HVĚZDNÉ VÝŠINY (2004, Havířovský babský elán)

Hana Dvořáková, 16.9.2004

Hvězdné výšiny - Jitku Molavcovou uchvátil počítač

Na pomyslnou startovní čáru se postavila absolventka střední školy grafické v roce 1970, vyhrála soutěž TALENT, aby nastoupila na cestu herečky, zpěvačky, multiinstrumentalistky. Její umění rozkvétá už více než 30 let na prknech SEMAFORU, zapsala se hluboko do srdcí dětí i milovníků klasických muzikálů. Za roli Dolly Leviové získala v roce 1996 cenu Thálie.
Jitka Molavcová přijela také do Havířova. Její vystoupení v rámci Havířovských hornických slavností se líbilo nejen nejmenším divákům. Na své si přišli i jejich rodiče.

Paní Molavcová, zjistila jsem si na internetu datum vašeho narození. 17. března…

Ano, typická ryba…

…Je to fakt?

Ryba na druhou, ascendent ryba. Je to pravda.

Věříte ve znamení zvěrokruhu?

Mají něco do sebe. Slyšela jsem, že ryba je znamení velmi citlivé až přecitlivělé. Záleží hodně na ascendentu. Ten se určuje podle hodiny narození a je moc důležitý. Já jsem se narodila v 6 hodin ráno. Dočetla jsem se, že jsem velmi přecitlivělá empatická osoba, že se dovedu vcítit do druhého, což je pravda. Ale mnohdy se ta přecitlivělost nehodí do dnešní doby.

V poslední době často vidím před očima krásný obrázek trenéra Hlinky Smutný klaun. Dnes jsem si cestou sem, když jsem přemýšlela, na co se vás budu ptát, ten zvláštní a hodně výmluvný obrázek vybavila znovu. Paní Molavcová, jste veselá nebo smutná?

Už v dětství jsem byla dítětem spíš plachým, smutným, přecitlivělým, což se se mnou táhne do dnešních dnů. Je pravda, že na jevišti ze mě spadne veškerá tíha života a já si hraju jako dítě na pískovišti, někdy se tam i vznáším, je mi tam dobře. I teplo. Což rybám nebývá, my ryby máme nižší tlak. Na jevišti se rozproudí krev, začnou svítit oči, všechno se dá do pořádku.

Tak dobře, já vás vyzkouším, jako jedna paní vyzkoušela pana Wericha v Hovorech H Miroslava Horníčka. Paní Molavcová, co děláte, když je vám smutno a nejste zrovna na jevišti?

Stačí mi potkat se s člověkem, který na mě přenese svoji pozitivní energii. Mně stačí málo.

Hledají se lidé dobře?

No řekla bych, že je to spíš úzký profil.

Smím vás poprosit o vzpomínku? Tu první v podstatě letos vytváříte na jevišti Semaforu Osmdesáti svíčkami na ztraceným dortu. Tak se tuším jmenuje vzpomínání na Jiřího Šlitra?

Ano, ano. Jiří Šlitr. Výjimečná osobnost… Osobně jsem se s ním ale nikdy nesetkala. Já ho viděla poprvé a naposledy, když hrál s Jiřím Suchým někdy v listopadu roku 1969 ve hře Jonáš a doktor Matrace. V prosinci Šlitr odešel do jiného angažmá, odkud se ještě nikdy nikdo nevrátil, ani on.

Asi je to tam pěkný…

Já jsem do divadla Semafor nastoupila 18. května roku 1970, v 17.00 hodin odpoledne, v minisukních a s kytarou…

Ale další vzpomínka už bude určitě osobnější. Protože se Štěpánkou Haničincovou jste dělala Malý televizní kabaret…

Tu jsem měla ráda, to byla dáma. Štěpánka ta nikdy nikoho nezklamala. Ona měla v sobě pozitivní energii, kterou přenášela na své okolí.
Nic nepředstírala. Při televizních kabaretech jsme si hráli, jako malé děti, velmi často jsme zlobili a měnili scénáře k obrazu svému. Režisér nás nechal, vznikaly humorné situace, nejen pro děti, ale i pro dospělé, vznikl vlastně takový rodinný pořad. Nejednou jsme Štěpánku odbourali, ale ona se na nás nezlobila, naopak se smála s námi. A i když někdy naoko zvážněla, byla neustále hodná. Někteří lidé v sobě nosí i v dospělosti duši dítěte a Štěpánka mezi ty šťastné duše patřila.

