, kdy zkušené ucho postřehne lehké názvuky několika semaforských písní umně poskládané do skvělého celku.

Autor inscenace Jiří Suchý si vedle své prvotiny zazpíval s Jitkou Molavcovou Golema, Plnou hrst, píseň Nedáme se otrávit z poválečné verze revue Pěst na oko s hudbou S. E. Nováčka, a samozřejmě populární Pardon madam navazující na scénku o setkání na lázeňské kolonádě. Společně s celým souborem také zpívá jak finále první poloviny, jímž je stále aktuální Nikdy nic nikdo nemá, tak i finále závěrečné, což je Calypso o šťastné zemi. A zapomenut nesmí být ani bonus připomínající také skladatele Ferdinanda Havlíka v písni Když venku to klouže ze hry Víkend s Krausovou.

Ivan Kott

Foto: Dušan Dostál