3x IVAN KOTT O NOVINKÁCH

Psáno pro časopis Jonáš klubu, březen 2011

Spřízněné duše v Lucerně

Již před patnácti lety vydal Český rozhlas audiokazetu nazvanou JAN WERICH A SEMAFOR. Je to více než hodinový sestřih nahrávky pořadu uskutečněného v pražské Lucerně 1. října 1966 na základě rozhlasových Gramotingltanglů Jiřího Suchého. Tento materiál byl nyní vydán Radioservisem na kompaktním disku, takže si další posluchači mohou poslechnout mimo jiné zpěv Jiřího Suchého, k němuž se v Toulavých zpěvácích přidala Lenka Hartlová, Jiřího Šlitra a jeho "ruskou" verzi písně Klementajn a Blues o stabilitě v podání Hany Hegerové. Oba Jiří spolu s Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem také odpovídají na dotazy z publika, z nichž některé vyvolaly vtipné a trefné odpovědi. K nim patří i ta od Jana Wericha reagující na dotaz po psaní pamětí. Tázaný odpověděl, že si nic nepamatuje, a o tom, co v paměti má, nelze psát.
Obal zdobí snímek všech čtyř hlavních protagonistů a úvaha Ondřeje Suchého na téma vztahu Jana Wericha k Semaforu. Jen tam nějak vypadlo datum konání, které na štěstí je na oné původní kazetě. O tom, že to je datum správné, nás přesvědčí nahlédnutí do 2. dílu Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha vydaného v roce 2007 nakladatelstvím Akropolis, kde na stranách 306 – 308 nacházíme Werichův dopis z 1.X.1966 obsahující i tuto informaci: "Dnes večer je v Lucerně Happenning – večer spřízněných duší se to jmenuje – Suchý, Šlitr a Horníček a dali mě do toho taky. Tak bude improvisovaná sranda, doufám." V tom se určitě Jan Werich nemýlil, což dokumentuje i uveřejněná nahrávka, která má i po těch pětačtyřiceti letech posluchači co sdělit.

Ivan Kott

Velká kniha (nejen) o divadle

Všem příznivcům divadla Semafor, kteří rádi vzpomínají nad fotografiemi, je určena kniha ENGLICH FOTIL – SUCHÝ VZPOMÍNÁ. Tato velkoformátová publikace (37 x 30 cm) vyšla v nakladatelství Akropolis, které mimo mnoha dalších kvalitních publikací vydalo také trojdílnou Korespondenci V + W.
Na 140 stranách této čerstvé novinky jsou otištěny fotografie mnoha osobností, které prošly divadlem Semafor včetně dvou dosud zde působících. Řada snímků byla již v minulosti publikována – v knížkách, časopisech nebo na divadelních programech a plakátech – ale jsou tu i takové, které zná málokdo. K nim například patří obrázek dvou mladých mužů, později emigrantů, dramaturga Milana Schulze a intendanta Jiřího Plannera. Většinou se fotografovalo v divadle, ale jsou tu i záběry mimodivadelní, pořízené za různých okolností. Nejkurióznější je asi snímek zamračeného Pavla Bobka sedícího uprostřed hejna slepic nebo trojice Milan Schulz, Karel Mareš a Jiří Suchý s panoramatem Vysokých Tater v pozadí. Vzácný je také snímek pořízený při návštěvě chalupy Tarase Kuščynského, kde domácí pán fotografuje Jiřího Suchého, Ferdinanda Havlíka a další hosty. Všechny obrázky jsou opatřeny popiskami, případně kratičkými komentáři, jejichž autorem je Jiří Suchý. Ten se také postaral o úvodní slovo, zatímco ta závěrečná napsali pánové Jan Kolář a Ivan Englich.
Kniha měla být původně vydána k padesátinám Semaforu, ale tomu nerůznější okolnosti zabránily. Vychází tedy o něco později, aby oslavila jiné, neméně důležité jubileum. K dostání je v semaforském Opchodu Žofie Melicharové.

Ivan Kott

Na skok do šedesátých

Dva přátelé, oba špičkoví umělci a navíc mající podobná jména – uhádnete o kom je řeč? Nemusíte si lámat hlavu pokud vezmete do ruky knihu z nakladatelství Galery nazvanou TEXTY A KOLÁŽE Z ŠEDESÁTÝCH LET, jejímiž autory jsou JIŘÍ SUCHÝ a VLADIMÍR SUCHÁNEK. Na sedmdesáti stránkách se tu sešlo 31 koláží čerstvého absolventa Akademie výtvarných umění a 26 písňových textů s dvěma krátkými povídkami mladého textaře a divadelníka. Texty jsou s kolážemi prostřídány, takže většinou tvoří dvojice, z nichž některé se obzvláště vydařily. Je to například píseň Na vrata přibili můj stín s koláží Osud, Pramínek vlasů a Široké boky a hlavně Zčervená vedle krásné koláže Brigitte Bardot se svým mužským sborem. O kvalitě písňových textů Jiřího Suchého je snad zbytečné se zmiňovat, ale stejně nápadité a originelní jsou i Suchánkovy koláže, z nichž se mi obzvláště líbí Brigáda socialistické práce a pak Oko na obálce pod přebalem, kam ho umístil autor grafické podoby knihy Rostislav Vaněk, profesor VŠUP.
Předmluvou opatřil knihu Dr. Zdeněk Mahler, konstatující mimo jiné, že dvojice autorů netrpěla sklonem k patosu nebo samolibé exhibici, ale projevovala se humorem a dala se unášet hravostí a úžasem věčného dítěte. Své slovo připojili i oba umělci. Jiří Suchý připomíná, že navzdory nelehké situaci, která tu panovala ještě na počátku 60. let, začínalo něco, na co se vzpomíná jako na "zlatá šedesátá", kdy byl socialistický realismus povalen na lopatky a do všech uměleckých disciplín začaly pronikat nové trendy. Vladimír Suchánek popisuje své objevení fenoménu koláže, který mu tehdy dával radost ze hry a možnost vyjádření životního pocitu. V té souvislosti hovoří i o svém celoživotním spojení s hudbou, které ho přivedlo i k poslechu semaforských písniček a navázání přátelství s jejich autorem.
I tuto knihu lze zakoupit v Opchodě Žofie Melicharové. poklady podaří časem najít a veřejnosti nabídnout. Bylo by možná záslužné sáhnout i po zajímavostech, které jsou roztroušeny po různých videokazetách, což je bohužel médium, které už začíná být pasé.

Ivan Kott