ROZHOVOR S ČTYŘICÁTNÍKEM (1971, Jonáš)

Rozhovor z časopisu Jonáš č. 35, 1971 (ptal se J. B.)


Jiří Suchý bydlí v prvním poschodí jedné střešovické vily. Zvonek u jeho dveří nehrčí, nýbrž jemně klinká. V hale je klavír a u okna s vyhlídkou na zahrady nad Dejvicemi stolek se čtyřicátníkem a tři klubovky. Na stěně visí vedle sebe v dojemné shodě gotická madona, starý barokní obraz a originál Jana Zrzavého. Celým bytem se nesou tiché, nevtíravé tóny chrámové hudby.

V tomto prostředí tedy pracujete, pane Suchý.

V létě taky ještě venku na zahradě. Lehnu si do trávy a přemýšlím nad texty. Navenek to vypadá, že zahálím. Mám nepříjemný pocit, že sousedi říkají: Podívejte, jak se válí, zatím co my..."

Váš syn už chodí do školy?

"Do první třídy. První měsíc. Ztratil už žákovskou knížku, tak jsme s ženou říkali, že to krásně začíná."

Chtěl byste vystupovat v televizi v Souboji s pamětí?

"Nechtěl. Nemám rád pořady tohoto druhu. Ale mám rád různé testy, jestli se k sobě hodíme a podobně. To rád zodpovídám.“

Výborně, odpovězte mi tedy na můj test. Čím byste chtěl být, kdybyste si mohl vybrat: a) námořníkem, b) kosmonautem, c) fotbalistou, d) cirkusákem, e) presidentem.

"Námořníkem ne, protože trpím mořskou nemocí. Kosmonautem taky ne, z téhož důvodu. Fotbalistou taky ne, protože tomu vůbec nerozumím. Být cirkusákem má poezii, ale pro mne je to příliš drsné prostředí. A co se týče presidenta, tak vlastně totéž."

Kdyby se vám narodila dcera, které jméno byste jí navrhoval: a) Zuzana, b) Babeta, c) Tereza, d) Margareta, e) Běla.

"Nejsem zastáncem toho, aby se děti jmenovaly po rodičích, a proto Běla ne. Co se týče ostatních jmen, myslím, že by se moc nehodila k příjmení Suchá, ale na tom zas tolik nezáleží, protože dcera se vdá. Ta jména se mí líbí všechna, a kdybych měl čtyři dcery, dával bych jim je postupně."

V jakém oblečení se vám nejlíp líbí mladé ženy: a) v dlouhých šatech ke kotníkům, b) v kalhotovém kostýmu, -c) v minisukni, d) v šortkách, e) nahoře bez.

"Jsem velmi tolerantní. Na dnešní, módě se mi nejvíc líbí, jak je absurdní. Žena může jít odpoledne ven v dlouhých, šatech a večer do společnosti v šortkách."

Který měsíc v roce máte nejraději?

"Říjen. Pak taky předjaří, ale hlavně říjen. Léto je příliš jednoduché období. Podzim, to je doba, která má svůj charakter."

Předjaří, to chápu. Ale podzim je smutný. Je to předzvěst konce.

"Víte, já jsem odchován dekadencí. Karásek ze Lvovic, to byl můj básník. Rád jsem chodíval na hřbitov - a záliba v této náladě mi zůstala." .

Na zdi vlevo od klavíru visí malá sbírka: patnáct kapesních hodinek zvaných cibule. Čtrnáct normálních a jedny veliké, obří. Na nich se čas zastavil, ale kolem pádí. V divadle jsou večer Čarodějky a Jiří Suchý musí být za chvíli v šatně. Rozhovor pokračuje cestou v Simce..

"Musím se ještě stavit v Olympiku. Jak se jmenuje ta ulice..."

Spálená.

"Ano, Spálená. Věčně si pletu Spálenou a Celetnou. Spíš rozeznám Ječnou od Žitné, než tyhle dvě."

Ječná je ta, co v ní ječí tramvaje.

"Máte pravdu, tyhle mnemotechnické pomůcky jsou výborné. Vždycky jsem si pletl, jestli se píše zvláště nebo vzláště a někdo mě naučil, že zvláště jako z pláště."

Než tam dojedem, povězte mi ještě, kde jste byl na dovolené?

"Chtěl jsem jet na svou chalupu, ale rodina moc naléhala, a tak jsem byl na Kypru."

Jedno auto zastavilo a pustilo nás z vedlejší ulice na hlavní. Pan Suchý děkovně pokynul.

"Když udělá řidič na Kypru takhle" (a přitiskl otevřenou dlaň ke sklu), "znamená to největší urážku. Na mne to dělali pořád. Oni jezdí vlevo, já jezdil vpravo..."

A užíval jste tam jen a jen dovolené ?

"První tři týdny. Pak už jsem byl z toho nešťastný. Nejsem typ, který vydrží válet se na pláži. A tak jsem byl rád, když za mnou přišli, abych zazpíval do televize. Použili jsme desek jako playbacku, mezi písněmi jsem rozmlouval s jednou Řekyní a byl z toho asi čtvrthodinový pořad."

Které písně jste vybral?

"Žádné. Vybrali si oni. Půl párku, Bety a Zlou neděli."

Divadelní šatna Jiřího Suchého je vlevo nad jevištěm, ve výšce horních reflektorů. Tři zrcadla, stolek, několik židlí a na stěnách fotografie s podpisy slavných lidí. Přátelům Suchému a Šlitrovi oddaný Jiří Voskovec. Oldřich Nový v okně s pohledem k Týnskému chrámu. Chevalier, Vlasta Burian a Ferenc Futurista. Vchází slečna a přináší bílý oblek se zlatým řádem. Jiří Suchý se převléká a mění v krále Gabriela. Kdysi se na tomto místě měnil v Jonáše a Šlitr v doktora Matrace.
Doktor Matrace je snad jediný případ, kdy jste použil ve svých textech legračně znějícího jména. Jinak váš slovní humor pramení z něčeho jiného. Co je, vlastně jeho podstatou?

"Nevím... Já prostě píšu a pak si někde přečtu rozbor, co jsem to vlastně napsal a jak. A žasnu, jak to souhlasí. Ale myslím, že základem je můj slovník. Je ovlivněn hlavně Voskovcem a Werichem. Rád používám některá slova a zdůrazňuji jejich zajímavě znějící slabiky. Většinou nemohu zpívat texty jiných autorů, neboť oni mluví jinak. Naopak moje texty se prý nedají překládat do cizích jazyků. To je moje smůla."

Avšak výsada velikých, myslím si. Totéž se říká o Petru Bezručovi. Z reproduktoru se ozvalo: Na jeviště se připraví Naďa Urbánková a Jiří Suchý. Když se o přestávce vrátil, přišel s ním pan Havlík a domlouvali se o chystané gramofonové desce, i vzal jsem z věšáku svůj kabát a tiše zmizel. Teprve venku jsem si uvědomil, že jsem vůbec neblahopřál k narozeninám. Tak až teď.