TÉMA - LYSISTRATA (L.Berný)

Lysistrata

foto Petr Sankot

Lysistrata je prastará antická komedie, kterou napsal v roce 411 před Kristem dramatik Aristofanes, někdy označovaný za samotného otce žánru komedie. Aristofanes napsal čtyřicet her, ale dochovalo se jich pouhých jedenáct, často s politickými tématy (Ptáci, Vosy nebo Ženský sněm). Během staletí se dočkala mnoha dramatických podob, jak na divadle, v muzikálovém provedení, tak i ve filmovém průmyslu, odkazy na toto téma najdeme leckde od rockové muziky (Utopia), až po televizní seriál MASH (epizoda Edwina). Jeden z prvních překladů do angličtiny byl mylně připisován Oscaru Wildeovi. Jiří Suchý hru původně upravil pro Divadlo na Vinohradech (v režii J. Menzela), v hlavní roli tehdy hrála Zlata Adamovská, z dalších herců např. Daniela Kolářová, Oldřich Vlach nebo Jaroslav Satoranský. 19. září 2007 měla premiéru v nové podobě s novými písničkami na prknech divadla Semafor. Text samozřejmě opět upravil Jiří Suchý, který se ujal i návrhů kostýmů nebo režie.

Jména herců, autorů a další detaily o hře najdete v záložce Hry

tak Lysistratu viděli umělci Aubrey Beardsley, František Kupka a Pablo Picasso

Rozhovor Lukáše Berného s Jiřím Suchým na téma Lysistrata
(22. února. 2008)
Asi největší boj, který Semafor teď svádí, je boj o mladé publikum, proč jste vsadil zrovna na 2,5 tis. let starou hru?

Lysistrata vznikla vlastně před pár lety na popud Jiřího Menzela, který byl tehdy šéfem Vinohradského divadla a pořád měl pocit, že by potřeboval nějakou veršovanou hru, jako byla kdysi třeba Manon Lescaut. S tím přišel za mnou, a jelikož Manon Lescaut je moje citlivé místo, které mám hrozně rád, tak jsem na to slyšel. On navrhl prvně nějakou hru od Shakespeara, jestli bych ji nepřepsal do veršů, nebo přesněji do rýmů, protože Shakespeare veršovaný je, ale volně. Já jsem se do něj pustil, ale nějak mi to nešlo a nakonec to vyšumělo. Pak ale Jiří Menzel přišel právě s Lysistratou, a jelikož to byla věc, kterou jsem dost důvěrně znal, souhlasil jsem a napsal první verzi pro Vinohradské divadlo. Ještě bez písniček, jen jako veršované činoherní představení. Ona se tam pak hrála, ale neměla nějak zvlášť velký úspěch, i když v recenzích a ohlasech bylo moje libreto přijato velmi pozitivně. Tak jsem si říkal, že je ho škoda a rozhodl jsem se, že do něj napíšu písničky a zkusíme udělat takový menší muzikál.
A to byl ten impuls. Jestli je hra stará nebo nová, jestli bude lákat mladé lidi, o tom jsem ani neuvažoval.

Ono už také dnes těžko vymýšlet v kultuře nějaké nové téma. Skoro bych řekl, že kultura už je vlastně umění návratu a nového podání něčeho, co už tady bylo. Co si o tom myslíte?

Já myslím, že stejně to bylo už i dřív, když si vezmete v minulosti My Fair Lady je Pygmalion, West Side Story je Romeo a Julie přenesená do moderní doby. Nezvalova Manon Lescaut je původně starofrancouzská balada. I Voskovec s Werichem přebírali staré věci - jejich komedie Nebe na zemi je stará španělská fraška, nebo jedna z jejich prvních komedií …si pořádně zařádit byla podle Nestroyova Kupce z Yonkersu, z čehož později zase vznikla Hello Dolly. Ale fakt je, že velké muzikály v poslední době velmi často těží z minulosti, i když jsou mezi nimi i původní jako Jesus Christ Superstar. No ale ten zase vychází z Nového Zákona… Asi máte pravdu, že je to dnes častější, ale myslím, že se to dělalo vždycky.

připravované CD Lysistrata

Vraťme se k Lysistratě, vy ji také připravujete v nahrávacím studiu. Kdy se CD objeví na trhu?

Já myslím, že tak do dubna bychom to mohli stihnout, že bychom ji vydali kolem premiéry naší nové hry, nebo přesněji staro-nové hry Sekta.

Když antické téma - co Jiří Suchý a antická literatura, čtete ji rád?

