PÍSNIČKY A ĎÁBEL Z VINOHRAD (I.Kott)

Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 3. března 2014

To je podtitul alba vydaného Supraphonem k nedožitým 90. narozeninám Jiřího Šlitra pod názvem ŠLITR ZPÍVÁ ŠLITRA. Je řešeno jako krabička obsahující čtyři kompaktní disky a kromě nich také výborně připravený booklet.
Disk č. 1, nazvaný Sólo, přináší 13 studiových nahrávek Šlitrových písní s texty Jiřího Suchého s jedinou výjimkou, kterou je píseň Potkal jsem jelena na text Miroslava Horníčka. Dále je zde osm písní z původní verze představení Ďábel z Vinohrad nahraných v divadle Semafor v letech 1966-1967 a disk uzavírá píseň Líbej mě, líbej zpívaná a na klavír hraná Jiřím Šlitrem jako demo snímek pro Čs. televizi. Tato nahrávka pochází z roku 1969 a je to poslední záznam Šlitrova zpěvu.
Následující disk Duety obsahuje 15 písní, v nichž Jiří Šlitr zpívá většinou s Jiřím Suchým, ale je tu také Jana Malknechtová (Ba ne, pane), Eva Pilarová (Ach, miluji vás) a dvojice Pilarová-Urbánková (Amfora, lexikon a preparát). Jako bonus tu je rozhlasový Gramotingltangl k svátku sv. Jiří z dubna 1966, kde se k Jiřím Šlitrovi a Suchému připojil Jiří třetí, režisér Bauer. Dalším, skutečně raritním bonusem, je šest amatérských nahrávek Rychnovského dixielandu Jiřího Šlitra z roku 1947, kdy na první je představován orchestr a na dalších je pět amerických jazzových skladeb včetně Ellingtonovy Caravan. Záznamy jsou pochopitelně technicky nedokonalé, což je dáno tehdejšími vybavením, ale přesto dokážou přiblížit docela dobrou úroveň této původně studentské kapely.
Nahrávku představení Ďábel z Vinohrad obnoveného na podzim 1968 nabízí disky číslo 3. a 4. Byla pořízena semaforským zvukařem Bohumilem Palečkem 3. října 1968 a obsah se výběrem písní poněkud liší od verze původní. Vedle nezapomenutelných instrukcí týkajících se případného požáru v divadle, ale i dalších živelných katastrof, se tu objevují také zmínky o válce, vyslovené sice humorným způsobem, ale pár týdnů po intervenci „bratrských armád“ vnímané velmi citlivě. A na ně navazující píseň Když voják jede do boje, ač není podávaná nijak pateticky, působí neobyčejně silně. Jako připomenutí naděje, že ještě není všechno ztraceno, vyznívá píseň Nikdy nic nikdo nemá a bouři nadšení vyvolává Teplé prádlo se závěrečným veršem „Méně vodky, bavlněné spodky“. Slečna v sedmý řadě, poslední píseň prvé poloviny představení, je jakýmsi spojovacím článkem k polovině druhé, kdy se na jeviště dostaví dvě slečny zdůvodňující svůj příchod tím, že seděly v sedmé řadě, a že by si chtěly také zazpívat. Jiří Šlitr jim vysvětluje, že není možné, aby každý přišel s takovým požadavkem, protože „nás je v republice čtrnáct milionů – to počítám ty, co sem patřej“. Publikum pochopilo a řvalo! A dívkám byla poskytnuta bezplatná prohlídka divadla Semafor s odborným výkladem, která začala popisem reflektorů, včetně toho nesvítícího, který je na rozdíl od ostatních původu východního. Ke zpěvu obou slečen, kterými jsou Miluška Voborníková a Naďa Urbánková, posléze dojde a tak zazní Proč se lidi nemaj rádi, Kdyby tudy tekl Nil a Ukrejvám rozpaky, kdy se Jiří Šlitr připojí k Nadě, v jejímž podání tu také zazní Pudivín. Jeho text napsal Jiří Suchý v roce 1967, jakoby tušil, že za rok nastane situace, kdy se budou události postrkovat nazpět, aby couvaly k dřívějším pořádkům, stejně jako městem couvá zlý cvok Pudivín. V závěru se na jeviště dostavil i Jiří Suchý a zpívalo se Calypso o šťastné zemi a pak Ježkův Pochod plebejců, jehož slova napsaná Jiřím Voskovcem a Janem Werichem vyjadřovala touhu všech přítomných. Tečku za představením obstarala Babeta, ovšem s textem upraveným pro tuto příležitost. Jako bonus tu jsou Kamarádi v podání Jiřího Suchého a Sedm dárků zakoupených Jiřím Šlitrem.
Booklet alba přináší na 32 stranách podrobný rozpis obsahu všech disků, seznam autorů a účinkujících, dopis Miroslava Horníčka napsaný Jiřímu Šlitrovi v roce 1987 tam někam do neznáma a vzpomínky Jiřího Suchého, Jana Vodňanského a Jiřího Menzela. Informace o představení Ďábel z Vinohrad a Rychnovském dixielandu napsal Lukáš Berný a přehledem životopisných dat Jiřího Šlitra přispěl Karel Koliš. Text doplňují fotografie, mezi jejichž autory převažuje Ivan Englich.
Album obsahově i provedením navazuje na výborný jedenáctidiskový komplet Semafor – léta šedesátá vydaný Supraphonem v roce 2011, kde zaznívá převážně Šlitrova hudba a několikrát i jeho hlas.

Ivan Kott

obal CD