NOVÉ CD A DVD SEMAFORU (I.Kott)

Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 2. prosince 2013

Hudební výlet do Betléma



Album se záznamem Opery Betlém Jiřího Suchého právě vyšlo v Supraphonu. Můžeme tak sledovat skupinku dětí na cestě do Betléma, jejich učitelku zpěvu a zeměpisu Jolanu Smyčkovou, nešťastného pastýře Michala Stekjskala a selku Olinku Patkovou, které nechce vykynout vánočka. Všechny trampoty má na svědomí král Herodes alias Jiří Štědroň a jeho našeptávačka Luciferda Zuzany Říhové. Nad veškerým děním bdí naštěstí anděl Veroniky Šotové, takže možnost obdarovat Ježíška ovečkou stále žije a selce se nakonec podaří upéci vánočku obřích rozměrů. Ani ozbrojená Luciferda nedokáže splnit Herodesův rozkaz a děti zahubit, takže se může uskutečnit setkání malých školáků s výpravou tří králů. Vzniklý drobný konflikt je vyřešen a tak všichni posléze stanou před jesličkami, kam také dorazí diplomaté republiky Bramborie, Jiří Suchý a Jitka Molavcová. Tato chudá země sice nemá prostředky na hmotné dary, ale její reprezentanti potěší svatou rodinu pěknou písní. Paní učitelka pak s dětmi přečte a zazpívá čtyři latinská slova z andělského transparentu – Gloria in excelsis Deo, načež může dojít i na purpuru vonící na plotně.

Jako bonus je na albu pět písní uváděných v prvé části večera jako jakýsi prolog k vlastní opeře. Jiří Suchý tu se sborem zpívá o sedmi dárcích zakoupených v Dejvicích a sám o kreslení vánoční pohlednice s jeruzalémskou krajinou. Jitka Molavcová sveze posluchače stříbrnou tramvají vysněnou o Štědrém večeru, Václav Kopta si ve své rockové písni přeje, aby už ty svátky byly za námi, a Jiří Štědroň napsal a zazpíval o tom, jak všichni máme rádi Vánoce.

V bookletu alba najdeme obsazení jednotlivých rolí, fotografie z představení a informaci Jiřího Suchého o vzniku opery a její jevištní dekorace. Vzpomínku na semaforské Vánoce let minulých připojil Karel Koliš, na jehož doporučení se Supraphon rozhodl k vydání kompaktního disku s nahrávkou pořízenou na přestavení 29.12.2012. Pro ty, kteří už vánoční operu v Semaforu viděli, to je milá vzpomínka na krásné chvíle v hledišti, pro ty ostatní pozvánka na její letošní opětné prosincové uvedení.





Zpěv, recitace a humor



K literárnímu kabaretu …NIKOHO NEZABIJE, uváděnému na prknech Semaforu koncem sezóny 2004-2005 v náhradním prostoru Nostického paláce a na podzim 2005 v novém dejvickém působišti, se můžete vrátit prostřednictvím videonahrávky na DVD. Tu zahajuje krátký dialog Jiřího Suchého a Jitky Molavcové o poezii, načež se otevírá opona a Jolana Smyčková v roli múzy Mnémosyné předčítá starý kuchařský předpis na koblihy. Na jevišti se objevují dvě hravé dívky - Lucie Černíková jako múza lyrické poezie a Vanda Hauserová v roli múzy tance. Pak už se střídá zpěv s mluveným slovem a jedna báseň je prezentována v kombinaci recitace s ukazováním napsaného textu. V nedělní chvilce poezie vystupuje Václav Kopta doprovázený Irenou Pospíšilovou s Marií Motyčkovou a po písni o literatuře přichází na řadu dadaismus, o jehož vzniku a obsahu informuje publikum Jiří Suchý. Na scéně se pak objeví Jiří Štědroň jako „nejstarrrší rrrecitátorrr na okrrrese Chrrrudim“ bránící se nařčení, že kazí vkus. Na přetřes přijdou i sny, především ty úzkostné, připomenuté básní i písní. A pak se objevuje úřednice, dá se říci šedá kancelářská myš, skvěle ztělesněná Jitkou Molavcovou. Nejprve nutí Jiřího Suchého k vyplnění nesmyslného dotazníku, aby pak přešla k recitaci a zpěvu písně, v níž se ohlíží za svým dosavadním životem.

Po přestávce zazní ukázka voicebandu, na níž naváže Suchého píseň, jejíž text obsahuje tituly deseti básní českých autorů. Jolana Smyčková zazpívá zhudebněnou báseň Karla Hynka Máchy nejprve v německém originále a pak v českém překladu Jaroslava Vrchlického. Následně Jiří Suchý dokazuje, že námětem krásné písně může být i tak obyčejná věc jako jsou sešmaťchané boty. O uvedení melodramu se pokusí Václav Kopta a Jiří Štědroň se snaží utvořit recitační kroužek. Na scéně se opět objevuje úřednice se svojí písní, aby posléze zavedla s Jiřím Suchým dialog o povolování a zákazech. Je tu také pokus o inscenovaný veršovaný vtip v podání Václava Kopty, Jiřího Štědroně a dívčího sborečku. Rozdělení cen soutěže recitačních kroužků šalamounky vyřeší Jiří Štědroň a Václav Kopta se představí jako dirigent mozartovského střihu. Závěr představení samozřejmě patří Písni o rose doplněné o dodatek popisující nález učiněný brouky na oné orosené louce v podání sešitu plného veršů.

Nahrávka dává možnost znovu si poslechnout a shlédnout zajímavá místa pořadu, která na jevišti rychle a nenávratně uplynula, a vychutnat si jejich krásu a originalitu. A zároveň se přesvědčit, že slova na obalu alba o tom, že poezie nemusí být nutně vznešená, ctihodná a prosta humoru, mají stoprocentní platnost.





Vánoce skutečně veselé



Ve vánočních programech divadla Semafor se vedle písní a scének často objevovaly i povídky Jiřího Suchého v autorově podání. Šest těchto krátkých vánočních příběhů přečetl Jiří Suchý pro album ŠEST VÁNOČNÍCH POVÍDEK (a ani jedna smutná) , kde mezi jednotlivými tituly zaznívají úryvky semaforských koled v podání Jitky Molavcové za doprovodu Jiřího Svobody. Posluchač se při poslechu četby seznámí s požárem jedné divadelní budovy, skandálem ve škole navštěvované nesmělým žákem Láďou a zabíjením vánočního kapra lukostřelbou. Také se poučí o tom, že přehnané zaujetí pro úřednickou práci může mít tragické konce stejně jako snaha o zpodobnění známé postavy z říše loutek. Závěrečná povídka o živém Betlému je potvrzením poučky, že pokud se něco může pokazit, určitě k tomu dojde.

Na obalu najdeme snímek Dušana Dostála, na němž Jiří Suchý a Jitka Molavcová poněkud netradičně využívají efektu nezbytné vánoční pomůcky zvané prskavka. V otištěném průvodním slovu Jiří Suchý vzpomíná na Jana Wericha a jeho názor, že naše Vánoce jsou neseny v příliš sentimentálním duchu. Na potvrzení toho, že s ním do jisté míry souhlasí, nabízí posluchači možnost okořenit si sváteční čas špetkou humoru.

Ivan Kott