Četl bych, ale nemám na ni čas. Já jsem si antických knih nastřádal už hromadu, ve mně zájem o ni probudil Jan Werich. Jednou k nám přišel na návštěvu a přinesl mi tlustý Slovník antiky. Říkal: „Tady jsem vám přines‘ knížku, já si v ní rád listuju, tak jsem Vám ji přines‘ taky.“ Mě to zaujalo, začal jsem potom také sbírat antické mince, římské, řecké, byzantské a o každém císaři na nich jsem se snažil si něco přečíst. A tak jsem se dostal i k té literatuře, které mě nesmírně zaujala, Ovidius třeba, ale zkrátka mi nezbývá čas, většina antických knížek, které jsem si v dobré vůli nakoupil, mi pořád zůstává nepřečtených.

A co filmy, ty tolik času nezaberou a v posledních letech vzniklo hned několik filmových zpracování…

Teď jsem si zrovna natočil Alexandra Velikého, ono je to tedy taky hrozně dlouhé, ale už jsem viděl asi polovinu, a druhou si ještě někdy dopřeju. Já si i dlouhé filmy musím dávat na pokračování, protože si je pouštím většinou v noci, když přijdu z divadla, ale tak po hodině mě zpravidla sklátí únava, takže si z nich dělám seriál. Ty filmy mě baví, ony jsou tedy samozřejmě hodně převyprávěné a občas trochu až do kýče, ale i tak se člověk dozví leccos zajímavého. A navíc se na ně hezky kouká, na výpravu, všechny ty štíty a chocholy, nakonec taky proto je máme i v Lysistratě, i když jen papírové.

Napadá mě, že v antickém divadle hráli ženské role muži, co vás vedlo k tomu, že postavu Lysistraty nehraje třeba Jiří Štědroň?

Ne-e (smích), to ne, to by bylo tak nějak proti mému cítění, já se dodnes divím Cimrmanům, že celá ta léta můžou hrát i ženské role. Mě by to nebavilo, ženský element by mi chyběl, přeci jen člověka tak nějak příjemně nabudí… Fakt je, že i naše holky jsou někdy nesnesitelné, ale zase většinou jsou fajn a příjemné a je s nimi legrace.

foto Petr Sankot

Vaše křestní jméno je nakonec také řeckého původu a znamená to zemědělec. Ale vás si moc nejde představit, jak trávíte den na poli v gumákách a okopáváte záhonky. Dovedl byste žít takový život?

Nedovedu si ho představit, ale líbil by se mi. Já mám mlýn nedaleko Litoměřic, u Ploskovic na samotě, krásné místo, hned vedle je rybníček, který k tomu mlýnu patří. Ale já jsem tam byl za celý minulý rok jen dva dny. Jeden den jsme přijeli, uklízeli, větrali, druhý den jsme si tam pobyli, no a třetí už jsme zase museli zpátky, takže je mi tohle dost odepřené. Bylo by to sice hezké, ale nevím, já vždycky když o něčem sním, a pak si to dopřeju, tak přijde zklamání. Já jsem třeba vždycky toužil po dovolené u moře, lehnout si tam, nic nedělat, jen si občas zaplavat, ne na pláži, někdy v zákoutí mezi skalami. Vydržel jsem to den, druhý už jsem šel do obchodu, koupil si sešit a napsal Kytici. Workoholismus má svoje výhody, ale zase - není to nic moc příjemného, když člověk neumí odpočívat.

foto Mira Friedrichová

Jiří Suchý: LASCIVNOST JAKO ZDROJ UŠLECHTILÉ ZÁBAVY

To je jeden z mnoha sloganů, které mne napadaly, když jsem uvažoval o nadpisu k této úvaze. Arciže potřebuje vysvětlení, ale přece jen ne tak dlouhé jako ostatní nadpisy, které mi proudily hlavou.

Nejdřív k té ušlechtilosti zábavy: divadlu toto označení bezesporu náleží. Pravda, ne vždy právem, ale když se naše divadlo rozhodlo uvést klasika starého Řecka, učinilo tak v dobré víře, že jde o skutek ušlechtilý a bohulibý – bohu Dionýsovi libý. Tento bůh býval patronem divadelních slavností, které se, jak jinak, nazývaly Dinonýsie. Aristofana však nepředkládáme svým divákům v původní podobě – to přísluší divadlům kamenným. Semafor, který je od svého počátku divadlem autorským, nabízí publiku jeho hru jednak zveršovanou a jednak převyprávěnou po semaforském způsobu. Tak jako jsme kdysi převyprávěli Erbenovu Kytici.

