KANCELÁŘ

(ze hry ...nikoho nezabije)

Malá tichá úřednice
Tlustými skly na svět hledí
Permanentně ustaraná
A ta její práce planá
Planá jako neštovice
Jejím očím neprospívá

Tlustými skly když se dívá
Do zažloutlých starých spisů
Na mysl se občas vloudí
Hlodaveček pochybností
Říká se že s poctivostí
Nejdál dojdeš - kam jsem došla?

Z vedlejšího oddělení
Sem do tmavé kanceláře
Abych tady v potu tváře
Listovala do umdlení
V papírech ve kterých není
Ani stopy po životě

Sama jako ten kůl v plotě
Takto občas zamyslí se
Tlustými skly kolem kouká
Její mysl která hostí
Hlodavečka pochybností
Sáhne náhle do šuplíku
Kterému se paměť říká

A na světlo vyndá knihu
A v té knize zalistuje
Hledá hledá ano tu je
Zmínka trochu povybledlá
Která ale dá se přečíst
A tou šerou kanceláří
Zazní náhle potichoučku
Sladká hudba minulosti…


Stojí na břehu a dole šumí řeka
Stojí na břehu a na někoho čeká
Na toho co řek‘ že přijde přesně v šest
Už je skoro sedm je to asi trest
Za to že mu řekla že jí trochu vadí
Když ji obejme a přitom nepohladí
Když ji obejme a přitom nepolíbí
Dole šumí řeka a v té řece ryby
Žijou si svůj život prosty starostí


Ale už je tu ten sladký opozdilec
Na tváři má úsměv lehce provinilý
Tiše pozdraví a omlouvá se chvíli
A pak položí se oba do trávy
Tam na břehu řeky možná Sázavy
Nebo Berounky a nebo Mississippi
Náhle je to jedno kde že spolu leží
Náhle na tom vůbec vůbec nezáleží
Záleží jen na tom že se louka vznesla
Plujou po nebi a louka nezná vesla
Nechá unášet se horkým lásky proudem
…

Jsou náhle opět dole na zemi
Už je konec všeho a tak jako vždycky
On poněkud stroze ona romanticky
Rozloučí se aby zítra zas se sešli
Tohle je ta láska? A nebo zvyk chceš-li…
Prostě je to tak

Ona pak se vrací lehce zamyšlená
A po cestě ztrácí svoje ideály
A přemýšlí má-li smysl pokračovat
Bloudit v bludném kruhu od ničeho nikam
Co jsem udělala za co vlastně pykám
Láska že je krásná ano jen tu chvilku
Co by oddrmolil malou násobilku
Pak se její krása někam odplazí
A mně děsně schází
Jemu neschází

Bože kdo že může za mou těžkou hlavu
Můj miláček s tváří spanilého dravce
Moji duši přived do jiného stavu
A já teď v tom plavu ptám se hvězdopravce
Kdo mi určil tu mou zatracenou roli
Proč co jiné těší mě naopak bolí
Proč je všechno jinak jak už se tu řeklo
Láska je mi rájem jenž se mění v peklo

A v pekle má cenu jenom vody doušek
Šeptám slova lásky do prasečích oušek
Zatímco on drží moje prsa v hrsti
A mně je jak kočce kterou někdo hladí
Kterou někdo hladí jenže proti srsti
Mně to náhle vadí už jsem zase v pekle
Ďábel rozřezal mi tupou břitvou klín
Kolem voní louka kvete rozmarýn

Zírá tichá úřednice
Tlustými skly kolem sebe
Šeptá tiše slovo
Které nezahřeje
Nezazebe
Nezraní
A nepotěší
A hlavně
Nic nevyřeší