IMPULSY VÁCLAVA MORAVCE (2007)

Václav Moravec, 19. červenec 2007

Herečka Jitka Molavcová moc rozhovorů nedává. U Rádia Impuls udělala výjimku a povídala si s Václavem Moravcem.

Před pěti lety při předvolební kampani se podle svých slov nestačila divit, když sledovala televizní spoty politických stran. Řeč je o herečce a zpěvačce Jitce Molavcové. Nevím, co si mám o tom myslet vlastně. Mám pocit, že vítězí takoví ti křiklouni a takoví chytráci a těch moudrých je čím dál tím méně.Prohlásila před pěti lety v rozhovoru pro Radio Impuls v čase předvolební kampaně herečka, zpěvačka a moderátorka Jitka Molavcová. A právě Jitka Molavcová je hostem dnešních Impulsů. Vítejte v Radiu Impuls, děkuji, že jste přijala mé pozvání. Dobrý den.

Dobrý den, děkuji za pozvání.

Změnila byste svůj popis politiky, jak jste ji viděla v předvolební kampani před pěti lety, když se podíváte na politiku současnou?

To je neměnné.

Stále vítězí křiklouni?

Většinou ano. Většinou ti hlasití a takoví ti dravci.

Když budu citovat slova, která o vás napsal magazín Mladé fronty Dnes ze 14. června, následuje citát: Je nenápadná až plachá. Když ji oslovíte po představení na ulici, skoro se lekne, ale na jevišti se jako zázrakem promění v bouři. Konec citátu. To o vás napsala Mladá fronta Dnes. Je to podle vás trefný popis?

Docela jo. Ne, že bych se lekla, když mě někdo osloví, ale je pravda, že na jevišti se cítím jako malé dítě na pískovišti a je mi tam teplo a mám velké oči a…

A proč se tak necítíte v normálním životě a jste plachá až nenápadná, jak se píše?

Nevím, to asi mám po mamince. Já už od dětství jsem byla taková nesmělá a i ve škole jsem se klepala strachy, když mě paní učitelka vyvolala a taková jsem byla vždycky no, nejistá. Nejistá sama sebou.

A čím jste mladší, abych neřekl to slovo, které se ve společnosti dámy ani nehodí vyslovovat nahlas, tak tím jste méně sebejistější nebo naopak? V tom soukromém životě?

Snažím se být vyrovnanější.

Co k tomu napomáhá?

Zkušenosti.

Vy jste také strašně úsečná, Jitko Molavcová. To bych doplnil těm redaktorům Mladé fronty Dnes, moc nemluvná.

Myslíte?

Zdá se mi to tak. Co když i mne dojdou slova? Co s tím budeme dělat? K vám také novináři přidávají popis, že jste universální. Vás to baví si odskakovat do množství rolí, které máte? Moderátorka, zpěvačka, skvělá hráčka na hudební nástroje, saxofonistka, vzpomínám si i na vypravěčku pohádek v rozhlase. Je to, to co vás baví, odskočit si do jednotlivých oblastí, nebýt v žádné škatulce?

To je taková koláž, ten můj herecký život je tak různobarevný. To je tolik střípků, které vlastně vytvářejí mnoha, mnohabarevnou mozaiku. Mě to baví, ono je to dobrodružství zkoušet různá odvětví, různé barvy. Dopoledne hrát třeba pro děti, večer hrát dámu z velkého světa, druhý den hrát smrt ve středověké disputaci Jana ze Žatce. Třetí den zahrát na saxofon nebo na banjo nebo na kytaru nebo na flétnu. Nevím, jestli to není skoro až schizofrenie.

Myslíte, že by tam bylo možné napsat i nějakou diagnosu? Když zůstanu například u dětí, u pohádek, u rozhlasového mikrofonu. Kdo vám vyprávěl pohádky v dětství?

No maminka mi četla pohádky a i vyprávěla. Ona měla velkou fantazii a smysl pro humor, táta taky. Pak já jsem docela brzy začala číst, tak jsem si četla sama pohádky Boženy Němcové, no a nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že pohádky začnu i psát.

Když se podíváte na pohádky Boženy Němcové, to nejsou zrovna příliš idylické výjevy, společně s bratry Grimmovými. Ona asi patří, řekněme, k brutálnějším autorům pohádek.