Vycházíme z toho, že Lysistrata, přes své závažné pacifistické poslání, byla komedie a jako taková měla v úvazku rozřehtat příslušný amfiteátr. Protože Aristofanův humor je poplatný své době, nahradili jsme jej humorem současným, s úmyslem naplnit Aristofanův záměr po našem způsobu.

foto Dušan Dostál

Humor Aristofanův byl silně lascivní a jako takový byl různými překladateli umravňován. Někdy až tak, že se jeho obscénní hra mohla klidně umístit do čítanek pro nižší ročníky základní školy. Toho jsme se v Semaforu nechtěli dopustit. A tak jsem usoudili, že v osmačtyřicátém roce své existence jsme už natolik dospělí, že se můžeme opovážit nazvat sem tam některé ne zcela mravné skutečnosti jejich pravým jménem a jiné pak nahradit metaforou, která umožní divákovi dosadit si na její místo zamýšlený výraz.

Jsme si vědomi toho, že ne každému semaforskému divákovi se zavděčíme, ale na druhou stranu věříme, že mnozí z těch, se kterými si rozumíme, ocení náš pokus zabrousit do oblasti obhospodařované hlavně sdělovacími prostředky, aniž bychom se zřekli určitých literárních kvalit, které jsou v Semaforu odnepaměti zavedeny. Věříme, že náš divák pozná rozdíl mezi hrubou a nízkou vulgaritou hospod čtvrté cenové skupiny a nezastíranou, avšak kultivovanou lascivitou básníků, často významných.

Jiří Suchý, z programu hry Lysistrata, 2007

Ukázky z textů písní Jiřího Suchého ze hry Lysistrata

Dneska tu místo úvodu
Zpíváme vroucně vlídný chorál
My ženy z Athén v průvodu
Přicházíme chválu bohům vzdát

Nechť navrátí nám lásky čas
Tíž samoty nás krutě souží
S láskou se žije líp a snáz
Tak proč nesmí naši náruč hřát

Kéž dozní až na Olymp nářek náš
Kéž dojme bohy náš pláč

Proč krutá touha pálí nás
Zas nadešel nám bědný čas
Zas nadešel nám bědný čas

/:Už jdou muži
Tu svou kůži
Dát bodákům na pospas:/

/:Tam tudy kudy budou kráčet čety
Tam čekat na ně bude kletba žen:/

foto Mira Friedrichová

Lysistrata:
Rozhodlo se že mužům odepřeme
Po čem prahnou spodní půlí těla
Leč to co jsem dnes v noci uviděla
Mě doslova dech vzalo A to zcela

Ty za které se tu biju jako lvice
Nezvládnou zkrátka svoje smilný spády
Stávají se z nich hnusný poběhlice
Které se peleší za mými zády

Utíkají mi z hradu
Zchladit si horkej klín
A já tu jejich zradu
Tak hořkou jako blín
Dnes musím vypít do dna
Žádná z nich není hodna
Toho, co pro ně konám tady dnes
Náhle tu stojím sama
A vůkol čiší chlad
Mé sny se mění v drama
Není čemu se smát
Přestože slunce svítí
Tak tma se na mě řítí
A šedé moje bytí žere rez

během zkoušky Lysistraty (foto Petr Sankot)

Jistě víte
Že lásce naučila ženy
Afrodité
Co vystoupila z mořské pěny
Afrodité Afrodité Afrodité
Jí vděčíme
Za to že víme
K čemu jsou rty a k čemu klín
Mocná síla zabloudila
Do mé duše zklamané
Tiše se uvelebila
Na věky tam zůstane

foto Mira Friedrichová

Když do divadla
Vítr ho zanes
Rozpačitě se pousmál
A pak řek já jsem
Aristofanes
A my jsme řekli Račte dál
I vešel dál a
Zeptal se plaše
Čí je to divadlo
Řekli jsme naše
Usmál se na nás a pak se
Rozpovídal

Že prý mu cestou chlaina zmokla
A potom v rámci besedy
Zanadával si na Sofokla
A na dva další tragédy

Pak se nás zeptal zdali
Bychom něco nezazpívali

Potom posadil se do hlediště
A jak náš zpěv uslyšel
Zved se a řekl Přijdu příště
Ale už víckrát nepřišel

Proč jsi k nám neprišeu
Ja som ťa čakala

Na lávě seděla
Z okénka hleděla
Dušenko moja...

foto Petr Sankot

Jak se řecky řekne řeka
Jak se řecky řekne břeh
Břeh na kterém
Charon čeká
Trpělivě Nezná spěch
Ví že jednou sveze všecky
Tam odkud nám právě dnes
Vesele a spiklenecky
Kyne Aristofanes

foto Petr Sankot

Odkazy:
Lysistrata na webu Českého rozhlasu

Lysistrata na webu Divadlo.cz

Lysistrata na webu IDnes

Lysistrata v Magazínu SMS

Firma Papírové helmy, kde vznikla část kostýmů

Připravil - Lukáš Berný