JIŘÍ SUCHÝ - ČERNÁ VZDUCHOLOĎ (M.Havlová)

Klokočí+Knihovna Jana Drdy, 2001

Jedná se sice již o knížku starší, ale stává se mi dost často, že si na ni vzpomenu, tak proč se nezmínit a nepochválit?

Sbírka básní Černá vzducholoď je tak trochu netypickým dílem Jiřího Suchého. I když ona netypičnost se, zdá se mi, stává poslední dobou docela typickou. Jako by mezi všemi smíchy, moudry a krásny probleskávalo ještě něco – vážno. Vážno, které leká, ale nezarmoutí, vážno, které dává naději, vážno, které snad my „mladí“ nejsme schopni docela pochopit. Atmosférou několika kratších básní, například o zvláštním zrcadle, o nesmyslnosti textu lidové písničky Na tý louce zelený nebo o nešťastném podnikateli, se dostáváme už pěkně naladěni k rozsáhlé Černé vzducholodi. Černá vzducholoď s podivnou posádkou pluje nad městem, odhaluje charaktery, smysly i nesmysly lidského konání a bourá domnělé jistoty. Nádherné myšlenky, obraty, přirovnání, živost a působivost vytváří skutečné obrazy, které člověka donutí občas mrknout na oblohu, jestli přeci jenom…a co kdyby…

Mé nadšení ještě nedávno umocnila rozhlasová (Čro3-Vltava) podoba v autorově přednesu velmi šťastně doplněném hudbou (Gershwin, Bernstein, Šlitr, Suchý, Vodička).

Jeden krásný veršík dokladem: „Dosud v něm viděli jen neškodného blázna, jenž slýchá modrou vůni vzduchoprázdna…“