To se mi líbí.

To se vám líbí?

Já jsem jako dítě vždycky měla takovou rozervanou dětskou duši a proto se mi líbily i dramatické příběhy operních hrdinek. Proto já jsem tak milovala opery a vážnou hudbu. A čím to bylo dramatičtější, čím to bylo potemnělejší, třeba když Cio-Cio-San spáchala harakiri, že jo. Nebo Tosca, Aida, všichni špatně skončili. No to bylo pro tu moji duši úplně něco úžasného, zázračného a vždycky jsem si přála v takových dramatech hrát. Nebo Antika, že jo, Antigona, oni ji zazdí zaživa. No to byly příběhy, které mě fascinují dodnes.

Když se vrátím k těm pohádkám. Není to příliš velká zkratka z toho, co jste naznačila, že skrze pohádky jste se dostala k opeře a tím pádem i k divadlu i ke své současné profesi? Tak to bylo?

Tak to bylo, vlastně ano. Skrze pohádky. Já bych řekla, že ty pohádky, to je prapůvodní základ všeho. Pohádky a lidové písničky, které jsem si zpívala s maminkou v kuchyni. No a pak v té mojí dušičce se zrodil sen stát se herečkou nebo herečkou, to já sem byla skromnější, já jsem si přála bydlet v divadle.

Bydlet v divadle? A bylo…

Bydlet v Národním divadle.

Bydlet. A to se vám tedy nesplnilo, to ještě vám k tomu něco schází, i když...

Skoro jo.

I když v Národním divadle hrajete, ale nebydlíte tam.

No ten jeden večer tam bydlím.

Navážu-li na předchozí slova, na Národní divadlo. Dobře placená procházka, to je název jazzové opery Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, kterou právě v Národním divadle režíroval a režíruje Miloš Forman, který říká:Já jsem, co se týče opery, na divadle začátečník, víte? Takže jenom vám můžu říct, že dělat film, to je úplná hračka proti tomu dělat operu na Národním divadle.Prohlásil v dubnu v rozhovoru pro Radio Impuls režisér Miloš Forman. Jitka Molavcová v Dobře placené procházce v Národním divadle hraje bohatou tetu z Liverpoolu. Když vás Miloš Forman jako režisér vás jako herce režíroval, byly z něho cítit ty rozpaky, které popsal v té výše citované ukázce?

Ani ne, on je laskavý, má smysl pro humor, má srdce na dlani a to mě imponuje, je to obyčejný chlap.

Jaký je jako režisér? Uplatňuje na herce někdy tu metodu křiku a rozzlobení se, když neplní příliš jeho přání?

Křiku ne, občas zvýšil hlas.

Ale když Miloš Forman se svým hlubokým hlasem, který si přikrmuje doutníky, zvýší hlas, to se Národní divadlo muselo obrazně řečeno chvět v základech? Není-liž pravda?

V Národním divadle ten hlas už nezvyšoval. On ho zvyšoval ve zkušebně.

Když jste vy vstoupila do Národního divadla, tedy do budovy, kde jste chtěla bydlet, což byl Jitky Molavcové, jak sama přiznala v dnešních Impulsech, takový dětský sen, klepala se vám kolena po mnoha letech, která jste prožila na jevištích?

No, to byl pocit, málem jsem to obrečela, protože jsem si vzpomněla, jak jsem právě s maminkou a s tátou chodívala do tohoto posvátného prostředí, jak to na mě působilo tehdy a dodnes jak to na mě působí. Já si to nesmírně vážím, že můžu, že vůbec můžu si na tomhle jevišti zahrát.

Když si vzpomenete na první návštěvu, když se rozvzpomenete na první návštěvu Národního divadla, Zlaté kapličky, to bylo kdy a jaké to bylo představení, když jste přicházela do Národního divadla jako dítko?

No, tuším, že to byla Rusalka Antonína Dvořáka, kterou jsem oplakala a hned jsem chtěla znovu a znovu a znovu navštívit Národní divadlo a pak, tuším, druhá návštěva byla Madam Butterfly, právě tato Cio-Cio-San mě tak uchvátila, no a pak už následovaly další a další opery. Většinou opery.

Zároveň jste ale pak, řekněme, udělala díru do světa, lidově řečeno. V divadle Semafor, a to pokud se nemýlím, byla to Kytice z roku 1972, kdy vznikla ona dlouholetá dodnes trvající spolupráce s Jiřím Suchým?