Jste výbornou, absolutně všestrannou herečkou, nositelkou Thálie za hlavní roli v muzikálu Hellou Dolly. Myslím ale, že hrát pro nejmenší děti musí být hodně náročné. Vy se na scéně pro dětské publikum pohybujete už celá léta. Řekněte, jsou dnešní děti jiné, než jsme byli my?

Na nás nečíhalo tolik atrakcí a tolik technických vymožeností, jako na dnešní děti. Počítač, internet, počítačové hry… Dnešní dítě jaksi zpasivnělo a spíš čeká, aby ho člověk bavil. My jsme asi byli aktivnější. Doba padá nejen na nás dospělé, ale i na děti, které si to ještě ani tak neuvědomují. My už si to uvědomujeme. Záleží také, co doma, k čemu je rodiče vedou, jestli je čas si vzít knížku, jestli vůbec děti dneska po knížce prahnou? Možná ani ne. Nedávno jsem četla rozhovor s mladým začínajícím zpěvákem, zeptali se se ho: čteš někdy? Řekl: Ne, ne, to nikdy, to nevyhledávám. Raději se podívám na film. Knížka pro mě není partnerem.

To znám, podnikatelé zase rádi říkají, že číst knížku nevydělává peníze…

Ach jo… Ona totiž dnešní doba s sebou nese mnoho balastu…všechno rychle, rychle, rychle… A ta rychlost vede k povrchnosti.

Vnímáte to hodně s dětmi v divadle?

Zase ne tolik. Naštěstí, když děti vyzvu, aby si třeba se mnou zazpívaly, vždycky se přidají a vznikne báječná atmosféra.. A když jim vyprávím pohádku, tak se ztiší, jako by se těšily na čisté mluvené slovo, které není podmalováno žádnými efekty. Jsou to pouze věty stavěné, tak jak stavěné mají být.

Možná jim to vážně chybí. Ale stejně se zeptám, jak jste na tom s počítačem vy?

Taky jsem si konečně tento vynález zkázy obstarala, surfuju, brouzdám po internetu a přiznám se , že mě to baví. Naučila jsem se přijímat poštu, mejlovat, dokonce i přílohy přijímám, odesílám. Upravuju si texty. Ohromný vynález. Až z něj jde strach. Je až hrůzné, co všechno je možné. Je to pro mě veliká záhada. Celý život je záhada a ty záhady narůstají a narůstají a jednou z nich je pro mě právě počítač …..

Ta technika dokáže člověka úplně pohltit a zahltit, je to vlastně báječná hra a já se vůbec dětem nedivím, že počítačům propadnou. Teď ale najít tu míru, tu rovnováhu. Jak známo, celý svět nefunguje, protože není v rovnováze.

Poslední otázka bude naprosto obligátní. Hráli jste již zmíněný osmdesátisvíčkový dort vzpomínek na Jiřího Šlitra…

Ano, toto představení je stále na repertoáru a hrajeme ho moc rádi.

V těchto dnech se ale připravujeme na novou sezónu v nových prostorách, sice v Nosticově paláci na Maltézském náměstí. Každý den zkoušíme, 22. září bude premiéra naší nové, černé hudební komedie, kterou napsal Jiří Suchý s názvem Patero důvodů pro voo doo. Já hraju vědmu, jasnovidku a jak už sám název napovídá, je to téma velmi tajemné, pikantní…. navíc plno zajímavé hudby, písničky složil Jiří Suchý…. Držte nám palce. Moc se těšíme , že si nás diváci najdou i v těchto nových prostorách. Prozatímní Semafor bude v Nosticově paláci fungovat celou tuto sezónu, než nám postaví nové divadlo v Dejvicích. Tam budeme konečně doma.