CO JSEM CHTĚL, TO UŽ JSEM ZKUSIL (2007, 24 hodin)

Olga Slesingrová, deník 24, 27. listopadu 2007

foto: Tereza Mrhálková

Na počátku porady se zajímal o své šéf redaktorské kompetence - zda může dávat i výpovědi nebo zvyšovat platy. Vybral témata, navrhl tresty pro vandaly a energicky zapózoval: Jiří Suchý.

Určitě patříte mezi nejvšestrannější Čechy současnosti. Existuje vůbec nějaká profese, kterou jste ještě nevyzkoušel, přestože jste chtěl?

Co jsem chtěl, to už jsem si vyzkoušel, ne vždycky se zdarem. Pokoušel jsem se například o sochu - a tady jsem ztroskotal.

Třeba byste krom šéfování mohl jako profesionální grafik noviny i zalomit. Troufl byste si?

Jsem generace olověnejch písmenek a dneska je to všechno přes počítač, ale už jsem si jednou zkusil i to. Začal jsem vydávat NOVINY pro NOVINY - rozesílali jsme je do různých redakcí a informovali jsme v nich o dění v Semaforu. A to jsem si dělal všechno sám.

Jste bezesporu milovníkem češtiny, rád si hrajete se slovy, český jazyk tvoří specifický rozměr vaší tvorby. Vaše hry se hrály v Belgii, Srbsku, Finsku, Německu - předpokládám, že v tamějším jazyce. Neobáváte se, že překladem výrazně ztrácejí na své hodnotě?

Pokud je to próza, tak se dá přeložit jakž takž věrně. Když je to ale ve verších, je to problém. Zajímavý pokus jsem jednou udělal s jistým německým písničkářem Wolfem Biermanem. Svěřil jsem mu doslovný překlad několika písniček do němčiny a podtrhl jsem nápady, které by měl dodržet, a protože byl skvělej textař, souhlasil jsem s tím, aby si to ostatní vymyslel podle svého, s přihlédnutím k té mé verzi. Dopadlo to celkem dobře.

Víte, jak se řekne finsky Dobře placená procházka?

Kalliisti maksettu ilonpito.

Naše noviny se zaměřují na mladé lidi, které byste teď mohl trochu poučit. Zajímalo by mě například klokočí, tingltangl a košamatýna...

Klokočí je rostlina, o které se zpívá v národní písničce Modrají se pomněnečky, zelená se klokočí. Z jejích tvrdých zrníček se dělaly růžence... V Erbenově svatební košili se praví: Ho, ten růženec z klokočí, jako had tebe otočí! Po babičce klokočí je vlastně po babičce růženec.
Tingltangl je secesní, povětšinou rakousko-uherská zábavní místnost. Ale i v Praze se nacházel. Svědčí o tom dobový reklamní slogan: První pražský tingtangl, který řídí Bachmann - Frankl.
No a do třetice Košamatýna - to už jsme zase v Rakousko-Uhersku, kde byl běžný pozdrav Gehorsamster Diener, ve vídenštině zkomolený na Košamstr Dýnr. Tenhle pozdrav dokomolil ještě některý z českých loutkářů, snad Matěj Kopecký na Košamatýna, a zdravil tak publikum jeho Kašpárek.

Co považujete za špatné zprávy? Kromě té, když na konci rozhovoru novinářka zjistí, že nedokázala správně zapnout diktafon?

Špatnější zprávu neznám. Ale stejně špatnejch je denně v tisku dost.

Myslíte, že by čtenáři měli být ušetřeni negativních zpráv?

Rozhodně ne, negativní zprávy se musí zveřejňovat, ale novinářům, kteří je zveřejňujou formou senzace, nepřeju nic dobrého.