JEGOROV, EVŽEN (EUGEN)

foto: Ivan Englich

* 9. 10. 1937

† 28. 12. 1992



Evžen Jegorov, potomek ruských emigrantů (jeho dědeček byl carský důstojník, rodiče amatérští herci a muzikanti), byl zdánlivě nenápadný (ač dvou metrový) herec, recesista a saxofonista. Ačkoliv ho podle jména mnoho lidí dnes nezná, vizuálně ho poznávají všichni, jelikož hrál nezapomenutelné menší role snad ve všech slavných komediích jako Na samotě u lesa, Postřižiny, Vesničko má středisková, Slavnosti sněženek...

Už jako dítě se začal učit na kytaru, posléze na klavír a na klarinet, přes který se dostal k saxofonu. Studoval na konzervatoři klarinet a přivydělával si v Disku jako doprovodný hudebník. Herectví ho lákalo, ale na DAMU ho nevzali, přesto se uchytil jako komparsista na Barrandově (první filmovou roli získal díky své postavě – hrál vězně koncentračního tábora ve filmu Přežil jsem svou smrt).

Na počátku 60. let se dostal do Rokoka a odtud už byl jen krůček k angažmá v Semaforu.

Celou éru svého působení v divadle (od roku 1964 až do své smrti) mu byl věrný. Od malých rolí (hrobník a žalářník v Benefici) se dostal k větším v Tak co, pane barone (hlavní role) či v Básnících a sedlácích, Čarodějkách nebo Nižním Novgorodu. Z filmů hrál v Suchého Nevěstě, ve Zločinu v šantánu a v Jonáš, Melicharová a pavilon. A nakonec mu Semafor hrál i na svatbě, kde si nechal pustit Lásku nebeskou kolegů Matušky a Pilarové.

Svého času mu začal přes hlavu přerůstat alkohol, nicméně Jegorov se úspěšně podrobil protialkoholní léčbě. Jeho koníčky byly vedle muziky také zvířata, malování a auta. Nakonec v jednom ze svých vozů také zemřel, když mu v pouhých 55 letech neočekávaně selhalo srdce. Stalo se tak téměř na den přesně 23 let po smrti Jiřího Šlitra.



Hry: Tak co, pane barone, Benefice, Poslední štace, Básníci a sedláci, Čarodějky, Kytice, Člověk z půdy, Na poříčí dítě křičí, Kdyby 1000 klarinetů, Nevesta predaná Kubovi