2x IVAN KOTT O NOVINKÁCH

Psáno pro časopis Jonáš klubu, květen 2011

Povídka obklopená písničkami

V sobotu 7. května (a potom ještě v pátek 27.5.) se na jevišti divadla Semafor znovu objevil titul TAK CO, PANE BARONE? , ovšem v poněkud pozměněné podobě oproti roku 1967, kdy měl premiéru. Základem zůstala stejnojmenná povídka Jiřího Suchého líčící smutný osud hudebníka Otakara Záviše, tehdy čtená Evženem Jegorovem. Až na jenu výjimku se ovšem změnily písničky do četby vkládané, a také jejich interpreti. Zatímco tehdy se u mikrofonu vystřídalo deset zpěváků a zpěvaček, tentokrát zpívá pouze Lucka Černíková a Jiří Suchý, v jehož podání tu zazní i celá povídka, oproti knižnímu vydání drobně rozšířená. Pokud jde o repertoár, zahrnuje vedle tří jazzových standardů písničky semaforské, z nichž některé neslýcháme příliš často. Platí to především o Dobrých radách s krásným, hravým textem nebo o písni Chvála slova z pásma "... nikoho nezabije", v niž se objeví jména více než třiceti literátů. Málo známá je rovněž písnička o opilé mouše nahraná před lety na jedno album pro děti. Je tu také duet o nebezpečnosti hvězd na zem spadlých nebo píseň o smutném ránu v opuštěném baru. Tou výjimkou znějící v obou verzích Pana barona je Závišova píseň nová, představení uzavírající. Protože ji můžete slyšet pouze na poměrně vzácném CD Bohnický mish-mash, přijďte se s ní seznámit přímo k jejímu autorovi, až zase bude vyprávět příběh o nafoukaném feudálovi. To asi nebude příliš často, protože jak již bylo řečeno dříve, je to program připravený pro momenty, kdy se nepodaří dát dohromady soubor pro žádnou ze stávajících inscenací. Ale protože to je představení veskrze příjemné, přimlouval bych se za jeho uvedení alespoň jednou měsíčně i v případě, kdy nouze o herce nenastane.

Ivan Kott

Jubileum slavené četbou i poslechem

V sobotu 15. května byl na knižním veletrhu Svět knihy Praha představen čtenářské obci nový počin nakladatelství Galén. Jeho výsledkem je poměrně objemný a těžký dárkový balíček obsahující dvě knihy a jeden kompaktní disk, to vše v obalu potištěném spoustou portrétů a postav, jimž vévodí titul JIŘÍ SUCHÝ. První kniha nazvaná VZPOMÍNÁNÍ v sobě zahrnuje tři již dříve vydané třídílné vzpomínky Jiřího Suchého – Od Reduty k Semaforu (léta do roku 1959), Tak nějak to bylo (1959 – 1969) a Inventura(1969 – 1989). Pamětníci si vzpomenou, že první díl vycházel koncem 70. let nejprve jako příloha klubového zpravodaje Jonáš-klubu.
Kniha druhá se jmenuje FENOMÉN JIŘÍ SUCHÝ a obsahuje dva rozhovory Karla Hvížďaly s Jiřím Suchým. Ten první z roku 1990 vyšel tehdy samostatně pod názvem Povídání a je věnován především divadlu Semafor, jeho počátkům i fungování v obtížném období normalizace, ale také řadě osobností spojených s humorem divadelním i kabaretním. Rozhovor druhý, vedený v průběhu roku 2010, je absolutní novinkou a pod názvem Divadlo stále miluju přináší 140 stran nabitých fakty, názory i úvahami. Úvod se dotýká privatizace divadla a následující povodně, aby se pak hovor stočil na éru předválečných divadel a komiků, a následně také na smysl pro humor, optimismus i recesi. Pominout nelze ani financování divadla, návštěvnost, volbu repertoáru, kritiku a publikum. Velmi často se rozhovor vrací k Osvobozenému divadlu i osudům jeho dvou hlavních osobností v období po 2. světové válce, které ještě více přiblížilo nedávné vydání jejich korespondence. Vedle Jana Wericha se vzpomíná samozřejmě také na Miroslava Horníčka, Miloše Kopeckého a další jejich kolegy, stejně jako na režiséry, kde je zmíněn i Jindřich Honzl. Probírány jsou semaforské hry posledního dvacetiletí a řeč se stočila i na hereckou hantýrku, kde se čtenář například dozví, jak vzniklo slovo kandrdas. Rozhovor má moc hezký závěr, když se Karel Hvížďala ptá, za jakých okolností by chtěl Jiří Suchý skončit s divadlem, a ten odpovídá: "Na to se mě hodně lidé ptají, ale já na to neumím odpovědět. Logicky vím, že budu muset skončit, ale vůbec si nedovedu představit, že to jednou bude. Asi proto si nedovedu představit jak." A na to navazuje poslední věta Karla Hvížďaly: "Tak ať na to ještě dlouho nepřijdeš!"
Obě knihy jsou opatřeny předmluvami Karla Hvížďaly, jmennými rejstříky, výběrovým přehledem tvorby Jiřího Suchého a text je doplněn spoustou fotografií. V knize druhé je navíc krátké vyznání Jitky Molavcové, doslov Přemysla Ruta a výběrová bibliografie Karla Hvížďaly.
Ke knihám je ještě přidán kompaktní disk s titulem BONUS 2011 JITKY MOLAVCOVÉ & JIŘÍHO SUCHÉHO. Obsahuje písničky "akapelovky", jimiž bývá v Semaforu na závěr představení odměňováno aplaudující publikum. Jsou mezi nimi dvě písničky Jaroslava Ježka, jazzové evergreeny, směs šesti melodií z různých končin světa i kousek Ódy na radost. Většina těchto songů zaznívala v letech 2003 – 2006 také v koncertním představení Jako v kapli, hraném nejčastěji v klubu Lávka.
Toto krásné čtení i poslouchání připravené Karlem Hvížďalou a šéfem Galénu Lubomírem Houdkem v jubilejním roce Jiřího Suchého je krásným dárkem jak oslavenci, tak i jeho publiku, za což patří oběma pánům velký a upřímný dík.

Ivan Kott

přebal obou knih