PÍSNIČKOVÉ NÁŠUPY (I.Kott)
Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 7. dubna 2016
Situace známá každému, kdo občas navštíví představeni v divadle Semafor – dozněly poslední tóny finálové písně, proběhly děkovačky, opona se zavřela, rozsvítila se světla v hledišti, ale publikum neodchází a tleská. Po chvíli se na jevišti objeví Jitka Molavcová s Jiřím Suchým, který pronese větu o tom, že pro dobré zákaznictvo je připraveno něco, čemu se dnes latinky říká bonus. Tím bonusem je jedna či více krátkých písniček, které dvojice na forbíně zazpívá a capella, tedy bez doprovodu hudebních nástrojů.
Celkem 22 takových přídavkových kousků nabízí nové album z nakladatelství Galén nazvané PROZPĚVOVÁNÍ BEZ NÁSTROJŮ. Výběr skladeb, upravených pro tyto přídavky i další příležitosti, je velmi pestrý. Je tu několik jazzových evergreenů, melodie Jaroslava Ježka a Jiřího Šlitra, klasiku reprezentují úvodní takty Beethovenovy Ódy na radost a procházku po světě nabízí Mezinárodní směs, což je kompilace šesti písní z různých zemí. Jsou tu také písně ze semaforských her – Když doba zlá byla zkomponovaná pro Mé srdce je Zimmer frei, Kilimandžáro hopsasa do Víkendu s Krausovou, Ráno vstát zaznívá v závěru hry Kdyby tisíc klarinetů a Operní arie na motiv písně Klementajn byla zpívána ve scénce, v níž Jitka Molavcová hrála učitelku (nejen) hudby v písničkovém pořadu uváděném ještě v předpovodňovém Karlínku. Album uzavírá svérázná interpretace polynéské (nikoli indonéské, jak je uvedeno na obalu) písně Hey, hey, hulla.
Pamětníci si vzpomenou, že z takto interpretovaných písní byl sestaven koncertní pořad nazvaný Jako v kapli uváděný v letech 2003 – 2006 v Klubu Lávka.
Na tomto repertoáru lze obdivovat především vynalézavost, s níž jsou písně upraveny pro ony dva hlasy a většinou zkoncentrovány do délky necelých dvou minut, přičemž nejsou hudebně o nic ochuzeny, ale naopak získávají ještě humornou složku. Pokud je mi známo, k tomuto tvůrčímu aranžérskému procesu dochází občas i v automobilu, při zájezdových cestách Jiřího Suchého a Jitky Molavcové.
Ivan Kott