RECENZE CD BLUES PRO TEBE (2005, Music-portal)

Autor: Týpek, 9. 11. 2005, www.music-portal.cz

OPSO / PAVEL KLIKAR & JIŘÍ SUCHÝ – BLUES PRO TEBE…. (EMI 1998)

„To posloucháš, pyčo, dechovku, nebo co, vole.“ Takhle nějak si představuji komentáře k této recenzi. Asi to bude i částečně pravda, jsem tak trochu staromil a hudební dobrodruh, ale umělci podílející se na této desce si toto označení rozhodně nezaslouží.

OPSO krouží na naší hudební scéně dostatečně dlouho a jejich repertoár s Havelkou určitě zaslechl kde kdo. Jejich hudební aranžmá jako vytažená ze starých časů a z dob, kdy lidé byli lidmi, věrně vystihuje ducha dvacátých a třicátých let. Alespoň tak, jak si je nepamětníci pamatují z filmů, fotek a dokumentárních filmů. Je to osvěžující zážitek a i v nekonzervativních jedincích evokuje pocity být chvíli galantní, mít na sobě dobře střižený oblek a s dámou v kavárně konverzovat bez vulgárních slov. Prostě vzbuzují touhu být zas na chvíli člověkem. Ovšem OPSO není jen podkres pro zpěváka a jsou schopni sami velmi slušně „zajamovat“ jak si pamatuji z jejich koncertů. Osobu Jiřího Suchého není nutno představovat vůbec. Zpěvák, herec, skladatel a humorista kalibru Wericha zde měl pobýt rozhodně ještě nějaký čas a „černej pták“ měl radši výměnou napakovat celý ansábl ze Strakovky. Bohužel.

Naštěstí se tenhle velikán setkal s nejoriginálnějšími kopiky ještě za svého života a vzniklo album, které narovnává pocuchané nervy člověku smýkaného moderní hudbou. Deska obsahuje písničky Ježka, Suchého a počeštěné americké lidovky.

Album otevírá svižná Suchého „Blues pro tebe“. Klikarův orchestr dal písni nový rozměr a univerzálnost Suchého textu a skladby snáší generační rozdíly mezi archaickým aranžmá a vznikem písně se vzletnou grácií (fujtajxl, to je tak politicky korektní blábol, až by to mohlo něco znamenat). Další píseň „Svítá“, zahajuje dvouminutové sólo na tlumenou trubku a tesknící hoboje a klavír romantizuje i tak nádhernou skladbu. Pro tohle OPSO miluju. Zajímavé je především spojení Suchého až recitačního zpěvu bez zbytečného prožitku s jímavým pojetím synkopického orchestru. Takle by se dalo pokračovat celé album, zastavím se u skladeb 10, 11,13 a 15. Tyto tvoří dle mého názory vrchol celého alba. Desítka je Suchého „bledá slečna“, kde se ve spojení s kvákotem dechů a sametového klavíru podařilo navodit tak dokonalou atmosféru, že se snad není nikoho, kdo by nezačal milovat bledé slečny. Jedenáct. Ježkovo „devět řemesel“. Tak pánové a dámy, až mě bude pětasedmdesát, chtěl bych mít takovej dech a pamět jako Suchý. Kdo znáte skladbu devět řemesel dá mě za pravdu, tohle nezazpívá skoro nikdo. Takovou kadenci nemá snad ani legendární AK 47 a tohle je ještě mnohem rychlejší. Třináctka je můj osobní favorit. Čistě jazzová pecka ve které zazní saxík tak životně, že husí kůže je naprosto nevyhnutelná. Ve spojení s dokonalou nahrávkou máte pocit, že Vám Suchý šeptá rýmy černýho ptáka z očí do očí a saxofonista v černém kvádru z motýlkem pod krkem hraje jen pro vaši židli. Brrr. Patnáctka je beze slov, ale plná myšlenek a sól pro nejdokonalejší nástroj jazzu, tedy trombón. Klikar měl kliku na lidi.

V dostupnosti tohoto CD vidím velký problém, protože jsem jej koupil v roce 99 v jednom zapadlém obchůdku zaměřeného na jazz a swing. Tak jako ostatní kvalitní kšefty a podniky je obchůdek v kopru a s ním i jeho majitel s encyklopedickými znalostmi v tomto oboru. Místo něj tam prosperuje obchod nabízející anorekticky vypadající plastové nesmysly od Matella. Holt pokrok nezastavíš. Možná pomohou tyhle cizojazyčné odkazy, české servery jsou k našemu jazzovému umění hluché (jak typické).

Hodnocení: 99.99 (- 0.01 za to, že chtěli takovej poklad ututlat před posluchači)