SEMAFORSKÝ POŠTOVNÍ ÚŘAD (I.Kott)
Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 15. 10. 2012
Pročítání staré korespondence může být zajímavou záležitostí pro každého, ale málokdo by dokázal z této činnosti vytvořit tak kouzelný celovečerní program jako se to podařilo Jiřímu Suchému. Premiéra představení VČERA VEČER POŠTOU RANNÍ uskutečněná v pátek 5. října se oprávněně setkala s velkým ohlasem publika a je důkazem toho, že kvalita představení není závislá na počtu účinkujících. Vedle korespondencí listujícího Jiřího Suchého se na scéně objevila Jitka Molavcová oděná do starodávné pošťácké peleríny a čepice, a Olina Patková v roli poštovní úřednice využívající občas služební razítko jako perkusní hudební nástroj při doprovodu svého jazzového zpěvu. Zpívali samozřejmě i oba další účinkující, takže tu zaznělo Kolumbovo vejce od autorské trojice V + W + J, Kainarův Kučeravý listonoš, Suchého písnička o sbírání pohlednic, chybět nemohla samozřejmě ani ta, podle níž se pořad jmenuje, a ve finále si celá trojice zazpívala Rekomando blues ze hry Dobře placená procházka. Jako přídavek se výborně uplatnila Pohlednice z Benátek s hudbou Jaromíra Vomáčky, někdejšího člena Divadla Na Zábradlí. O hudební doprovod se staralo trio Svoboda – Greifoner - Hájek.
Osou celého představení je ovšem čtení úryvků z korespondence mezi Jiřím Suchým a jeho přáteli, přičemž četba je doplněna promítáním faksimilí dopisů a pohlednic společně s fotografiemi jejich autorů. Jako první byl pochopitelně vzpomenut Jiří Šlitr, s nímž si Jiří Suchý korespondoval především v období montrealského Expa, kdy se v dopisech vedle pracovních informací objevuje i spousta humoru. Následovala osobnost Jana Wericha, kde Jiří Suchý hned v úvodu přiznal, že se v době svého mládí pokoušel tomuto pánovi napsat několikrát, ale nikdy nebyl s výsledkem spokojen a dopis neodeslal. Až v roce 1961 se k tomu odhodlal, ovšem dnes se ke svému tehdejšímu písemnému projevu vyjadřuje velmi kriticky a četbu úryvků z tohoto dopisu doprovází sarkastickými poznámkami. Posléze vznikl i občasný korespondenční kontakt s druhým mužem slavné komické dvojice, Jiřím Voskovcem. Na dálku navázaný vztah se postupně měnil. Od Voskovcova počátečního negativního posuzování semaforské tvorby, které lze vysledovat v trojdílné Korespondenci V + W, se posléze vyvinul v přátelský respekt k Suchého básnické tvorbě. Dalším, a jediným dnes žijícím z korespondujících velikánů je Miloš Forman. Tam byla díky vzdálenosti bydlišť obou pánů korespondence docela čilá a hlavně velmi humorná, zahrnující i Formanovy básnické hříčky.
Ve druhé polovině přicházejí ke slovu dva herci spjatí s první semaforskou hrou – Miroslav Horníček a Miloš Kopecký. S prvním jmenovaným se Jiří Suchý znal již od dob Reduty, vystupovali spolu v kavárně Vltava a pak se Miroslav Horníček objevoval v divadle Semafor až do konce svého uměleckého působení. Ale i přes tento stálý kontakt existuje několik dopisů nabízejících humor typický pro oba pisatele. Pracovní setkávání Jiřího Suchého s Milošem Kopeckým sice nebylo zdaleka tak časté, ale je zajímavé, že při pokusu Jiřího Suchého občas proměnit Tatranbar na šantán či kabaret, byl zde Miloš Kopecký častým návštěvníkem a příznivcem této myšlenky. Důkazem je nejen dopis o potřebě žánrového střídání divadelních kusů a rolí, ale i krátké vzkazy psané na účtenky zmíněného nočního podniku.
Zvláštní kapitolou je výběr z obsáhlé korespondence divácké. Jiří Suchý tu sice zmiňuje i několik kladných ohlasů, ale věnuje se především těm negativním, někdy i naprosto bizarním, jako je dopis napsaný v době divadelní stávky v listopadu 1989. Ten je sice psán jaksi z pozic socialismu, ale navzdory tomu jsou tu jeho představitelé z let osmdesátých peskováni stejně jako herci a zpěváci, z nichž to nejvíc "schytal" Petr Janda. Těžko k pochopení je také dopis napsaný v době, kdy Jiří Suchý nesměl vystupovat v rozhlase. Je v něm vyzýván, aby se právě v tomto médiu rázně postavil do čela boje za mír.
Představení uspokojí diváka jak svojí hudební stránkou, tak inteligentním humorem, a navíc poskytne i zajímavé informace a detaily dotvářející obraz autorů citovaných dopisů. Všem, kteří viděli v popovodňové éře první verzi tohoto představení například v Divadle Kolowrat, lze doporučit nové shlédnutí tohoto kusu, který je díky obměnám textovým a především hudebním a režijním skutečnou novinkou.
Ivan Kott
