SEN NA JEVIŠTI (I.Kott)

Recenze pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott

To, že podtitul hry SMUTEK BLÁZNIVÝCH PANEN zní Anatomie jednoho snu, je zcela logické. Představení je skutečně sledem snových scének a představ, v nichž se střídají postavy reálné s nadpřirozenými, a to vše za zvuku hudby, která osciluje od písně jakoby složené pro májovou pobožnost, až po břeskný barový song. Recenze v Mladé frontě, která vyšla 23.12.1977, tedy týden po premiéře, sice postrádala spojovací nit, která by publikum snem provedla, ale divákovi, který přistoupil na hru se sněním s nádechem surrealismu, tam určitě nic takového nechybělo. Navíc spojovacím prvkem, který celou hrou prochází, je družička Jitky Molavcové, v jejíchž scénkách s panem učitelem můžeme dnes, s odstupem času, dobře rozpoznat zárodky komických prvků, které se pak plně rozvinuly v postavě Žofie Melicharové.

Hra v průběhu let, kdy byla na repertoáru, nabídla divákům skutečnou přehlídku pěveckých hvězd v roli Zpěvačky, kde se vystřídaly Naďa Urbánková, Ilona Záluská, Hana Hegerová, Martha Elefteriadu a Věra Křesadlová, která byla na scéně 16. října 1986, kdy byl pořízen obrazový záznam použitý pro toto DVD. Oproti původnímu znění hry, které je otištěno v Encyklopedii Jiřího Suchého, tu nenajdeme postavu Chudého dítěte, kterou hrála vnučka Jana Wericha, Fanča Kvapilová, v době premiéry desetiletá. Po jejím odchodu už nebyla tato rolička znova obsazena a ze hry vymizela. Je škoda, že se v roli Byrokrata nemohl objevit Jan Werich, s nímž Jiří Suchý po úspěšném interview při koncertu uspořádaném v Lucerně 13. května 1977 tak trochu počítal. Werichův zdravotní stav by však pravidelné vystupování na scéně zřejmě neumožňoval. Ovšem Vladimír Hrabánek postavu úředníka, který všechno zamítá, ztvárnil výborně, a z dnešního pohledu lze říci, že nadčasově, což asi potvrdí každý, kdo měl co do činění s úřady v minulosti i v současnosti. Je zajímavé, že cenzurou tehdy prošla "práskačská" scénka, kdy Gigolo z baru přináší úředníkovi udání a žádá honorář, který mu je za doplnění pikantních podrobností přislíben. Na záznamu z roku 1986 navíc zaujme úředníkova věta: "Harta jste udal už minulý pátek", protože Antonín Hart byl ředitelem Hudebního divadla v Karlíně, pod nějž tehdy Semafor administrativně patřil.

Na DVD je kromě záznamu představení i vzpomínání Jiřího Suchého a Jitky Molavcové na tuto hru, která se navzdory počátečním rozpakům stala velmi úspěšnou a dosáhla 252 repríz. Jiří Suchý vysvětlil, že název hry převzal z jedné písně Adama Michny z Otradovic, a i když s děním na jevišti nijak nesouvisel, vzhledem k surrealistickému zaměření celého kusu to nebylo na závadu. Současně připomněl, že premiéra nebyla přijata příliš srdečně a bylo třeba na inscenaci ještě poměrně hodně pracovat, aby dospěla do tvaru, který pak slavil úspěch. Hovořil i o výpravě, která byla nenáročná na uskladnění, což bylo při nedostatku úložných prostor v tehdejším divadle v pasáži Alfa velmi důležité. Zavzpomínal rovněž na Jana Wericha, který byl ochoten se v závěru do hry zapojit, a na neobyčejně rychlé obraty v jeho zdravotním stavu. Ten, o kterém byla řeč, byl na štěstí k lepšímu. Jitčina vzpomínka patří režisérovi představení Evaldu Schormovi a jeho laskavému, ale zároveň velmi účinnému vedení herce, a pak jednomu finále celé hry, kdy se společně s Jitkou Novákovou a Věrou Křesadlovou odbouraly tak, že pro smích nemohly dozpívat. Na svědomí to měli šprýmaři z technického personálu divadla. Pohyblivé obrázky jsou ještě doplněny sérií dvaceti černobílých fotografií ze hry, na nichž spatříme i Naďu Urbánkovou a Marthu Elefteriadu.

Ivan Kott, 24. 09. 2010

obal DVD