VAROVÁNÍ Z PRKEN SEMAFORU (I.Kott)

Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 30. 9. 2012

Nová hra divadla Semafor má ve svém názvu otázku, na níž se sice odpověď nenajde, ale její hledání provází řada komických scének, akrobatických výkonů a dobré hudby. Příběh manželů Couvalových (Jiří Suchý a Jitka Molavcová) snažících se z Ústavu pro hyperaktivní jedince vyzvednout svoji dceru Valerii provází řada absurdních situací a dává divákovi nahlédnout do útrob této obskurní instituce. Její ředitel Vlado Husár (Václav Kopta) a jeho pravá ruka MUDr. Karla Šímová (Jolana Smyčková) všemožně deptají své svěřence a navíc za to od jejich rodičů inkasují nemalé částky, s čímž se ale mladí "hyperaktiváci" nehodlají smířit a pod vedením Vlasty Šárkové (Dáša Zázvůrková) začínají revoltovat. Tak se rozběhnou události plné dramatických momentů i nečekaných obratů, a to nejen v ústavu, ale i v domácnosti manželů Couvalových, kteří si v závěru hry přivedou z Ústavu dívku vytrvale opakující větu "Já jsem vaše dcéééra!". Ovšem finále hudebně i pohybově ovládne parta rebelujících chovanců hlásících se k extremismu, odhodlaných smést všechno co jim stojí v cestě, což vyjadřují slovy: Kdo se vzepře naší mocné síle/ Na toho dopadne naše pěst.
Jiří Suchý se zpravidla ve svých hrách vyhýbá reflexi aktuálního společenského a politického dění, ale tentokrát se odraz prudkého kvasu a pohybu v dnešním světě do děje promítl. Nespokojenost se špatnými životními podmínkami a frustrace z arogance moci se tu přenesla do malé komunity imaginárního ústavu, kde se zatím bojuje pouze úderným zpěvem a gestem sevřené pěsti, ale v závěrečných verších tu zaznívá jisté memento: Komedie naše plaše hlásá nesměle/ Minulost už se zase ozývá/ Kdo jí dá dnes šanci toho zejtřek semele/ Tak už to na světě chodívá/ Všude kam oko se podívá.
To samozřejmě neznamená, že by kus KAM SE PODĚLA VALERIE? byl nějakou apokalypsu věštící moralitou. Je to především komedie s hezkými písničkami, počínaje něžným duetem Mirka Dušína (Ondřej Havel nebo Petr Šudoma) a Blanky Bláhové (Zuzana Říhová) přes velmi aplaudovanou píseň o defenestraci, pomejdanový sborový song o dlouhé noci a zpěv doprovázený tancem v podání Stely Kovaříkové (Karolina Gudasová) až po nabádavou píseň pro dcerku zpívanou na forbíně manžely Couvalovými. Výstupy této ústřední dvojice, v níž dominantní paní Jelena okřikuje svého manžela slovy "Mlč, řeknu to sama!", mají velký ohlas, a jejich "tahanice" s ředitelem Husárem a Dr. Šímovou jsou nevyčerpatelným zdrojem humorných momentů, občas i nad rámec libreta. Poklonu je samozřejmě nutno složit i ostatním protagonistům, ať už to je uklízečka Jenda (Marta Sovová nebo Bára Smejkalová) či parta neposedných chovanců, předvádějících své divoké kousky v choreografii jednoho z nich - Petera Veslára.
K premiéře konané 20. září 2012 byl vydán perfektně vypravený padesátistránkový program obsahující úvodní slovo Jiřího Suchého, texty písní, dvě básně MUDr. Šímové a spoustu fotografií.

Ivan Kott

program hry