JOSEF DVOŘÁK A STB (2007, IDnes)

Mladá fronta - IDnes, Ondřej Šťastný, 16. srpna 2007

foto Dan Materna

Šéf Semaforu Jiří Suchý se vyjádřil ke zjištění, že Josef Dvořák na něj donášel StB. Obsah Dvořákova svazku ho překvapil. "Vlastně ani nejsem rád, že jste mi o tom řekli. V archivech StB jsem nikdy nebyl, nechtěl jsem se v tom patlat a zatěžovat si mozek," říká legenda českého divadla.

Jaké jste měli s Dvořákem v Semaforu vztahy?
Když jsem ho do souboru přijal, rychle se stal velmi slavným. Byl prostě dobrej. Byli jsme kamarádi, udělali jsme herecké trio s Jitkou Molavcovou.

Pak se z vás však stali rivalové.
Jednou jsem přišel do divadla a vidím, že Dvořák zkouší s úplně cizími lidmi. Byl mezi nimi i manžel naší dramaturgyně (komunisty dosazené – pozn. red.). Pochopil jsem, že komunisté zvolili chytřejší strategii než mi zakázat činnost: zmenší mi v divadle prostor tím, že budou vznikat nové soubory, abych hrál jen párkrát do měsíce. A v tomhle měla Dvořákova skupina svou roli. Pak jsem s ním jednou jel autem z Ostravy a on řekl památnou větu: To víš, silnější vždycky vyhrává. Tím jsem s ním skončil a začal připravovat vlastní repertoár. Najednou jsem měl jen třetinu vlastního divadla…

Věděl jste, že se Dvořák schází s lidmi od StB a donáší na vás?
Věděl jsem o jeho schůzkách s nějakým plukovníkem Trojanem, který mě nenáviděl a nutil mě přepisovat hry. Chodili spolu na obědy, tykali si. Ale pokud na mě Dvořák skutečně donášel, trochu mě to překvapuje.

Podle Dvořákových hlášení jste fotil stranické funkcionáře v kompromitujících chvílích, abyste je pak mohl vydírat.
Tak to ať jde... to snad není možné, to tedy čumim. U všech ostatních věcí dokáži nějak vytušit, že ho mohly napadnout, ale tady nevím, kde vzal fantazii si to vymyslet... Večírky jsem dělal jen se svými přáteli, často disidenty. A brzy jsem přestal, protože se o tom dozvěděla StB a byl jsem varován.

Prý jste Dvořáka nutil, aby odešel na přelomu 70. a 80. let z divadla?
Neměl jsem šanci ho nutit. On měl podporu všech úřadů a já byl na odstřel. V té době jsem byl takhle malinký, vysmál by se mi.

Proč myslíte, že to Dvořák říkal?
On to byl vždycky velmi jednoduchej chlapec. Není mi sice určeno, abych stanovil jeho IQ, ale myslím, že od něj se asi nedá čekat nic jiného, než že jeho úvahy budou podobně jednoduché. Byl proto asi i méně odolný vůči nátlaku režimu.

Litujete zpětně, že jste Dvořáka angažoval?
Nelituji. Na začátku spolupráce jsme zažili spoustu legrace a já rád vzpomínám na to hezké. Tlak, pod kterým jsme tehdy všichni ze strany režimu byli, je polehčující okolnost pro to, když někdo selže. Nikoli omluva. Vlastně jsem mu to odpustil, jsem dalek tomu něco mu vyčítat. Snad mi i Dvořák odpustí, že jsem byl za komunismu takový reakční živel.

Co jste mu řekl v roce 1990, když jste mu dával z divadla padáka?
Řekl jsem: Hele, chci vrátit Semafor do podoby, jakou měl, když jsme ho se Šlitrem zakládali. Ty jsi vytvořil skupinu, která měla za úkol připravit mě o hrací dny, já s tou skupinou nemám nic společného a ona v Semaforu nemá co dělat. Všude jinde na světě, když dostanete výpověď z podniku, tak jdete. Ale oni tehdy začali mluvit o tom, že mají na Semafor nárok. Tam to mezi námi zaskřípalo.

Vídáte se dnes s Dvořákem?
Občas se někde potkáme, prohodíme dvě tři věty… Proto nechápu, že o mně říká, že jsem mu záviděl. On neví, že závist není můj styl.