No Kytice byla až třetí v počtu. No, já jsem tehdy vyhrála celostátní pěveckou soutěž Talent 70 a přišla jsem na takovou zkoušku do Semaforu. 18. května roku 1970 v sedmnáct hodin odpoledne jsem předstoupila v minisukních a s kytarou jako velmi slušné děvče a spustila jsem. Nebylo mi ještě ani dvacet a spustila jsem - už deset let nám láska slouží a nebo my sloužíme jí. Oni tak pokývali hlavou a řekli, no něco rychlejšího by nebylo? A já spustila - život je jen náhoda, jednou si dole jednou nahoře. My to s vámi zkusíme a podepsala jsem externí smlouvu a za tři neděle byla premiéra hry Ten pes je váš? A tam mě byl nabídnut takový minirecitál s kytarou z písniček, který jsem se naučila doma v kuchyni. A další představení byly Čarodějky a tam byla vložena balada Svatební Košile. Hrála jsem pannu, to tehdy ještě šlo, se mnou Jirka Helekal hrál umrlce a ta balada měla obrovský úspěch.

Ostatně, jestli se nemýlím, jako pak celá Kytice, která se hrála téměř deset let, Jitko?

Téměř deset let. Měla skoro sedm set repríz. Právě v Kytici jsem dostala první komickou roli, roli Dorničky v baladě Zlatý Kolovrat. No a pak už Zuzana v lázni a Smotek bláznivých panen, Elektrická puma a tak dále a tak dále, no to je her.

Když jste popisovala ten konkurz v Semaforu, i u vašeho konkurzu, předpokládám, byl Jiří Suchý, protože vzpomínám si, když mi říkala Naďa Urbánková, když dělala konkurz do Semaforu, jak byla z Jiřího Suchého úplně per plex, vy jste měla podobné pocity, když jste šla na konkurz do Semaforu?

Ano, Jiří Suchý seděl v druhé řadě, Ferda Havlík seděl ve třetí řadě a Jiří Menzel vyčuhoval na balkóně.

Byli velmi tvrdí?

Ne, byli laskaví, plní smyslu pro humor, zato já jsem byla samozřejmě zase nejistá.

Teď už předpokládám, po všech těch úspěších, připomenu rok 1996 Thálie za Hello Dolly, kterou jste ztvárnila, hrála jste Dolly v Karlínském divadle.

Díky Láďovi Županičovi, to nesmím zapomenout, protože on to byl, on mě uvěřil a tuhle skvělou roli, kterou by mi nikdy nikdo nenabídl, tak on mi ji nabídl a uhájil ji, protože vím, že na něj byly různé tlaky, že proč zrovna já bych měla hrát Dolly Lewiovou, rozenou Geligerovou? Společenský průvodce po všech životních situacích, prostě sebevědomá dáma, která tam přijde, rozsvítí se slunce. No a stalo se a já jsem zažila sedm krásných let na scéně Hudebního divadla v Karlíně, ale neměla jsem tam premiéru. Premiéra byla, myslím tedy premiéru vůbec působení v Hudebním divadle v Karlíně. My jsme kdysi s Jiřím Suchým hráli ve hře Voskovce Wericha a Jaroslava Ježka Golem. A tam jsme vytvořili ty dvě hlavní dvojice klaunů, které kdysi právě hrávali Voskovec s Werichem, tak jsme je hráli my dva. Pavel Popel z Lomnice nad Popelkou, to jsem byla já. A Jiří Suchý hrál Prokop z Prachatic.

To je neuvěřitelná fenomenální bohyně, když si promítnete všechny ty role, vzpomenete si, kdy se vám na jevišti nejvíc klepala kolena?

Při každé premiéře, ale asi nejvíc, asi nejvíc, když jsem uváděla Thálii v Národním divadle. To jsem měla velkou trému. Ono být v roli je velmi těžké, ale moderovat přímý přenos, no tak to je na omdlení.

Říká Jitka Molavcová, herečka a zpěvačka, která byla hostem dnešních Impulsů. Děkuji, že jste přijala mé pozvání a přeji hezké divadelní prázdniny.

Děkuji za pozvání a zdravím všechny věrné posluchače Radia Impuls.