HOTEL MODRÁ HVĚZDA - recenze (I.Kott)

Recenze pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott

Hudební svět let válečných aneb Semaforská výuka jazyků

V hrách divadla Semafor se během jeho dlouhé historie nějaká slova nebo i věty a písňové texty v jazyce jiném než je čeština občas objevily, ale aby se tam zpívalo a částečně i hovořilo hned ve třech cizích jazycích, to tu snad ještě nebylo. Tato rarita se objevuje v představení DNES VEČER V HOTELU MODRÁ HVĚZDA, v němž se vedle několika protagonistů domácích objevuje hostující kapela Blue Star vedená akordeonistou Václavem Markem. Tento sedmičlenný orchestr divákům připomíná – a pro ty mladé objevuje – hudbu, která se od závěru let 30. až do konce 2. světové války hrála nejen u nás, ale i v sousedním Německu, Velké Británii a také za velkou louží, v USA. Až na malé výjimky se ovšem nejedná o orchestrálky, ale jsou tu představeny kousky zpívané, na čemž se podílí dvojice pěveckých sólistů kapely – Zdeňka Veselková, která se občas stává součástí tria Melody Sisters, a Pavel Švestka. K nim se připojuje trojice zpěváků semaforských, tedy Jitka Molavcová, Michal Stejskal a Jiří Suchý, který je zároveň autorem libreta, návrhářem kostýmů a scény, a také režisérem představení. Jako průvodce nejen hudebním děním na scéně, ale i postupujícími událostmi oněch let, působí konferenciér kapely Milan Marek.

foto: Petr Sankot

Jaká hudba tedy v programu zaznívá? Jsou to melodie takových skladatelských hvězd naší taneční a swingové hudby jakými byli Sláva Eman Nováček, Alfons Jindra, Václav Pokorný, Kamil Běhounek a další, ale posluchači slyší také hudbu autorů německých, britských, amerických a ruských, která je doprovázena originálními verzemi textů. Střídají se i prostředí, v nichž se hudební produkce odehrávají – od kavárny hotelu Modrá hvězda přes berlínský bar Die Fesche Lola s šesticí unikátních tanečnic a londýnský music-club až do amerického music-hallu, v němž účinkují i hostující umělci ze spojeneckého Sovětského svazu. Právě tato vystoupení patří k vrcholům večera, když po písni Are You Ready, vyjadřující odhodlání, s nímž Spojené státy vstoupily do války, přijde Jitka Molavcová ve stylizovaném ruském kroji s neobvyklou pokrývkou hlavy a mohutnými blonďatými copy, a při zpěvu ruské lidové Ja na gorku šla rozbouří publikum na maximum. Stejně se daří i Jiřímu Suchému, který pak v uniformě rudoarmějce s metály na hrudi a papáchou na hlavě vypráví v písni Daroga na Berlin o cestě přes Minsk a Waršavu až do hlavního stanu nepřítele. Ne všechna připomenutí oné pohnuté doby jsou ovšem tak bezstarostná a veselá. Z reproduktorů se tu ozve hlášení rozhlasu o situaci ve vzdušném prostoru Říše, zazní tu i siréna hlásící letecký poplach doplněná duněním amerických bombardérů s náznakem náletu a lehké mrazení v zádech vyvolá závěr první poloviny. Tehdy se po doznění slavného německého šlágru Musik, Musik, Musik, perfektně odvedeného Jitkou Molavcovou a Jiřím Suchým, ozve začátek písně Horst-Wessel-Lied, používané jako druhá nacistická hymna pod názvem Die Fahne hoch, a německá orlice k tomu zamává křídly.

foto: Petr Sankot

Je samozřejmé, že v představení nezní pouze hudba, nouze tu není ani o mluvené slovo. Vedle Milanových vstupů konferenciérských tu jsou především dvě scénky v podání dvojice Suchý-Molavcová. Ta prvá se odehrává v berlínském baru, kde si populární dvojice komiků vypráví o různých trablech a jedné tragedii, samozřejmě že německy, ovšem němčinou přístupnou i tomu, kdo z tohoto jazyka ovládá skutečně minimum. K tomu se sluší připomenout, že Jitka je pro toto "berlínské" vystoupení oděna do blyštivých stříbrných šatů, mistrovského to díla kostymérky Renaty Tůmové. (Ano, milí pamětníci, je to ta krásná bruneta, která v prvním semaforském představení hrála dívku Hedviku.) Druhé vystoupení dvojice S + M se koná v hotelu Modrá hvězda během koncertu vysílaného rozhlasem českým dělníkům totálně nasazeným v Říši. Tady se představují jako artistické trio Calvados, které svým halasným příchodem přerušilo Zdenu zpívající známou Pokorného píseň Říkej mi to prosím potichoučku. Na její připomínku týkající se chybějícího člena tria se jí dostává vysvětlení, že jím je Lojza, který je momentálně v nemocnici, protože se zranil při saltu mortale. Zavinil to naprostý souzvuk myšlení obou zbývajících členů, protože každý z nich byl přesvědčen, že jeho partner bude ten, kdo Lojzu chytí.

