SUCHÉHO SBÍRKA JE PLNÁ TOUHY (2008, IDnes)

Autor: Radim Kopáč, IDnes, 10. ledna 2008

Písničkář a divadelník Jiří Suchý (1931) vydal novou sbírku poezie: dal jí titul Kaluž a na její hladině nechal zazrcadlit věčné téma básníků – milostnou touhu.

Vtiskl mu natolik suverénní výraz, že čtenář chvílemi nevěřícně kroutí hlavou: A kde je autorův věk? A únava? A stereotyp? Vždyť Suchý "pracuje v řadě oborů umělecké činnosti" a "poezii a písňové texty publikuje od roku 1960", jak se píše na záložce knihy.

Šestnáct nových básní, proložených autorskými kresbami, má natolik ladné tvary a spontánně rytmickou řeč, stejně jako jsou jejich obrazy v dobrém slova smyslu všední, že všechnu pozornost čtenáře soustředí na obsah.

Texty se rozvíjejí do drobných i rozsáhlejších příběhů a jako múzu i hlavní postavu si volí ženu v množném čísle: jednou to je spořádaná dívka "sladká jako spánek" či madam "zralé krásy", jindy šantánová "tanečnice s tangem v duši" nebo dáma z "rajónu prostitutek", dokonce i na "pionýrku" dojde řada.

Proměnlivé fluidum všech těchto žen vábí a provokuje smysly – a Suchý tu upadá do mile snivé, nedělní nálady, jakou kdysi vyvolávali básníci poetismu.

Přivolává si k ruce slovní humor ("malíř pokojů si vede domů štětku"), ale taky špetku smutku (protože "láska je těžká jako olovo") a vysílá svého lyrického hrdinu vstříc rozmarným slastem.

Kaluž je knížka, kterou napsal požitkář, milovník nejen žen z masa a kostí, ale také chimér a prchavých zázraků, melancholických snění i ostrých, sebeironizujících pohledů dovnitř – do vlastní duše.

Suchý sice pracuje s dávnými a trochu omšelými básnickými rekvizitami a některé jeho verše se dají označit za klišé, ale energie, kterou jim jeho poetický génius dává a kterou produkuje zmíněná milostná touha, je dokáže znovu rozsvítit.

Jenže co když touha, která dneska "nezná meze", zítra umře, ptá se básník. A hned má také připravenou odpověď: pak je tu ještě "naděje/ že smrt je lepší nežli žití".

Hodnocení MF DNES: 80 %