PANÍ ROSAMUNDO NASHLE... (vaše slzy jsou už dávno zaschlé) (I.Kott)

Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 29. února 2016

I když titul PENSION ROSAMUNDA už na scéně divadla Semafor neuvidíme a verše z titulu článku ve finále neuslyšíme, můžeme si toto skvělé představení znovu vychutnat v klidu domova, protože nedávno vyšlo na DVD. Během „listování ve filmovém scénáři“, sepsaném kdysi Jiřím Suchým a Vítem Hrubínem, je divák přenesen do meziválečného období 20. století a seznámen s prosperujícím podnikem paní Rosamundy (Jitka Molavcová). Poklidnou atmosféru pensionu poskytujícího služby movitým pánům naruší až temperamentní dívka Monika (Vanda Hauserová) přijíždějící do staré vlasti svého otce až z daleké Austrálie. To, že ji nacházíme právě v tomto podniku, způsobil nechtěně taxikář Karel Haluz (Jiří Suchý), jehož snaha o nápravu však celou věc ještě zkomplikuje, když se v jeho automobilu místo Moniky objeví paní Rosamunda. Ta se brzy ocitne ve stejné pozici jako o dvě desetiletí později všichni čeští podnikatelé – během okamžiku přijde o svůj podnik. Ten hodlají zde pracující děvčata vedená Monikou provozovat sama a na znamení svého vítězství vyvěsí na pensionu rudou vlajku s prsem a kladivem. Neradují se ovšem dlouho a díky Haluzovu příteli Evženovi (Václav Kopta) a silnému Břeňkovi (Karel Jína) nemusí Rosamunda čekat na vrácení svého majetku dlouhých čtyřicet let. Pomocnou ruku podá také Rosamundina neteř Adelaida (Jolana Smyčková), provozující rovněž pension pro pány, a lehký zmatek do veškerého dění vnáší snaživý strážník Michala Stejskala. Aby těch komplikací nebylo málo, vstupuje do děje ještě mafián Nobilis (Jiří Štědroň), vybavený po vzoru svých chicagských kolegů nejen pořádnou „bouchačkou“, ale i bílými „psími dečkami“. Osazenstvo pensionu Rosamunda tvoří vedle paní šéfové a vzpurné Moniky ještě pět krásných dívek, jejichž některé představitelky už dnes na semaforském jevišti nevídáme, a také uklízečka Olinky Patkové, jejíž píseň o rubu a líci života odstartuje velké hudební finále. Ale spoustu krásné hudby nabízí celé představení koncipované skutečně jako listování scénářem, kdy divadelně zpracované části děje jsou občas prokládány četbou scénáristických pokynů posouvajících jevištní dění rychleji kupředu. A do toho zní úžasné melodie Jaroslava Ježka s texty V + W a v jednom případě i Vítězslava Nezvala (Teď ještě ne). Jsou to většinou písně něžné a romantické, jako Svítá, Don Juan Waltz, Peklo i ráj, Kleopatra nebo Když jsem kytici vázala, ale k nim se přidávají i ty rozpustilejší jako je parodie na Prodám srdce nebo pijácký popěvek o slečně co bumbala pivo. Finále začínající zmíněnou písní uklízečky pojednal Jiří Suchý jako připomenutí, že časový odstup nám dovoluje pohlížet na ne právě lehké postavení dívek z pensionů podobných tomu Rosamundinu s romantickým nadhledem.

Možnost znovu shlédnout představení, které mělo premiéru už v roce 2005, vnímat jeho humor a poslouchat krásné písně s radostí vítám. Záznam se zásluhou zvukového mistra Petra Mayera a pánů Jaromíra Tužila a Miloše Zajdla starajících se o režii a střih skutečně vydařil a jistě bude patřit k ozdobám videotéky každého milovníka Semaforu a písniček Jaroslava Ježka.

Ivan Kott