foto: Petr Sankot

Závěr koncertu patří písni, která zaznívala na obou stranách fronty, a jak anglo-americké, tak německé publikum bylo přesvědčeno o jejím domácím původu. Pravda byla samozřejmě jiná, tou písní je polka ze Zbraslavi, kde ji složil český muzikant Jaromír Vejvoda. Zde zaznívá jako Beer Barel Polka ve verzi zpívané americkými Andrews Sisters, které v Semaforu zastupují Sisters české, oděné do slušivých replik amerických uniforem. Tato skladba je zde také symbolem konce války a veselí s tím spojeného, ovšem konferenciérův přehnaný optimismus přijde ztlumit Jiří Suchý, který upřesní, že válka vlastně neskončila, pouze "vystydla" a změnila se ve válku studenou, v níž proti sobě stojí včerejší spojenci. A protože se svět rázem rozdělil na Východ a Západ, ptá se Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou v písni Virginia slovy Jiřího Voskovce a Jana Wericha, zda by nebylo lepší na obě tyto světové strany zapomenout a mít všude jenom jih. To, že na závěr představení zazní píseň z Osvobozeného divadla, kde se v roce 1930 zpívala v revui Sever proti jihu, je pro mě určitým symbolem. Právě osud tří hlavních autorů Osvobozeného divadla je ukázkou toho, jak válka a léta po ní dokázala zasáhnout do života mnoha lidí, zde konkrétně tří přátel a divadelních tvůrců. Jaroslav Ježek v newyorském exilu umírá a do té doby nerozlučná dvojice V + W je vinou poválečného vývoje u nás navždy rozdělena. Ale představení nekončí nostalgicky a zadumaně, autoři po první děkovačce připravili přídavek, kterým je opět ona Vejvodova polka, ovšem tentokrát scénicky ztvárněná Žofií Melicharovou a panem Jonášem za asistence Zdeny Veselkové, s českým textem upraveným v roce 2003 Jiřím Suchým pro představení I ty zpíváš si ty hity.

foto: Petr Sankot

Na závěr ještě pár slov o kapele Blue Star, která se snaží svůj repertoár prezentovat pokud možno v původních, dobových aranžích. Je složena ze samých špičkových muzikantů a hraje v obsazení akordeon, trubka, saxofony + klarinet, housle, kytara, kontrabas a bicí, přičemž tento septet je doplněn dvěma pěveckými sólisty a dvěma sboristkami. Jak již bylo řečeno v úvodu, dámská sóla obstarává Zdeňka Veselková, která se zpěvu věnovala v lidové škole umění už od šesti let, a v osmnácti byla objevena kapelníkem Václavem Markem. Od té doby zpívá s jeho kapelou v níž ji na trio Melody Sisters občas doplňují Dana Černohousová a Jana Tichá. Zdena v současné době studuje v Hradci Králové na Fakultě informatiky a managementu zdejší univerzity finanční management, takže jednou možná bude působit jako půvabná daňová poradkyně. Ovšem zpívání jí jde tak skvěle, že by bylo škoda, kdyby ho opustila. Pánský sólista Pavel Švestka je absolventem Konzervatoře Jaroslava Ježka, kde vystudoval hru na housle a zpěv. Zpíval se skupinou Swings, která tehdy působila při orchestru Ondřeje Havelky, a odtud už byl jen krůček k sólovému zpěvu u Blue Star. Ani housle však nezanedbává, hraje na ně při koncertech jako host jazzových kapel a také ve skupině Shannon, která se věnuje hudbě irské.

foto: Petr Sankot

Několik prvních představení Hotelu Modrá hvězda, které mělo v Semaforu premiéry 4. a 5. března ukázalo, že taneční a swingové melodie let 30. a 40. minulého století jsou stále milou vzpomínkou pro pamětníky a radostným objevem pro mladou generaci, ale zároveň i pohledem na tu příjemnější tvář tragického válečného období, jak o tom píše Jiří Suchý v programu. Tato dvanáctistránková brožurka obsahuje jména všech účinkujících i spolupracujícího technického personálu, seznam uváděných skladeb a také několik barevných fotografií z období zkoušek.
Pokud tento titul zůstane na repertoáru až do příštího roku, což se dá předpokládat, může se stát významnou součástí oslav 65. výročí konce 2. světové války.

Ivan Kott