ROZHOVOR S IVANEM ENGLICHEM (1968, Jonáš)

S tehdejším ředitelem (a letitým dvorním fotografem divadla) ing. Ivanem Englichem rozmlouval pro časopis Jonáš (č. 13, 1968) ing. Knesl.


Bylo by myslím nošením dříví do lesa, představovat jej jako provozního ředitele divadla, kolem něhož jsme spřízněni. Nejspíš bude na místě, abych se předem omluvil za to, že rozhovoru s ním předcházely hovory podřadnější, a také za diletantské dotazy, které budou následovat.

Vím, že to nemáte rád, ale mohl byste nám úvodem při trošce dobré vůle říct něco o sobě?

Je mi 35 let a vystudoval jsem ekonomii; jsem z rodiny řekněme třídně nevhodné a nikdy jsem to netajil ani nemohl. Kupodivu a přesto to byla rodina klidná a příjemná. Ze všeho nejvíc mě zajímaly vláčky Märklin, později holky. Ještě zase před tím do r. 1948 (o od roku 1960) jsem byl organizovaný skaut. Do r. 1965 jsem byl československý reprezentant v jachtingu (Flying Dutchmann se jmenuje ta disciplína, co jsem v ní závodil). A psal jsem se spolupracovníky o tom sportu taky knihu, a ona skutečně vyšla.

Členové klubu se v minulém Jonáši dozvěděli, že jste s pány S+Š od zrodu divadla, tj. 10 let. Jak jste se spolu vlastně seznámili?

Nejsem s pány S+Š deset let, nýbrž úředně až od roku 1963, předtím jen jako fotograf a ctitel. Když odešel můj předchůdce J. Planner do Německa a USA, nabídl mne JS vedení divadla. Nabídku tehdy vyřkl on, co si při tom myslel JŠ, nevím, ale nadšený nebyl, myslím, že se trochu ušklíbnul. To dělá dodnes. Ale z jiných důvodů, myslím. Ale to jsem neodpověděl, jak jsme se seznámili. Jednou tenkrát, bylo to takhle navečer, přijdu do divadla a říkám: prosím vás, já bych měl nějaké fotografie, nemáte zájem? A ta slečna, co se mnou mluvila, řekla že ne, ale abych ji přišel vyfotit něco do Člověka z půdy, a když to bude ke koukání a do rána, že si to vezme. Vzala. Pak už jsem sem tam nějakou tu fotku udělal, až se jednou nechal slyšet J.Suchý, že abych mu jako něco dalšího ukázal. Tak jsme si skrz tu slečnu dali rande a skutečně se sešli a od té doby...
Bylo to dost s epickou šíří?
Taky musím uvést, že jsem byl Suchým zapůjčen k vedení skupiny Černého divadla J. Srnce, takže vlastně půl druhého roku jsem byl pryč a divadlo vedla za mě paní Cejnková, výborná to spolupracovnice.

Vedete soubor, na který jsme právem hrdi; byl jedním z prvních cele angažován po srpnových událostech. Prozraďte nám nějakou zajímavost související s jeho konsolidací.

Začal to Jiří Šlitr slovy: "Hele, zavolej soubor, musíme dělat divadlo. Než přijede Suchý, tak to zatím povedu já. Po deseti letech zkušenosti dokážeme dělat divadlo zase - přece nás ten půlrok nezkazil." Že jsem odejel vysvětlit záležitost Jiřímu Suchému do Londýna tři dni po tom, co odjel on odsud do Prahy, snad víte.

V divadle máte několik sloupů. Kdo a kdy vymyslel uchovat na nich podpisy světových osobností? Kdybyste je měl bez přípravy vyjmenovat.

Vymyslel to Miloš Forman při příležitosti návštěvy L. Armstronga. Např. jsou tam: Herbert Suchánek (reportér-rakouské televize), Karel Höger, M. Forman, J. Škvorecký, Václav Havel, paní Voskovcová, Jan Werich, Karel Gott, Jiří Trnka, Vozněsenskij, Kirk Douglas, Z. Seydl, Jengibarov, Ginsberg, Mandlová, Churchil, Matuška, L. Fialka.
Zajímavé je, když jsem se v Los Angeles setkal při jedné příležitosti s L. Armstrongem a přihlásil se k tomu, že jsem z Československa, řekl něco jako: Yes I know you, you‘r Mr. Ivan from Semafor, aren't you? Přitom to Ivan vyslovil ovšem jako AJVN a SEMAFOR překřtil na SEJMEFOUR.

Ještě před srpnem jste stál v pozadí připravovaného časopisu pro pány s názvem Vlastík. Chtěli jsme ho pro členy klubu (pochopitelně pro jeho mužskou část) expedovat příležitostně s Jonášem.

Vlastík snad opravdu bude, nebude to ale měsíčník, nýbrž nepravidelník – čtvrtletník, bude se jmenovat Ber Dej. Asi. Všechno je jinak.

Býváte zpravidla u zrodu zákulisních příhod i pověstí nebo se to k vám nejspíš donese. Povězte nám tu nejčerstvější.

Několik bych věděl, ale ty nejsou veselé, a několik se zase nedá vyprávět ve slušném a renomovaném časopise. Ale chcete tu nejčerstvější? Dnes mě bez donucení políbila Naďa Urbánková a Miluška Voborníková řekla, že jsem hodnej. A to se mi tak často nestane, tak ať to všichni vědí.

Tělem i duší skaut, výborný organizátor, muž téměř nehozených možností, získal jste rázem srdce omlazeného nového výboru. Jak se vám s námi spolupracuje, co byste nám vytknul, případně poradil? Vaše představa o Klubu.

Tahle otázka je položena demagogicky, protože nejdřív mně mazat med a pak chtít odpověď na něco jiného, to je rána pod pás. Moje babička by řekla: Je to s várna, holoto, práce secsakramentská. A měla by pravdu. Ale abych řekl v obměně něco slovy básníka (jenomže safra kterého?). Ten klub mám rád a ten vejbor eště radši. Výtky, rady a představy si necháme na jindy, ne?